34 C 386/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., reg. č. Anonymizováno , se sídlem Anonymizováno , organizační složka Jméno žalobce B ., IČ: IČO žalobce B , se sídlem v Adresa žalobce B , zastoupený Jméno žalobce C , advokátem v Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované , o zaplacení částky 17.369,- Kč s příslušenstvím,

I. Řízení se ohledně úroku ve výši 9,05 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem ve výši , částka, , úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku , částka, s úrokem ve výši , částka, , úrokem ve výši 23,80 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení. V žalobním návrhu uvedl, že žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobcem smlouvu o používání kreditní karty, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši limitu , částka, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v měsíčních splátkách ve výši 3 % z čerpaných prostředků, úrok byl sjednán ve výši 23,8 % ročně, pro případ nepovoleného přečerpání limitu ve výši 38,55 % ročně. Žalovaná neuhradila splátky za období od března 2024 do května 2024, žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni , datum, . Při schvalování úvěru žalobce vycházel z údajů poskytnutých žalovanou a z informací dostupných v externích a interních databázích. Příjem žalované žalobce porovnával s odhadnutými výdaji na základě historických dat ČSÚ.Žalovaná dluží žalobci na jistině úvěru , částka, , dále žalobce požaduje kapitalizovaný úrok , částka, spolu s úrokem a úrokem z prodlení z prodlení od , datum, do zaplacení.Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému.Podáním ze dne , datum, žalobce na výzvu soudu doplnil následující skutková tvrzení. Žalobce uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o vedení účtu, smlouva o vydání kreditní karty byla uzavřena dne , datum, elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví, což dokládají mimo jiné potvrzovací SMS zprávy zaslané žalované. Kreditní karta byla žalované doručována prostřednictvím pošty, a to obyčejně na korespondenční adresu žalované, dále byla informace o doručování karty žalované zaslána emailem. Žalovaná celkem na úvěru čerpala částku , částka, v období od , datum, do , datum, a uhradila celkem , částka, v období od , datum, do , datum, . Na jistinu dluhu byla započtena částka , částka, . Úrok ve výši , částka, představuje úrok za dobu od , datum, do , datum, . Žalobce současně vzal žalobu zpět ohledně části úroku z prodlení, kdy na úroku z prodlení požadoval namísto 23,8 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení pouze 14,75 % ročně.Podáním ze dne , datum, žalobce doplnil, že úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy prověřena na základě údajů o příjmech, výdajích a závazcích uvedených žalovanou. Žalovaná uvedla příjem , částka, měsíčně, výdaje ve výši , částka, . Žalobce stanovil výdaje žalované dle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a normativními náklady na bydlení na částku , částka, . Žalovaná uvedla splátky ve výši , částka, , žalobce z vlastních systémů zjistil splátky , částka, .S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud dle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 občanského soudního řádu v rozsahu zpětvzetí řízení zastavil.Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Ze smlouvy o vedení účtu uzavřené dne , datum, mezi žalobcem a žalovanou ve spojení s žádostí o zřízení účtu ze dne , datum, vyplývá, že předmětem smlouvy bylo vedení běžného účtu mKonto.Dle smlouvy o vydání kreditní karty ve spojení s žádostí žalované o vydání kreditní karty měl být předmětem úvěr s limitem , částka, , který by byl čerpán prostřednictvím kreditní katry, jež se zavázal žalobce žalované vydat. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 23,8 % ročně. Žádost ani úvěrová smlouva však není žalovanou podepsána. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví, takovou skutečnost uvedená listina neprokazuje. Součást smlouvy měly dle tvrzení žalobce dále tvořit obchodní podmínky, ze kterých však soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění. Uzavření smlouvy nevyplývá ani z tabulek předložených žalobcem (č.l. 36-38 spisu), když z těchto není vůbec zřejmé, zda se týkají konkrétní smlouvy daného znění ani co konkrétně má z tabulek vyplývat, resp. jak a zda vůbec údaje v nich uvedené prokazují uzavření smlouvy.Listina označená jako výpis z kreditní karty (č.l. 39-41 spisu) není standardním výpisem, ale pouhou tabulkou vyhotovenou , datum, , kdy z této tabulky není patrné na základě čeho konkrétně byly jednotlivé údaje v tabulce uvedeny. Tato listina nemá prakticky žádnou důkazní hodnotu, neprokazuje uzavření smlouvy ani čerpání úvěru žalovanou.Dopisem ze dne , datum, a dopisem ze dne , datum, měla být žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Emailem (č.l. 57) měla být dle tvrzení žalobce žalovaná vyrozuměna, že jí bude doručena kreditní karta, uzavření smlouvy či předání kreditní karty žalované však tato listina neprokazuje.V listině označené jako prověření úvěruschopnosti žalobce uvedl, že při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházel z příjmu uvedeného žalovanou v žádosti ve výši , částka, měsíčně, což mělo být pracovníkem žalobce zkontrolováno na základě příchozích transakcí na účtu žalované. Žalovaná uvedla měsíční výdaje , částka, , žalobce stanovil výši výdajů dle statistických dat a normativních nákladů na bydlení na částku , částka, . Žalovaná uvedla splátky jiných úvěrů , částka, , žalobce zjistil další splátkové zatížení žalované v částce , částka, .Z formuláře o změně osobních údajů a kopie občanského průkazu žalované nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Žalobce v prvé řadě neprokázal, že by skutečně došlo k uzavření úvěrové smlouvy prostřednictvím elektronického bankovnictví. Z provedených důkazů tato skutečnost nevyplývá a žalobce i přes výzvu soudu dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu nebyl schopen důkaz k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy označit. Žalobce tak neunesl břemeno důkazní ohledně tvrzení o uzavření smlouvy. Žalobce dále neuvedl ani přes výzvu soudu konkrétní tvrzení, kdy a jak byla žalované předána kreditní karta, jejímž prostřednictvím měl být úvěr čerpán. K tomuto tvrzení žalobce neoznačil důkaz, který by předání kreditní karty žalované prokazoval. Žalobce dále neprokázal tvrzení o čerpání úvěru ve výši , částka, , když toto tvrzení bez dalšího neprokazuje tabulka vyhotovená dne , datum, (č.l. 39-44 spisu).Žalobce ani jeho zástupce se k jednání soudu nedostavili, navrhli věc projednat a rozhodnout v jejich nepřítomnosti. Za této situace žalobce sám zmařil možnost, aby mu soud při jednání poskytl poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 až odst. 3 občanského soudního řádu k doplnění shora uvedených skutkových tvrzení a označení důkazů tak, aby případně žalobce mohl řádně splnit svoji povinnost tvrzení rozhodných skutečností a označení důkazů k jejich prokázání. S ohledem na absenci důkazů k prokázání základních skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy, předání kreditní karty žalované a čerpání úvěru žalovanou nebylo možné vyhovět nároku žalobce ani z případného titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, tj. v rozdílu případně čerpaných částek a provedených úhrad.S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl.K žalobcem tvrzenému způsobu posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením úvěrové smlouvy lze doplnit následující.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitelesplácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit (k totožným závěrům srov. aktuální rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15.6.2021, č.j. 74 Co 80/2020-184).Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované žalobce tvrdil, že vycházel z příjmu žalované a přístupu k bankovním informacím žalované, kdy výdaje byly stanoveny na základě statistických údajů a normativních nákladů na bydlení. Informace údajně uváděné žalovanou ohledně dalších závazků neodpovídaly dle tvrzení žalobce jeho zjištěním ve vztahu k dalšímu úvěrovému zatížení žalované.Shora uvedený způsob posouzení úvěruschopnosti žalované hodnotí soud jako zcela nedostatečný a pouze formální. Žalobce zjevně nijak neověřil skutečný dlouhodobý příjem žalované a nikterak neprověřil skutečné měsíční výdaje žalované, jako jsou například náklady na bydlení, splátky dalších závazků či jiné běžné výdaje a náklady. Úvěruschopnost žalované tak nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena.Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, bylo by na úvěrovou smlouvu, pokud by její uzavření bylo prokázáno, třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci neúspěšný a je tak povinen nahradit žalované náklady řízení. Jelikož žalované v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.