34 C 48/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A., IČ: IČO žalobce A, se sídlem v Adresa žalobce A, zastoupeného Jméno žalobce B, advokátem v Anonymizováno, proti žalované: Jméno žalované, nar. Datum narození žalované, trvale bytem Adresa žalované, o zaplacení 25.000,- Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov doplatek soudního poplatku ve výši částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku částka s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. V žalobním návrhu uvedl, že dne datum byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši částka, který měla žalovaná splácet měsíčně v částce částka od datum. Žalovaná své závazky ze smlouvy neuhradila, žalobce proto úvěr zesplatnil ke dni datum v částce částka, která představuje jistinu úvěru. Podáním ze dne datum žalobce na výzvu soudu doplnil, že úvěruschopnost žalované byla posuzována na základě porovnání výdajů a příjmů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Průměrný příjem žalované byl zjištěn v částce částka, náklady na bydlení ve výši částka a náklady domácnosti částka. Sama žalovaná deklarovala příjem částka, náklady na bydlení částka a náklady domácnosti částka. Ohledně závazků žalované uvedl, že byly zjištěny neuhrazené úvěry se zůstatky v částce částka, kdy žalovaná uvedla závazky ve výši částka. Dále žalobce obsáhle popsal obecné principy a postupy pro prověřování úvěruschopnosti. Žalovaná čerpala úvěr ve výši částka, celkem žalovaná uhradila částku částka. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Žalobce k důkazu předložil předsmluvní informace a listinu označenou jako smlouva o úvěru č. hodnota, kdy z těchto listin nevyplývá, že by žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela, a to ani prostřednictvím zadání SMS kódu. Z přílohy označené jako posouzení úvěruschopnosti vyplývají údaje uvedené žalobce ohledně žalované, a to příjem nalezený na bankovním účtu částka, příjem deklarovaný žalovanou částka, náklady na bydlení částka, náklady na bydlení deklarované žalovanou částka, náklady domácnosti částka, náklady domácnosti deklarované žalovanou částka, závazky částka a závazky deklarované žalovanou částka. Listina není žalovanou podepsána a údaje v ní uvedené nejsou jakkoliv doloženy. Z listiny označené jako bankovní historie vyplývá, že příjmy žalované, které mají vyplývat z jejího bankovního účtu, obsahují každý měsíc rovněž opakované platby v řádu tisíců korun, které si na účet zasílá sama žalovaná, dále připisované částky od bankovních i nebankovních poskytovatelů úvěrů v řádu desítek tisíc korun. Žalobce pak tyto platby zcela mechanicky vyhodnotil jako příjmy žalované. Dle potvrzení o provedení plateb byla žalované poskytnuta žalobcem částka částka. Emailem ze dne datum vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky částka, emailem ze dne datum k úhradě částky částka, dopisem ze dne datum vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky částka. Dopisem ze dne datum vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě částky částka. Z kopie občanského průkazu žalované nebyla učiněna žádná pro rozhodnutí relevantní skutková zjištění. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Ze shora uvedených zjištění ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce zejména ve vztahu k výdajům žalované při posouzení pouze z údajů uvedených údajně žalovanou, které nebyly jakkoliv doloženy, jedná se o prověření zcela nedostatečné a pouze formální. Žalobce ve skutkových tvrzeních výslovně uvádí, že vycházel při posouzení výdajů žalované i z částek životního minima a statistických údajů namísto posouzení skutečných a doložených výdajů žalované. Samotné provedení posouzení úvěruschopnosti lze jistě provést za použití ekonomického či matematického modelu, avšak pouze v případě užití konkrétních a doložených údajů ohledně příjmů a výdajů žalované. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalované byla poskytnuta dle tvrzení žalobce jistina ve výši částka, na kterou měla uhradit částka, tedy více, než činila poskytnutá částka (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Soud proto žalobu zamítl. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soudní poplatek za návrh proto činí částka dle položky č. hodnota. Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Žalobce na poplatku uhradil částka, soud mu proto uložil povinnost zaplatit doplatek poplatku částka (§ 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci neúspěšný a byl by tak povinen hradit náklady řízení žalované. Jelikož však žalované náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. V případě, že nebude platba uvedená ve výroku III. uhrazena do 30 dnů po marnému uplynutí lhůty splatnosti, bude pohledávka předána k vymáhání místně příslušnému celnímu úřadu.