34 C 63/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , se sídlem v Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátem v Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované , nar. Datum narození žalované , trvale bytem Adresa žalované , o zaplacení částky 61.209,41 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 27.937,55 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.500,- Kč měsíčně splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 31.381,27 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30.819,29 Kč za dobu od 16.7.2024 do zaplacení a částku 1.890,59 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov soudní poplatek 612,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 59.318,82 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy ze dne 26.11.2023 úvěr, který byl žalovanou čerpán celkem v částce 33.527,- Kč. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím internetových stránek. Žalovaná na úvěr uhradila celkem 5.589,45 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, která za dobu od 15.4.2024 do 14.7.2024 představuje 1.890,59 Kč.Podáním ze dne 30.4.2025 žalobce doplnil, že při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce zohlednil celkový počet členů domácnosti žalované, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovanou v žádosti, čisté měsíční příjmy uvedené žalovanou, ověřené měsíční příjmy a další. Ověřená výše měsíčního příjmu žalované činila 18.500,- Kč, což postačovalo k úhradě úvěru.Žalovaná při jednání soudu uvedla, že v době, kdy si brala úvěr, měla následně větší výdaje, nyní by dluh byla schopná splatit. Dále žalovaná doplnila, že měsíčně by byla schopná hradit 1.500.- Kč až 2.000,- Kč. Žalovaná má příjem je 23.000,- Kč měsíčně čistého, za bydlení vynaloží 7.000,- Kč měsíčně, má vyživovací povinnost k nezletilému synovi. Dále splácí úvěr u Komerční banky a.s. se splátkou 3.500,- Kč měsíčně, běžné měsíční výdaje jsou 5.000,- Kč až 6.000,- Kč. Žalovaná učinila nesporným uzavření úvěrové smlouvy, čerpání úvěru v částce 33.527,- Kč a úhrady ve výši 5.589,45 Kč.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci.Žalobce v prvé řadě soudu předložil k důkazu smlouvu o úvěru a všeobecné obchodní podmínky včetně předpisu splátek, formuláře předsmluvních informací, ověření totožnosti a kopie občanského průkazu žalované. Tyto listiny mají prokazovat uzavření úvěrové smlouvy, které učinila žalovaná nesporným. Dle přehledu transakcí ve spojení s výpisem z účtu čerpala žalovaná úvěr v celkové částce 33.527,- Kč a uhradila 5.589,45 Kč, což rovněž učinila žalovaná nesporným.Dle výpisu posouzení úvěruschopnosti vycházel žalobce z měsíčního příjmu žalované 18.500,- Kč, kdy žalovaná však uvedla měsíční příjem 45.000,- Kč, výdajů na splátky 3.500,- Kč měsíčně a výdajů na bydlení 10.000.- Kč měsíčně. Disponibilní příjem byl stanoven na částku 9.400,- Kč a vypočítané minimální výdaje na částku 7.280,- Kč.Emailem ze dne 15.7.2024 a dopisem ze dne 27.11.2024 byla žalovaná vyzvána k úhradě.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Po provedeném dokazování a pod podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobce dostatečným způsobem neprověřil úvěruschopnost žalované za situace, kdy vycházel zejména z údajů, které uvedla sama žalovaná, tyto však nejsou jakkoliv doloženy. Soud konstatuje, že žalobce si měl od žalované vyžádat skutečné a pravdivé informace stran jejích příjmů a výdajů, které následně měly být ze strany žalobce s odbornou péčí vyhodnoceny a důkladně prověřeny. Posouzení úvěruschopnosti je zcela nedostatečné, neboť ze strany žalobce nebyly hodnoceny reálné doložené příjmy a výdaje žalované, avšak toliko příjmy a výdaje uvedené přímo žalovanou, které však odpovídat reálným příjmům a výdajům mohou, ale taky nemusí. Povinností žalobce bylo řádně prověřit úvěruschopnost žalované již před uzavřením úvěrové smlouvy.Soud proto uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla ze strany žalobce dostatečně zkoumána a prověřována, žalobce tak nesplnil svou povinnost, jež mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobce nedostatečným způsobem prověřil úvěruschopnost žalované, je třeba na předmětnou smlouvou hledět ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou jako na neplatnou ve smyslu shora citovaného ustanovení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020, dále totožně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31.1.2024, č. j. 6 As 8/2023-57).Žalovaná je tak povinna vrátit žalobci pouze jistinu ve výši 33.527,- Kč. Z nesporných tvrzení žalobce vyplývá, že na úhradu dluhu již v mezidobí bylo uhrazeno žalovanou 5.589,45 Kč (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 27.937,55 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora uvedenou finanční situaci žalované byla stanovena úhrada v měsíčních splátkách ve výši 1.500,- Kč. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Soud proto přiznal žalobci právo na úhradu částky 27.937,55 Kč (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 občasného soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 43 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 27.937,55 Kč), neúspěšný ohledně 57 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 36.512,31 Kč). Žalované tak náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 %. Jelikož žalovaná náhradu nákladů řízení nepožadovala, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III).Žalobce uhradil za žalobní návrh soudní poplatek 2 449,- Kč, kdy s ohledem na položku 2.

2. Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, činí poplatek za řízení 3.061,- Kč. Soud proto uložil žalobci povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov doplatek soudního ve výši 612,- Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.