34 C 34/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno , se sídlem Anonymizováno , zastoupeného Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátkou v Anonymizováno , proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Adresa zainteresované osoby 1/0 , o zaplacení částky 138.669,20 Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se ohledně částky 44.622,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44.622,- Kč za dobu od 21.12.2023 do zaplacení, částky 5.212,20 Kč, úroku ve výši 4.927,92 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 114.824,19 Kč za dobu od 14.1.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok za dobu od 21.12.2023 dosáhne částky 300.024,- Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 86.509,- Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.000,- Kč, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 2.326,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88.835,-Kč za dobu od 21.12.2023 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3.491,46 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500,- Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek, k rukám , Jméno zainteresované osoby 0/0, , advokátky v , Anonymizováno, . Žalobce se domáhal žalobou ze dne 30.1.2024 vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 133.457,- Kč s příslušenstvím a dále smluvní pokuty ve výši 5.212,20 Kč. V žalobním návrhu uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 17.5.2023 uzavřena úvěrová smlouva a žalované byl poskytnut úvěr ve výši 120.000,- Kč, který byl žalované vyplacen dne 18.5.2023. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr ve 30 splátkách po 9.497,- Kč měsíčně, úroková sazba činila 67,02 % ročně. Schopnost žalované úvěr řádně hradit žalobce ověřil z dokladů získaných od žalované, z databází umožňujících její prověření a „z jiných zdrojů“. Žalobce tak provedl. tzv. scoring žalované a rozhodl o možnosti úvěr poskytnout. Žalovaná byla prověřena v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobce smlouvu ve stádiu vymáhání a její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná na úvěr uhradila pouze částku 33.491,- Kč. Žalobce proto úvěr zesplatnil, v důsledku čehož mu vniklo právo na smluvní pokutu ve výši 5.212,20. Dále žalobce požaduje částku 400,- Kč na nákladech. Ke dni zesplatnení se nezaplacená jistina a veškeré dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny ve výši 129.733,89 Kč. Dále žalované vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 998,- Kč a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 13.1.2024 do zaplacení.Podáním ze dne 7.2.2024 žalobce doplnil, že při prověřování úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy vycházel z měsíčního příjmu žalované 26.000,- Kč, výdaje žalované byly stanoveny měsíční částkou 12.311,- Kč. Žalovaná uvedla náklady na bydlení 3.950,- Kč a je tedy dle názoru žalobce třeba z těchto nákladů vycházet, když žalobce k uvedené výši nákladů nedisponuje žádným dokladem. Žalobce dále vycházel z částek životního minima a k ostatním výdajům žalované rovněž nemá žádné doklady. Smlouva mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena prostřednictvím internetu, zásilky s výzvami byly žalované doručovány prostřednictvím hybridní pošty.Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že ze strany žalobce jí byla vyplacena částka 120.000,- Kč, v době poskytnutí této částky však již hradila další závazky, pro úhradu základních potřeb využívala služeb nebankovních institucí. Pokud žalobce tvrdí, že k uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím emailové komunikace, žalovaná tuto skutečnost označila za spornou, když nelze prokázat, jaká konkrétní smlouva a jakého obsahu byla uzavřena. Žalovaná byla před uzavřením smlouvy požádána žalobcem pouze o doložení dvou dokladů totožnosti, veškeré další údaje si do smlouvy doplnil zprostředkovatel úvěru sám. Žalobce tak úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy ve skutečnosti nezkoumal. Žalovaná má za to, že by měla žalobci uhradit částku 86.509,- Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou 120.000,- Kč a provedenými úhradami. S ohledem na svoji finanční situaci navrhla žalovaná uhradit tento dluh ve splátkách po 1.000,- Kč měsíčně, a to s odkazem na závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Ohledně náhrady nákladů řízení žalobce navrhla žalovaná nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci dle ustanovení § 150 občanského soudního