34 C 423/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno , se sídlem Anonymizováno , zastoupeného Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátkou Anonymizováno , proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 , Adresa zainteresované osoby 1/0 , o zaplacení částky 72.749,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 39.640,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39.640,- Kč za dobu od 3.2.2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 33.109,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8.204,43 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 72.749,- Kč za dobu od 18.7.2023 do 2.2.2024, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33.109,- Kč za dobu od 3.2.2024 do zaplacení, smluvní pokutou 29.921,89 Kč a úrokem ve výši 8.900,28 Kč, úrokem ve výši 64,71 % ročně z částky 71.151,64 Kč za dobu od 18.7.2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 19.11.2022 dosáhne částky 229.068 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 72.749,- Kč s příslušenstvím a dále smluvní pokutu ve výši 29.921,89 Kč. V žalobním návrhu uvedl, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 15.3.2022 uzavřena úvěrová smlouva a žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 75.000,- Kč, který byl žalovanému vyplacen dne 15.3.2022. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutý úvěr ve 42 splátkách po 4.545,- Kč měsíčně, úroková sazba činila 64,71 % ročně. Schopnost žalovaného úvěr řádně hradit žalobce ověřil z dokladů získaných od žalovaného, z databází umožňujících jeho prověření a „z jiných zdrojů“. Žalobce tak provedl. tzv. scoring žalovaného a rozhodl o možnosti úvěr poskytnout. Žalovaný byl prověřen v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce smlouvu ve stádiu vymáhání a jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaný na úvěr uhradil pouze částku 35.360,- Kč. Žalobce proto úvěr zesplatnil, v důsledku čehož mu vniklo právo na smluvní pokutu ve výši 29.921,89. Dále žalobce požaduje částku 200,- Kč na nákladech za každou splátku, se kterou se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů. Ke dni zesplatnení se nezaplacená jistina a veškeré dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny ve výši 71.151,64 Kč. Dále žalovanému vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 998,- Kč a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 19.11.2022 do zaplacení.Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil, k nařízenému soudnímu jednání se nedostavil.Podáním ze dne 21.12.2023 žalobce doplnil tvrzení ohledně způsobu posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Celkový měsíční příjem žalovaného činil 20.179,- Kč, náklady 6.463,- Kč a volné zdroje ke splácení úvěru 13.256,- Kč. Na základě uvedených údajů byl proveden tzv. scoring klienta. Při posouzení výdajů žalovaného vycházel žalobce z údajů uvedených žalovaným, které nemá žalobce objektivně možnost ověřit. Žalovaný uvedl náklady na bydlení v částce 2.603,- Kč, což je dle názoru žalobce důležitou skutečností. K výdajům uvedeným žalovaným žalobce přičítá částku 1.000,- Kč a zákonné životní minimum. Výdaje spojené se splátkami případných dalších úvěrů žalovaný neuvedl. K výdajům žalovaného nemá žalobce žádné doklady a spoléhá na prohlášení žalovaného.Zástupce žalobce při jednání soudu doplnil, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel žalobce z údajů uvedených žalovaným a tyto doplnil o nahlédnutí do příslušných registrů. Informacemi o konkrétním doručení zesplatnění úvěru a výzev žalovanému a důkazy k prokázání tohoto doručení žalobce nedisponuje.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle smlouvy o úvěru ze dne 15.3.2022, která měla být uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, ve spojení s dodatkem smlouvy byla předmětem úvěru částka 75.000,- Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit ve 42 měsíčních splátkách po 4.545,- Kč, tedy celkově měl žalobci uhradit částku 190.890,- Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 64,70 % ročně, RPSN 87,8 %. Schválení úvěru bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.3.2022, a to včetně splátkového kalendáře, doručení oznámení je prokázáno kopií dodejky. Dle dokladu o vyplacení úvěru ve spojení se sdělením banky byl žalovanému úvěr poskytnut dne 15.3.2022. Formuláře standardních informací (č.l. 18-19 a č.l. 25-26 spisu) shrnují přehledně obsah shora uvedené smlouvy o úvěru.Dopisem ze dne 14.11.2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě splátek za období od září 2022 do listopadu 2022. Dopisem ze dne 13.10.2022 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužných splátek za období září 2022 až října 2022. Dopisem ze dne 17.11.2022 žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě částky 85.384,- Kč. Dopisem ze dne 3.11.2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalobce nepředložil důkazy k prokázání doručení uvedených dopisů žalovanému, když podací arch prokazuje odeslání zásilky, nikoliv její doručení žalovanému. Při jednání soudu žalobce uvedl, že těmito nedisponuje.Dle formuláře označeného jako hodnocení klienta (č.l. 32 spisu) ve spojení s tabulkou označenou