34 C 67/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , se sídlem v Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátkou v Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , nar. Datum narození žalované , trvale bytem Adresa žalované , o zaplacení částky 48.780,- Kč s příslušenstvím a smluví pokutou,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 48.780,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48.780,- Kč za dobu od 21.11.2023 do zaplacení, částku 19.057,17 Kč, úrok ve výši 1.401,39 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 35.185,19 Kč za dobu od 14.12.2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21.11.2023 dosáhne částky 239.025,- Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 48.780,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48.780,- Kč za dobu od 21.11.2023 do zaplacení, částku 19.057,17 Kč, úrok ve výši 1.401,39 Kč a úrok ve výši 15 % ročně z částky 35.185,19 Kč za dobu od 14.12.2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21.11.2023 dosáhne částky 239.025,- Kč. V žalobním návrhu uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva a žalované byl poskytnut úvěr ve výši 87.000,- Kč, který byl žalované vyplacen dne 20.4.2021. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr ve 36 splátkách po 5.533,- Kč měsíčně, úroková sazba činila 64,84 % ročně. Schopnost žalované úvěr řádně hradit žalobce ověřil z dokladů získaných od žalované, z databází umožňujících jeho prověření a „z jiných zdrojů“. Žalobce tak provedl. tzv. scoring žalované a rozhodl o možnosti úvěr poskytnout. Žalovaná byla prověřena v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobce smlouvu ve stádiu vymáhání a její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná na úvěr uhradila pouze částku 154.918,- Kč. Žalobce proto úvěr zesplatnil, v důsledku čehož mu vniklo právo na smluvní pokutu ve výši 4.491,- Kč a 40.289,29 Kč. Dále žalobce požaduje částku 4.000,- Kč na nákladech souvisejících s prodlením a úrok.Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila, k nařízenému soudnímu jednání se nedostavila.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle návrhu smlouvy o úvěru ve spojení s oznámením o schválení úvěru a tabulek s potvrzením zaslání ověřovací platby a SMS zpráv, byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou úvěrová smlouva, předmětem úvěru byla částka 87.000,- Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve 36 měsíčních splátkách po 5.533,- Kč, tedy celkově měla žalobci uhradit částku 199.188,- Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 64,83 % ročně, RPSN 88,03 %. Schválení úvěru bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 21.4.2021, a to včetně splátkového kalendáře. Splátkový kalendář a parametry úvěru jsou totožně uvedeny v kartě klienta. Dle dokladu o vyplacení úvěru ve spojení s potvrzením o platbě byl žalované úvěr poskytnut dne 20.4.2021. Formulář standardních informací (č.l. 19-20, 45-47 spisu) shrnuje přehledně obsah shora uvedené smlouvy o úvěru.Dle hodnocení klienta žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel z příjmu žalované 21.968,- Kč měsíčně a na výdajové stránce z částky životního minima a blíže nespecifikovaných nákladů na bydlení 3.886,- Kč.Dle tabulek představujících výpisy z registrů (č.l. 14, 17, 52 spisu) neměla žalovaná záznam ke dni 19.4.2021 v registru SOLUS, dle nebankovního registru klientských informací měla žalovaná skóre 381.Dopisem ze dne 8.1.2024 vyzval žalobce žalovanou k úhradě splátek za období od prosince 2023 do ledna 2024. Dopisy ze dne 15.11.2021, ze dne 14.2.2022, ze dne 14.4.2022, ze dne 16.5.2022, ze dne 14.6.2022, ze dne 15.12.2022, ze dne 16.1.2023, ze dne 14.11.2023 a ze dne 16.10.2023 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužných splátek. Dopisem ze dne 19.11.2023 žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě částky 48.780,- Kč. Dopisem ze dne 11.6.2024 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.Z kopie občanského průkazu žalované nebyla učiněna žádná pro rozhodnutí relevantní zjištění.Dle výpisu z účtu žalované za červen 2020 byl počáteční stav účtu 1.538,83 Kč a konečný stav účtu 1.579,09 Kč, objem příchozích a odchozích plateb představoval v podstatě totožnou částku.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.V posuzované věci bylo sporné, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudil úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalované bylo vycházeno pouze z výpisu z účtu a dále z životního minima. Pouhé převzetí životního minima podle § 2 a 3 zákona o životním minimu, nemluvě o existenčním minimu podle § 5 uvedeného zákona, ovšem samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořito nepřiměřeném strádání (v tomto směru srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017).Z uvedeného je zřejmé, že žalobce při poskytování úvěru vycházel ze zcela obecných částek životního minima a paušálních nedoložených nákladů žalované v nejasné výši, kdy výdaje žalované nejsou ve výpisu nijak blíže konkretizovány a rozčleněny. Je tedy dle názoru soudu zjevné, že žalobce řádné prověření úvěruschopnosti ve vztahu k žalované neprovedl, pouze došlo ke zcela formálnímu postupu, ve kterém je vycházeno namísto reálných příjmů a výdajů z výdajů opírajících se pouze o částky životního minima. Uvedené údaje žalobce řádně neověřil ve smyslu citovaného ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nemohl žalobce dospět důvodně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že žalobce případně nahlédl před uzavřením úvěrové smlouvy ohledně žalované do insolvenčního rejstříku nebo registrů dlužníků. Rozhodné není ani to, zda a po jakou dobu žalovaná úvěr splácela, když povinnosti žalobce je prověřit úvěruschopnost žalované ještě před poskytnutím úvěru.Soud doplňuje k možnosti užití ekonomických modelů při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr před uzavřením smlouvy, že lze jistě takových modelů využít, pokud jsou však současně zjištěny relevantní a ověřené údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, k čemuž však v posuzované věci nedošlo.Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tudíž žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalované byla poskytnuta jistina ve výši 87.000,- Kč, dosud uhradila částku 154.918,- Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Žalovaná tedy uhradila více, než činila poskytnutá jistina.Soud proto žalobu zamítl.O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy procesně neúspěšný žalobce je povinen nahradit náklady řízení žalované. Jelikož žalované v řízení náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.