řádu, jelikož nepřiznání nákladů řízení do finanční sféry žalobce nezasáhne a pro žalovanou by mělo ještě tíživější následky.Podáním ze dne 14.3.2024 vzal žalobce žalobu částečně zpět, soud proto v rozsahu částečného zpětvzetí řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 1, odst. 2 občanského soudního řádu zastavil (výrok I.). Žalobce nadále požadoval zaplacení částky 86.509,- Kč na dlužné jistině, částky 2.326,- Kč na pojistném a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 88.835,- Kč za dobu od 21.12.2023 do zaplacení.Při jednání soudu dne 25.3.2024 žalovaná ohledně svých finančních a osobních poměrů uvedla, že je zaměstnána jako poštovní doručovatelka a dále na vedlejší pracovní poměr jako noční třídička balíků. Výdělek žalované představuje 26.000,- kč měsíčně, dále pobírá invalidní důchod v částce 8.400,- Kč měsíčně a doplatek na bydlení 3.100,- Kč měsíčně. Za bydlení hradí žalovaná 18.000,- Kč měsíčně, další běžné výdaje představují přibližně částku 6.000,- Kč. Žalovaná má další dluh u žalobce, který je rovněž řešen v soudním řízení. Další splátky hradí společnosti , právnická osoba, ., a to v částkách 2.700,- Kč měsíčně a 1.500,- Kč měsíčně, což by měla hradit ještě po dobu 6 let. Žalovaná má rovněž dluh u společnosti , právnická osoba, ve výši 500.000,- Kč se splátkou 10.600,- Kč měsíčně, v současné době s odkladem splátek na půl roku. Žalovaná žije sama, dluh vůči žalobci by byla schopna uhradit v měsíčních splátkách po 1.000,- Kč.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle smlouvy o úvěru ze dne 17.5.2023, která měla být uzavřena mezi žalobcem a žalovanou, ve spojení s dodatkem smlouvy a předsmluvními formuláři, byla předmětem úvěru částka 120.000,- Kč, kterou se žalovaná měla zavázat splatit ve 30 měsíčních splátkách po 9.497,- Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 67,01 % ročně, RPSN 91,95 %. Schválení úvěru mělo být žalované oznámeno dopisem ze dne 19.5.2023, a to včetně splátkového kalendáře, který byl následným splátkovým kalendářem ve spojení se sdělením ze dne 2.10.023 upraven v souladu s žádostí žalované o úpravu splátkového kalendáře ze dne 28.8.2023. Doručení dopisu je prokázáno doručenkou. Formuláře standardních informací shrnují přehledně obsah shora uvedené smlouvy o úvěru.Součástí smlouvy mělo být dále přistoupení žalované k pojištění úvěru vyplývající z informací o pojištění, přílohy k návrhu a přihlášky k pojištění, z těchto listin však nevyplývá, že by byla s žalovanou uzavřena pojistná smlouva.Dopisem ze dne 18.12.2023 vyzval žalobce žalovanou k úhradě splátek za období od října 2023 do prosince 2023. Dopisem ze dne 15.11.2023 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužných splátek za období října 2023 až listopadu 2023. Dopisem ze dne 19.12.2023 žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě částky 134.457,- Kč. Žalobce nepředložil důkazy k prokázání doručení uvedených dopisů žalované, když doručení neprokazuje čestné prohlášení o využití služeb hybridní pošty. Toto prohlášení je obecné povahy a nevztahuje se ke konkrétním poštovním zásilkám. Dopisem ze dne 22.1.2024vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky 133.457,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou, doručení zásilky nebylo prokázáno.Dle formuláře označeného jako hodnocení klienta (č.l. 25 spisu) ve spojení s tabulkou označenou žalobcem jako karta klienta (č.l. 17) měl tvořit měsíční příjem žalované před uzavřením úvěrové smlouvy částku 26.000,- Kč, měsíční výdaje žalované 4.860,- Kč a výdaje na bydlení 3.950,- Kč. Ostatní náklady jsou uvedeny v částce 0,- Kč, splátky v částce 3.501,- Kč. Celkové měsíční výdaje žalované jsou vyčísleny na částku 12.331,- Kč a jako „rezerva“ je uvedena částka 12.689,- Kč.Dle výpisů z účtu představovala částka vyplacená žalované zaměstnavatelem v únoru 2019 celkem 17.358,- Kč a v období od 12.1.2023 do 12.5.2023 měsíčně částky v rozmezí od 22.497,- Kč do 28.588,- Kč.Dle výpisu z účtu ze dne 18.5.2023 ve spojení s tabulkou pohybu na účtu byla žalované dne 18.5.2023 vyplacena částka 120.000,- Kč, což nebylo mezi účastníky řízení sporné.Dle výpisu z registru SOLUS neměla žalovaná v registru ke dni 17.5.2023 záznam.Z kopie občanského průkazu žalované nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění, stejně tak z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, výpisu z nebankovního registru klientských informací a žalobcem vytvořených tabulek na č.l. 48-49 spisu.Dopisem ze dne 9.1.2024 se žalovaná obrátila na žalobce s žádostí o řešení dluhu formou splátkového kalendáře.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.V posuzované věci bylo sporné, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudil úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalované byl vyplněn formulář, ve kterém je uveden měsíční čistý příjem žalované ve výši 26.000,- Kč, avšak tato částka neodpovídá obsahu výpisu z účtu žalované. Pokud jsou ve formuláři uvedeny výdaje žalované a výdaje na bydlení, bylo vycházeno pouze z částek životního minima a nominálních nákladů. Pouhé převzetí životního minima podle § 2 a 3 zákona o životním minimu, nemluvě o existenčním minimu podle § 5 uvedeného zákona, ovšem samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořit o nepřiměřeném strádání (v tomto směru srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017). Částka uváděná jako výdaje na bydlení ve výši 3.950,- Kč není nijak blíže specifikována ani doložena.Z uvedeného je zřejmé, že žalobce při poskytování úvěru vycházel ze zcela obecných částek životního minima, nedoložených nákladů žalované na bydlení a výši čistého příjmu žalované, který neodpovídal skutečně vypláceným částkám. Je tedy dle názoru soudu zjevné, že žalobce řádné prověření úvěru schopnosti ve vztahu k žalované neprovedl, pouze došlo ke zcela formálnímu vyplnění formuláře, ve kterém je vycházeno namísto reálných příjmů a výdajů z příjmů zkreslených a výdajů opírajících se pouze o částky životního minima a nedoložené částky na bydlení. Uvedené údaje žalobce řádně neověřil ve smyslu citovaného ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nemohl žalobce dospět důvodně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že žalobce případně nahlédl před uzavřením úvěrové smlouvy ohledně žalované do insolvenčního rejstříku nebo registrů dlužníků. Sám žalobce k výzvě soudu uvedl, že nedisponuje doklady ohledně výdajů žalované.Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tudíž žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení vyplývá, že žalované byla poskytnuta jistina ve výši 120.000,- Kč, dosud uhradila částku 33.491,- Kč. Žalované tedy zbývá uhradit žalobci na jistině částku 86.509,- Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaná povinna uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora uvedenou finanční situaci žalované dospěl soud k závěru, že je v jejích možnostech uhradit dlužnou částku ve splátkách po 1.000,- Kč měsíčně. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Pokud žalobce požadoval doplacení dlužného pojistného, tento nárok žalobci nenáleží. V prvé řadě nebylo prokázáno uzavření pojistné smlouvy, když žalobce v tomto směru neunesl břemeno důkazní dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu a k jednání soudu se nedostavil, tudíž v tomto směru nemohl být soudem poučen.Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 86.509,- Kč v měsíčních splátkách (výrok II.). Formulace pod ztrátou výhody splátek znamená, že v případě nezaplacení byť jedné řádné splátky se stává splatný celý dluh. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok III.).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Procesní úspěch žalobce (57 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce 86.509,- Kč) převyšuje jeho procesní neúspěch (43 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce 65.750,79 Kč). Žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 %.Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 6.934,- Kč a z odměny za právní zastoupení 19.980,- Kč podle § 7 ve spojení s § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, sepis žalobního návrhu a částečné zpětvzetí žaloby. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 300,- Kč, celkem 900,- Kč. Za účelný úkon nelze považovat doplňování základních skutkových tvrzení na výzvu soudu, neboť tato měla být uvedena již v žalobním návrhu. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tak jedná o částku 32.198,80 Kč, žalobce však požadoval náklady pouze v částce 24.939,- Kč. Jelikož žalobci náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 %, přiznal mu soud částku 3.491,46 Kč.Lhůta k plnění byla stanovena ve shodě se splátkami dlužné částky, tedy v měsíčních splátkách, kdy finanční poměry umožňují žalované úhradu v částce 500,- Kč měsíčně. S ohledem na výši nákladů řízení a výši splátky má soud za to, že žalovaná je schopna takto náklady řízení uhradit, důvody pro aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu proto soudem shledány nebyly.