žalobcem jako karta klienta (č.l. 11 spisu) měl tvořit měsíční příjem žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy částku 20.719,- Kč, měsíční výdaje žalovaného 3.860,- Kč a výdaje na bydlení 2.603,- Kč. Ostatní náklady jsou uvedeny v částce 0,- Kč. Celkové měsíční výdaje žalovaného jsou vyčísleny na částku 6.463,- Kč.Dle potvrzení o provedení platby představovala částka vyplacená žalovanému zaměstnavatelem v březnu 2022 celkem 18.713,- Kč a v únoru 2022 celkem 23.218,- Kč. Dle výpisu z účtu žalovaného za měsíc listopad 2021 činil počáteční stav účtu 120,- Kč a konečný stav 703,84 Kč. Celkové příjmy na účtu činily 33.833,99 Kč a celkové výdaje 33.250,15 Kč.Dle ověření v registru SOLUS neměl žalovaný v registru ke dni 15.3.2022 záznam. Z tabulek obsahujících další ověření z registrů (č.l. 30, 40 spisu) nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění, stejně tak z kopie občanského průkazu žalovaného.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.V posuzované věci bylo sporné, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalovaného byl vyplněn formulář, ve kterém je uveden měsíční čistý příjem žalovaného, avšak tato částka neodpovídá obsahu výpisu z účtu žalovaného. Pokud jsou ve formuláři uvedeny výdaje žalovaného a výdaje na bydlení, bylo vycházeno pouze z částky uvedené žalovaným bez jakéhokoliv ověření a dále z životního minima. Pouhé převzetí životního minima podle § 2 a 3 zákona o životním minimu, nemluvě o existenčním minimu podle § 5 uvedeného zákona, ovšem samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořit o nepřiměřeném strádání (v tomto směru srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017). Částka uváděná jako výdaje na bydlení ve výši 2.603,- Kč není nijak blíže specifikována ani doložena.Z uvedeného je zřejmé, že žalobce při poskytování úvěru vycházel ze zcela obecných částek životního minima, nedoložených nákladů žalovaného na bydlení a nejasné výši čistého příjmu žalovaného. Je tedy dle názoru soudu zjevné, že žalobce řádné prověření úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému neprovedl, pouze došlo ke zcela formálnímu vyplnění formuláře, ve kterém je vycházeno namísto reálných příjmů a výdajů z výdajů opírajících se pouze o částky životního minima a nedoložené částky na bydlení ve výši 2.603,- Kč. Uvedené údaje žalobce řádně neověřil ve smyslu citovaného ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nemohl žalobce dospět důvodně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že žalobce případně nahlédl před uzavřením úvěrové smlouvy ohledně žalovaného do insolvenčního rejstříku nebo registrů dlužníků.Pokud žalobce odkazoval na judikaturu ve smyslu možnosti užití ekonomických modelů při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr před uzavřením smlouvy, lze jistě takových modelů využít, pokud jsou však současně zjištěny relevantní a ověřené údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, k čemuž však v posuzované věci nedošlo.Žalobce dále odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, konkrétně odůvodnění v bodu 29., dle kterého „pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.“ Uvedené závěry však na posuzovanou věc nedopadají, neboť z provedeného dokazování je zřejmé, že došlo k zásadním pochybením žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy a žalovaný úvěr zjevně řádně nesplácel. Odkazované rozhodnutí se však zabývá zcela odlišnou situací, kdy úvěr byl řádně splacen a dlužník se poté domáhá vrácení částek zaplacených nad rámec poskytnuté jistiny pro tvrzení nedostatečné posouzení úvěruschopnosti ze strany poskytovatele úvěru.Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). S ohledem na neplatnost smlouvy nebylo třeba vést další dokazování k uzavření smlouvy o úvěru.Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tudíž žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 75.000,- Kč, dosud uhradil částku 35.360,- Kč. Žalovanému tedy zbývá uhradit žalobci na jistině částku 39.640,- Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Co se týče splatnosti uvedené částky, vycházel soud za situace, kdy nebylo ani u jedné z výzev k úhradě prokázáno jejich doručení žalovanému, neboť žalobce předložil pouze listinu vztahující se k podání zásilky, z doručení žaloby žalovanému dne 1.2.2024. Zástupce žalobce při jednání soudu dne 28.2.2024 po poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu výslovně uvedl, že žalobce důkazy k prokázání doručení výzev nedisponujeJak bylo uvedeno výše, soud vyšel u splatnosti částky z doručení žaloby žalovanému dne 1.2.2024, její splatnost nastala 2.2.2024 a od 3.2.2024 je žalovaný v prodlení.Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 39.640,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 3.2.2024 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Procesní neúspěch žalobce (74 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce 114.977,- Kč) převyšuje jeho procesní úspěch (26 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce 40.063,55 Kč) a žalobce by tak byl povinen hradit poměrně náklady řízení žalovaného. Jelikož však žalovanému v řízení dosud náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.