34 C 376/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: B2 Jméno žalobce A., IČ: IČO žalobce A, sídlem Adresa žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátem v Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného Anonymizováno o zaplacení částky 23.220,- Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši částka, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši částka, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení a úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení. Žalobce tvrdí, že datum uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, s žalovaným smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl úvěr v částce částka, žalovaný měl uhradit poplatek částka. Žalovaný řádně neplnil podmínky úvěru, pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalobce k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy doplnil, že právní předchůdce žalobce vycházel ze statistických sociálních a demografických dat, interních databází a externích registrů a dále z informací uvedených žalovaným a částek životního minima. Žalovaný skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaný nevyjádřil, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Skutková zjištění učinil soud z listinných důkazů. Dle smlouvy o úvěru ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla předmětem úvěru částka částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem částka, RPSN činilo 282,02 %. Finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti při uzavření smlouvy. Smlouvou ze dne datum ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dopisem ze dne datum. Postoupení bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne datum, dopisem ze dne datum vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě. Dle obsahu zákaznické karty ze dne datum uvedl žalovaný měsíční příjem ve výši částka a ostatní příjmy částka, další příjmy domácnosti v částce částka. Tyto částky nejsou blíže specifikovány ani doloženy. Odhadované měsíční výdaje uvedl žalovaný ve výši částka a výdaje na splátky částka měsíčně, opět bez bližší specifikace či doložení výše. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy řádně neprověřil. Vycházel-li právní předchůdce žalobce při posouzení pouze z nedoložených příjmů a odhadnutých výdajů žalovaného, dále ze statistických dat a částky životního minima, aniž by relevantně zjišťoval skutečnou výši příjmů a běžných výdajů žalovaného, jedná se o posouzení pouze formální a zcela nedostatečné. Soudu je z vlastní činnosti navíc známo (z nahlédnutí do infomačního systému ISAS), že vůči žalovanému jsou již od roku 2015 pravidelně zahajována řízení o zaplacení dlužných částek, včetně řízení exekučních. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta celkem jistina ve výši částka, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradil částka, tedy více, než činí poskytnutá jistina. (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Z výše uvedených důvodů soud žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, když žalobce byl v řízení neúspěšný a byl by tak povinen nahradit náklady řízení žalovanému. Jelikož žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.