34 C 63/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem se sídlem adresa žalobkyně , zastoupený anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , advokátem v  obec , ulice a číslo , žalovaný: celé jméno žalovaného , datum narození , trvale bytem obec a číslo , o zaplacení částky 24.684,50 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19.225,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 181,72 Kč za dobu od 25.7.2022 do 16.8.2022 a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19.225,50 Kč za dobu od 17.8.2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 5.459 Kč s úrokem z prodlení ve výši 51,60 Kč za dobu od 25.7.2022 do 16.8.2022, úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 24.684,50 Kč za dobu od 17.8.2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5.459 Kč za dobu od 17.8.2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.703,38 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta v [obec].</b> 1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 24.684,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 233,32 Kč za dobu od 25.7.2022 do 16.8.2022 a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24.684,50 Kč za dobu od 17.8.2022 do zaplacení. Žalobce v žalobním návrhu uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru prostřednictvím webové stránky žalobce, přičemž fyzický podpis smlouvy byl nahrazen SMS kódem. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se úvěr zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 660 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 774,50 Kč. Dluh ve výši 24.684,50 Kč je složen z jistiny ve výši 19.225,50 Kč, úroků ve výši 2.940 Kč, poplatků 660 Kč a 199 Kč, nákladů na vymáhání 660 Kč a smluvních pokut ve výši 1.000 Kč.

2. Podáním ze dne 17.3.2023 žalobce na výzvu soudu uvedl tvrzení ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Dle názoru žalobce lze vycházet z žalobcem vytvořeného statistického modelu, při kterém jsou využívány bankovní a nebankovní registry a dále jsou údaje od klientů porovnávány s částkami životního minima dospělého člena domácnosti a rovněž s měsíčními náklady domácnosti na bydlení dle údajů Českého statistického úřadu. Odbornost posouzení žalobce dovozuje z využití„ sofistikovaného scoringového modelu“. Dále žalobce doplnil argumentaci ohledně uzavření smlouvy. Dle tvrzení žalobce byla smlouva uzavřena prostřednictvím webového rozhraní a jako taková je opatřena elektronickým podpisem. Předmětnou smlouvu může klient do samotného podpisu kdykoliv zrušit nebo částečně změnit, jakékoliv nejasnosti může konzultovat s pracovníky žalobce. Žalobce podrobně popsal jednotlivé SMS zprávy zasílané žalovanému a navrhl, aby soud učinil dotaz na poskytovatele elektronických komunikací ohledně IP adresy a uživatele předmětného telefonního čísla.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, zásilky soudu si nepřebíral a k nařízenému soudnímu jednání dne 24.4.2023 se nedostavil.

4. Po provedení dokazování dospěl k soud k následujícími skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.

5. Žalobce soudu k důkazu předložil formulář a úvěrovou smlouvu, dále sazebník poplatků. Předložená smlouva ale neprokazuje, že by ji žalovaný uzavřel. Pokud žalobce tvrdil, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků elektronické komunikace (webového rozhraní), z předložených listinných důkazů toto tvrzení nevyplývá. Totožný závěr soud přijal ohledně kopií občanského průkazu žalovaného.

6. Z potvrzení o platbě ve spojení s výpisem z účtu a se sdělením banky ohledně majitele účtu a tabulky označené jako opis proplacení smlouvy vyplývá, že na účet žalovaného byla dne 27.1.2022 žalobcem poukázána částka 20.000 Kč. Platba se shoduje částkou, datem, variabilním symbolem a ID symbolem platby. Ze samotného zaslání částky nicméně nelze učinit závěr, že by smlouva byla žalovaným uzavřena, natož o podmínkách, za nichž by se tak stalo. Uzavření smlouvy neprokazuje tabulka označená jako„ printscreen“.

7. Dopisem ze dne 4.4.2022 měl být žalovaný vyzván k úhradě částky 5.931 Kč a dopisem ze dne 22.5.2022 k úhradě částky 24.555 Kč do 14 dnů od vystavení dopisu, tedy do 6.6.2022, doklady o odeslání prokazují odeslání dopisů, porovnáním čísla zásilky dopisu dle podacích archů ze dne 22.5.2022 v aplikaci pošty lze dospět k závěru o doručení zásilky žalovanému. Předžalobní výzvou ze dne 24.6.2022 vyzval žalobce prostřednictvím právního zástupce žalovaného k úhradě částky 24.684,50 Kč před podáním žaloby.

8. K prokázání tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy předložil žalobce úvěrovou kartu klienta a dále potvrzení (č.l. 64), ve kterém je uveden příjem žalovaného 30.000 Kč. Ohledně nákladů jsou uvedeny stávající splátky jiným společnostem ve výši 9.291 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného na bydlení jsou určeny dle statistických údajů ve výši 7.974 Kč, nikoliv tedy dle skutečných žalovaným doložených výdajů. Konkrétní náklady a běžné výdaje žalovaného (například spojené s bydlením apod.) uvedeny nejsou. Uvedeny jsou výdaje domácnosti ve výši 4.000 Kč bez bližší specifikace či doložení této výše a dále částka životního minima ve výši 3.550 Kč v případě žalovaného a 6.750 Kč v případě domácnosti.

9. Dle tabulky úhrad provedl žalovaný platbu ve výši 774,50 Kč.

10. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

14. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

15. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

17. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností.

19. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil. Žalobce zjevně neposuzoval konkrétní výdajovou stránku žalovaného ve vztahu ke zjištění alespoň běžných pravidelných výdajů žalovaného, jako jsou náklady na bydlení, energie či běžnou spotřebu. Údaje v tabulkách poukazují na čistě formální přístup ke splnění povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného, když je vycházeno pouze ze statistických částek. Pokud žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel namísto skutečných údajů ohledně příjmové, výdajové a majetkové situace žalovaného z částek statistických údajů, jedná se o posouzení zcela nedostatečné a pouze formální (v tomto směru srov. totožně závěry rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 2.12.2021, sp. zn. 27 Co 12/2020). V tomto směru je nerozhodné, že takové údaje žalobce zpracovává ve vlastním informačním systému a výstupy z tohoto systému nazývá např. statistickým modelem. Uvedený postup představuje faktickou rezignaci na zjišťování reálných příjmových a výdajových poměrů žalovaného za účelem posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy.

20. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na případnou úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).

21. S ohledem na závěr o neplatnosti případné úvěrové smlouvy nebyl jako nadbytečný proveden důkaz vyžádáním IP adresy a telefonního čísla žalovaného, stejně tak by bylo případně nadbytečné žalobce vyzývat k označení dalších důkazů k prokázání tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy s žalovaným. I v případě, že by uzavření smlouvy prokázáno bylo, na smlouvu je třeba hledět jako na neplatnou ze shora uvedených důvodů.

22. Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 20.000 Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradil 774,50 Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 19.225,50 Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Co se týče splatnosti uvedené částky, vycházel soud za situace, kdy bylo prokázáno doručení výzvy ze dne 22.5.2022 žalovanému, z obsahu této výzvy a určení lhůty k úhradě do 14 dnů od jejího sepisu, tedy do 6.6.2022. Žalovaný se dostal do prodlení 7.6.2022, uvedený den je tedy rozhodný i pro stanovení výše úroku z prodlení (11,75 % ročně), byť jej žalobce požadoval až za pozdější období.

23. Soud tedy vyhověl žalobě ohledně částky 19.225,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 181,72 Kč za dobu od 25.7.2022 do 16.8.2022 a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19.225,50 Kč za dobu od 17.8.2022 do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 občasného soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 76 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 20.960,66 Kč), neúspěšný ohledně 24 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 6.503,37 Kč). Žalobci tak náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 52 %.

25. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 988 Kč a odměny za právní zastoupení ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu právní služby náleží dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, celkem 300 Kč. Z úkon účasti zástupce žalobce při jednání soudu náleží odměna dle § 7 ve spojení s § 8 advokátního tarifu ve výši 1.980 Kč. K tomuto úkonu náleží dle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů v částce 300 Kč. Za účelný úkon nelze považovat doplnění skutkových tvrzení na výzvu soudu, když tato základní tvrzení měla být obsažena již v žalobním návrhu. Vzhledem k tomu, že je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o náhradu za tuto daň, tedy o 21 % Celkem tak náhrada nákladů řízení přestavuje částku 5.198,80 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 52 %, soud mu přiznal na náhradě nákladů řízení částku 2.703,38 Kč.

26. Pojem tzv. formulářové žaloby ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu nelze dle názoru soudu vykládat příliš úzce. Formulářový charakter žaloby spočívá i v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok, a kterou může stále opakovat. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován od smlouvy o úvěru, je v konkrétní projednávané věci typickou formulářovou žalobou, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se v podstatě pouze údajem o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, datem jejího ukončení a výpočtem dlužné částky a příslušenství. Návrh neobsahuje žádnou pro tuto věc jedinečnou či složitou skutkovou nebo právní argumentaci, ale naopak je vytvořen právě pro účely co nejčastějšího využití pro řadu obdobných případů, a to při změně pokud možno co nejméně údajů v žalobním návrhu uvedených. Opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů žalobcem je soudu z jeho rozhodovací činnosti známa. V této souvislosti soud odkazuje na totožné závěry při hodnocení povahy tzv. formulářových žalob na usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 27 Co 318/2016-134.

27. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.