34 C 5/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČ: IČO žalobce, se sídlem se sídlem Adresa žalobce, zastoupené Jméno Zástupce, advokátem v Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného, o zaplacení částky 14.151,- Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.998,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 4.153,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 84,71 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14.151,- Kč za dobu od 17. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 889,10 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno Zástupce, advokáta v Anonymizováno. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 14.151,- Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Žalobce v žalobním návrhu uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 20. 2. 2025 smlouvu o úvěru, kdy úvěruschopnost žalovaného byla prověřena v rámci zjišťování tzv. MLS klienta, do kterého se započítávají částky životního minima a splátková zátěž. Dále jsou zohledněny minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, představující statistický údaj, a pravidelné měsíční výdaje domácnosti deklarované klientem. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjem 35.000,- Kč a příjem dalších členů domácnosti 80.000,- Kč měsíčně. Splátky žalovaného byly uvedeny celkem 4.932,- Kč měsíčně a deklarované náklady domácnosti 15.000,- Kč měsíčně. Úvěrov byl žalovanému poskytnut ve výši 10.000,- Kč, žalovaný na úvěr uhradil celkem 2,- Kč. Žalovaný skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaný nevyjádřil, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Z listinných důkazů dospěl k soud k následujícími skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Žalobce soudu k důkazu předložil smlouvu o úvěru ze dne 20. 2. 2025, jejímž předmětem byl úvěr ve výši 10.000,- Kč s RPSN 48,3 %. Součást smlouvy tvoří sazebník poplatků a formulář informací. Uzavření smlouvy žalovaným je doloženo listinou „dohledání informací o činnosti klienta“. Jako nadbytečný tak soud hodnotil důkaz dotazem na poskytovatele sužeb elektronických komunikací. K prokázání tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy předložil žalobce kartu klienta (č.l. 21 spisu), ve které je uveden příjem žalovaného 35.000,- Kč a příjem ostatních členů domácnosti 80.000,- Kč, aniž by tyto příjmy byly jakkoliv doloženy či blíže specifikovány. V kartě klienta je výslovně uvedeno, že žalobce využil pro ověření úvěruschopnosti data sdělená žalovaným. Výdaje žalovaného nejsou mimo splátky 4.000,- Kč uvedeny. Listina označená jako Posouzení úvěruschopnosti klienta (č.l. 32-33 spisu) neobsahuje žádné konkrétní informace k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, když se jedná o obecná tvrzení o postupu žalobce při uzavírání úvěrových smluv a prezentaci právních názorů žalobce ohledně způsobu posouzení úvěruschopnosti před uzavřením úvěrové smlouvy. Z úvěrové zprávy (č.l. 47-50) nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění.. Tabulka označená žalobcem jako splátkový kalendář (č.l. 28 spisu) představuje prostou tabulku, vyhotovenou patrně žalobcem, ve které jsou uvedena jednotlivá čerpání uskutečněná žalovaným a jednotlivé splátky, kdy součet čerpání činí 10.000,-Kč a součet úhrad 2,- Kč. Dle opisu výpisu proplacení smlouvy (č.l. 29 spisu) ve spojení se sdělením banky a výpisem z účtu žalovaný celkem čerpal částku 10.000,- Kč dne 20. 2. 2025. Dopisem ze dne 14. 8. 2025 (č.l. 30 spisu) vyzval zástupce žalobce žalovaného k úhradě částky 14.151,- Kč. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Vycházel-li žalobce při posouzení pouze z automatizovaného modelu, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a formální. V případě příjmů a výdajů žalovaného nepostačuje, že žalobce vyšel z částky příjmů sdělené žalovaným, aniž by jakkoliv blíže zkoumal skutečné měsíční výdaje žalovaného a jejich strukturu, alespoň ohledně financování základních potřeb a výdajů. Posouzení na základě částky životního minima či statistických údajů není dostatečné. Soud nezpochybňuje, že při posouzení úvěruschopnosti lze využít ekonomických a matematických modelů, avšak pouze v případě, že je v rámci jejich využití pracováno se skutečnými a řádně ověřenými údaji ohledně příjmů a výdajů osoby, které má být úvěr poskytnut. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srov., pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 10.000,- Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradil 2,- Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 9.998,- Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 67 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 9.998,- Kč), neúspěšný ohledně 33 % předmětu řízení (při vyčíslení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu se jedná o částku 4.968,96 Kč). Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 34 %. Náhrada nákladů řízení se skládá ze soudního poplatku 800,- Kč, z odměny za právní zastoupení 1.200,- Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100,- Kč, celkem 300,- Kč. Účelným úkonem není doplnění základních skutkových tvrzení na výzvu soudu, kdy tato tvrzení měla být již součástí žalobního návrhu. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o 21 % náhradu za tuto daň. Celkem se tedy jedná o částku 2.615,- Kč. Jelikož žalobci náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 34 %, činí přiznaná částka na nákladech řízení 889,10 Kč. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, když neshledal důvody pro její prodloužení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li povinná strana dobrovolně povinnosti uložené vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněná strana domáhat jejich splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí.