34 C 50/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., Anonymizováno : IČO žalobce A se sídlem v Adresa žalobce A zastoupeného Jméno žalobce B advokátem v Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení částky 99.248,67 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50.390,66 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 48.858,01 Kč s úrokem ve výši 16.184,69 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 98.048,67 Kč za dobu od 17. 9. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 3.281,54 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 99.248,67 Kč za dobu od 17. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 99.284,67 Kč s úrokem ve výši 16.184,69 Kč, úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 98.048,67 Kč za dobu od 17.9.2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 3.281,54 Kč a úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 99.248,67 Kč za dobu od 17.9.2024 do zaplacení. Z žaloby se podává, že žalobce uzavřel dne 17.12.2021 s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr. Před uzavřením smlouvy žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace a nahlíží do úvěrových registrů. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet, výše měsíční splátky byla stanovena na 3,17 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání žalovaný načerpal celkem 123.042,66 Kč a uhradil částku 72.652,- Kč. Žalovaný neplnil své závazky vyplývající ze smlouvy, proto žalobce přistoupil dne 12.6.2024 k zesplatnění úvěru ve výši 99.248,67 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 98.048,67 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 1.200,- Kč.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem který se však žalovanému nepodařilo řádně doručit do vlastních rukou.

3. Podáním ze dne 20.3.2025 žalobce na výzvu soudu doplnil, že řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházel z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta (MLS) a Karty klienta. Do výpočtu MLS klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuelně jím vyživovaných dětí, do MLS domácnosti se započítávají vyšší z uvedených 2 hodnot, které mezi sebou věřitel porovná – minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj, a celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem. Dále žalobce vycházel z údajů od žalovaného, provedl lustraci žalovaného v registrech NRKI, CEE a ISIR. Na základě shora uvedených informací a též s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledal žalobce schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet.

4. Žalovaný se k jednání dne 30.4.2024 nedostavil, ačkoli předvolání k jednání měl řádně vykázáno, svou neúčast u jednání neomluvil a o odročení jednání z důležitého důvodu nepožádal. Soud proto postupoval ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí dané věci.

6. Dle obsahu úvěrové smlouvy ve spojení s listinou dohledání informace žalobce uzavřel s žalovaným dne 17.12.2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr, měsíční splátka činila 3,17 % z čerpané částky úvěru Kč, roční úroková sazba činila 25,88 % a RPSN 29,19 %. Žalovaný uvedl měsíční příjem 18.000,- Kč a příjem ostatních členů domácnosti 45.000,- Kč měsíčně. Součást smlouvy tvoří obchodní podmínky žalobce.

7. Z karty klienta (ověření bonity) soud zjistil, že žalobce provedl ověření bonity klienta dle údajů uvedených klientem ve formuláři, kdy žalovaný je ve stavu ženatý, bydlí u rodičů, má 2 děti, je zaměstnancem s příjmem 18.000 Kč, příjem ostatních členů činí 45.000 Kč a měsíční výdaje domácnosti 10.000 Kč. Uvedené údaje nejsou nijak doloženy, listina není žalovaným ani podepsána.

8. Dle ověření bonity klienta vycházel žalobce z deklarovaného příjmu žalovaného v částce 18.000,- Kč měsíčně, deklarovaného příjmu ostatních členů domácnosti 45.000,- Kč měsíčně a dále na výdajové straně z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení.

9. Z listiny označené jako metodika nevyplývají žádné konkrétní skutečnosti ve vztahu k posouzení příjmů a výdajů žalovaného v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, ale pouze obecný popis postupů žalobce a odkazy na žalobcem vybranou judikaturu. Žalobce při hodnocení výdajů dlužníků obecně vychází z částek životního minima a normativních nákladů na bydlení.

10. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl existující úvěr, kdy mu zbývalo doplatit 100.135,- Kč a měsíční splátka činila 2.861,- Kč. Dále bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr na kreditní kartě s úvěrovým rámcem 30.499,- Kč.

11. Dle listiny proplacení smlouvy ve spojení se sdělením banky čerpal žalovaný na úvěru celkem 123.042,66 Kč.

12. Žalovaný žalobci na předmětný úvěr uhradil dle splátkového kalendáře částku 72.652,- Kč (zjištěno z přehledu splátek).

13. Dopisem ze dne 12.6.204 žalobce přistoupil k okamžitému zesplatnění všech závazků z předmětné smlouvy a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu, nejpozději však do 14 dnů.

14. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 9.7.2024, kde ho vyzval k úhradě částky aktuální dlužné částky ve výši 111.369,04 Kč. (zjištěno z předžalobní výzvy).

15. Z kopie občanského průkazu žalovaného a výpisu (č.l. 50 spisu) soud nezjistil žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci samé.

16. K provedenému dokazování žalobce doplnil, že žalovaný úvěr splácel řádně od ledna 2022 do února 2404.

17. Soud zamítl jako nadbytečný návrh žalobce na provedení důkazů výpisem z obchodního rejstříku žalobce, neboť je obecně známo, jaký je předmět podnikání žalobce, tedy že je mj. nebankovním poskytovatelem spotřebitelského úvěru. Dále jako nadbytečné soud neprovedl důkazy dotazem na poskytovatele a znaleckým posudkem, které směřovaly k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy. Toto tvrzení bylo prokázáno již provedenými listinnými důkazy.

18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

20. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele nazákladě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Po provedeném dokazování a pod podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobce dostatečným způsobem neprověřil úvěruschopnost žalovaného za situace, kdy vycházel zejména z údajů, které uvedl sám žalovaný a ze statistických údajů. Soud konstatuje, že žalobce si měl od žalovaného vyžádat skutečné a pravdivé informace stran jeho příjmů a výdajů, které následně měly být ze strany žalobce s odbornou péčí vyhodnoceny a důkladně prověřeny. Namísto toho žalobce k zjištění výdajů žalovaného využil pouze výpisy z databází a na základě vlastního interního hodnocení klienta, kdy žalobce nepracoval s reálnými příjmy a výdaji žalovaného. Takové posouzení úvěruschopnosti je však zcela nedostatečné, neboť ze strany žalobce nebyly hodnoceny reálné příjmy a výdaje žalovaného, avšak toliko příjmy a výdaje tvrzené přímo žalovaným, které však odpovídat reálným příjmům a výdajům mohou, ale taky nemusí. V tomto směru nelze přihlédnout ani k argumentu žalobce, že žalovaný úvěr přibližně dva roky splácel. Povinností žalobce bylo řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného již před uzavřením úvěrové smlouvy.

25. Soud proto uzavírá, že úvěruschopnost žalovaného nebyla ze strany žalobce dostatečně zkoumána a prověřována, žalobce tak nesplnil svou povinnost, jež mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobce nedostatečným způsobem prověřil úvěruschopnost žalovaného, je třeba na předmětnou smlouvou hledět ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným jako na neplatnou ve smyslu shora citovaného ustanovení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020, dále totožně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2024, č. j. 6 As 8/2023-57).

26. Žalovaný je tak povinen vrátit žalobci pouze jistinu ve výši 123.042,66 Kč. Ze splátkového kalendáře a rovněž tvrzení žalobce vyplývá, že na úhradu dluhu již v mezidobí bylo uhrazeno žalovaným 72.652,- Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 50.390,66 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanskéhosoudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění). Pokud žalobce ve vztahu k úroku z prodlení poukazoval na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1992/2024, týkalo se toto rozhodnutí právního režimu dle předchozí právní úpravy, tedy zákona č. 145/2010 Sb. a nikoliv právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z odůvodnění uvedeného usnesení výslovně vyplývá, že na právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru nedopadá a závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, se uplatní pro právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru i nadále.

27. Výrokem II. tohoto rozsudku byla žaloba ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodná zamítnuta, a to s ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Procesní neúspěch žalobce (63 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce 86.343,15 Kč) převyšuje jeho procesní úspěch (37 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce 50.390,66 Kč). S ohledem na uvedené by měl žalovaný právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 26 %. Jelikož žalovanému v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá (výrok III.).