34 C 78/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , zastoupeného Mgr. jméno příjmení , advokátkou v  obec , ulice a číslo , proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované , o zaplacení částky 12.281,83 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 9.523 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.523 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 3.113,32 Kč s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 12.281,83 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.281,83 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2.758,83 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 855,76 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky v [obec].</b> Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost žalobci zaplatit částku 12.281,83 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 177,29 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 177,20 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 12.281,83 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úrokem 8,25 % ročně z částky 12.281,73 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce tvrdil, že uzavřel dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytl úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně. Žalovaná se dostala s úhradami splátek do prodlení, žalobce proto úvěr ke dni [datum] zesplatnil. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, ten se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila, zásilky soudu nepřebírala a k nařízenému soudnímu jednání se nedostavila. Podáním ze dne [datum] žalobce na výzvu soudu doplnil tvrzení následovně. Žalovaná uhradila celkem částku 10.477 Kč, kterou žalobce započetl v částce 9.353,17 Kč na dlužnou jistinu a v částce 1.123,83 Kč na úroky. Úrok ve výši 1.635 Kč byl vypočten za období od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 177,29 Kč byl vypočten z dlužné částky 12.281,83 Kč za dobu od [datum] do [datum] ve výši 8,25 % ročně. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkami ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]. Dopis ze dne [datum] byl dle tvrzení žalobce zaslán do sféry žalované dne [datum], předžalobní výzva byla zaslána dne [datum]. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobce odkázal na listinu vystavenou žalobcem, ze které vyplývá, že žalovaná uvedla v žádosti o úvěr svůj příjem 24.000 Kč měsíčně, což bylo ověřeno na základě historie z účtu u jiné banky. Výdaje uvedla žalovaná v částce 1.000 Kč měsíčně a žalobce zohlednil svůj interní ekonomický model pracující se statistickými daty životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, kdy sám stanovil částku 9.890 Kč. Žalovaná uvedla další splátky 1.500 Kč a dále hradila měsíční splátky dalších úvěrů ve výši 950 Kč, 949 Kč, 150 Kč, 630 Kč a 900 Kč. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce. Dle smlouvy ze dne [datum] měl být jejím předmětem úvěr v částce 20.000 Kč, který se měla žalovaná zavázat splatit ve splátkách po 1.769 Kč. Úrok měl přestavovat 19,99 % ročně. Smlouva není žalovanou ani žalobcem podepsána, uvedena je pouze poznámka„ elektronicky podepsáno“ u předtištěného jména žalované a jména osoby jednající za žalobce. Podpis smlouvy žalovanou nevyplývá ani z žalobcem předložených listin označených jako„ Detail zadané operace“ (č.l. 19-31 spisu), když z těchto listin nelze učinit závěr o tom, že byla podepsána žalovanou konkrétní smlouva daného znění. Součást smlouvy měly tvořit všeobecné obchodní podmínky a ceník, s ohledem na závěr o neprokázání uzavření smlouvy není obsah těchto listin pro rozhodnutí soudu podstatný a nebyla z nich tedy učiněna žádná skutková zjištění. Dle výpisu z účtu obdržela žalovaná od žalobce dne [datum] částku 20.000 Kč. Tabulka označená jako„ podklady pre súdne konanie“ (č.l. 18 a č.l. 51-52 spisu) nemá žádnou důkazní hodnotu, neprokazuje uzavření smlouvy o úvěru ani poskytnutí úvěru. Z tabulky není zřejmé, kým a za jakým účelem byla vyhotovena a na základě čeho jsou v ní jednotlivé údaje uvedeny. Dopisem ze dne [datum] měl být předmětný úvěr zesplatněn a dopisem ze dne [datum] žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, žalobce však nepředložil žádný důkaz k prokázání doručení uvedených listin žalované, jelikož podací archy dokládají odeslání zásilky, nikoliv její doručení. Dle sdělení banky k posouzení úvěruschopnosti žalované žalovaná uvedla v žádosti o úvěr svůj příjem 24.000 Kč měsíčně, což bylo ověřeno na základě historie z účtu u jiné banky. Výdaje uvedla žalovaná v částce 1.000 Kč měsíčně a žalobce zohlednil svůj interní ekonomický model pracující se statistickými daty životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, kdy sám stanovil částku 9.890 Kč. Žalovaná uvedla další splátky 1.500 Kč a dále hradila měsíční splátky dalších úvěrů ve výši 950 Kč, 949 Kč, 150 Kč, 630 Kč a 900 Kč. Z výpisu z účtu třetí strany (č.l. 44 – 50 spisu) soud neučinil žádná relevantní skutkové zjištění, neboť z výpisu není patrné o účet jaké konkrétní osoby se jedná. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobce v prvé řadě neprokázal uzavření úvěrové smlouvy s žalovanou. Pokud se žalobce ani jeho zástupce k jednání soudu nedostavili a podáním ze dne [datum] navrhli věc projednat a rozhodnout v jejich nepřítomnosti, sami se zbavili možnosti poučení dle ustanovení § 118a odst. 3 občanského soudního řádu ve vztahu k prokázání tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy. Totožný závěr pak soud učinil ohledně doručení zesplatnění úvěru a předžalobní výzvy žalované. Žalobce tedy neunesl břemeno důkazní ohledně tvrzení, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena předmětná úvěrová smlouva a dále, že zesplatnění úvěru a předžalobní výzva byly žalované doručeny. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle ustanovení § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí, přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit a dokumenty a záznamy o své činnosti uchovávat tak, aby bylo možné hodnověrně ověřit plnění jeho povinností stanovených zákonem o spotřebitelském úvěru. Z výše uvedeného plyne, že povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti nemůže přesouvat důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele a věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, jelikož nezjišťoval skutečné výdaje žalované, ale spokojil se pouze se statistickými údaji z vlastního informačního systému. Zjištěné příjmy žalované rovněž nebyly v soudním řízení jakkoliv prokázány. Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu pro případ, že by bylo prokázáno její uzavření, třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Žalovaná je s ohledem na výše uvedené povinna vrátit pouze skutečně poskytnutou částku. Žalované byla poskytnuta jistina ve výši 20.000 Kč, na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradila 10.477 Kč, zbývá tedy podle výpočtu soudu uhradit 9.523 Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Co se týče splatnosti uvedené částky, vycházel soud za situace, kdy nebylo ani u jedné z předložených výzev k úhradě prokázáno jejich doručení žalované, neboť žalobce předložil pouze listiny vztahující se k podání těchto zásilek, z doručení žaloby žalované dne [datum], když k jejímu náhradnímu doručení došlo fikcí uplynutím 10 dnů od uložení a připravení zásilky k vyzvednutí, splatnost nastala [datum] a od [datum] je žalovaná v prodlení. Soud tedy vyhověl žalobě ohledně částky 9.523 Kč s úrokem z prodlení v požadované výši 8,25 % ročně od [datum], ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 občasného soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný ohledně 69 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 9.550,98 Kč), neúspěšný ohledně 31 % předmětu řízení (při vyčíslení částky včetně příslušenství se ke dni rozhodnutí soudu jedná o částku 4.328,94 Kč). Žalobci tak náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 38 %. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a odměny za právní zastoupení ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby, kterými jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu. Ke každému úkonu právní služby náleží dle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč, celkem 300 Kč. Jako účelný úkon nelze hodnotit doplnění základnách skutkových tvrzení na výzvu soudu, když tato tvrzení měla být již součástí žaloby. Vzhledem k tomu, že je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, je třeba částku odměny a náhrad navýšit o náhradu za tuto daň, tedy o 21 % Celkem náklady řízení přestavují částku 2.252 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 38 %, soud mu přiznal na náhradě nákladů řízení částku 855,76 Kč. Pojem tzv. formulářové žaloby ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu nelze dle názoru soudu vykládat příliš úzce. Formulářový charakter žaloby spočívá i v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok, a kterou může stále opakovat. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován od smlouvy o úvěru, je v konkrétní projednávané věci typickou formulářovou žalobou, jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se v podstatě pouze údajem o osobě žalované, identifikací smlouvy, datem jejího ukončení a výpočtem dlužné částky a příslušenství, v posuzované věci navíc zcela nedostatečným. Návrh neobsahuje žádnou pro tuto věc jedinečnou či složitou skutkovou nebo právní argumentaci, ale naopak je vytvořen právě pro účely co nejčastějšího využití pro řadu obdobných případů, a to při změně pokud možno co nejméně údajů v žalobním návrhu uvedených. Opakovanost používaného vzoru a četnost podávání takovýchto typových návrhů žalobcem je soudu z jeho rozhodovací činnosti známa (např. ve věcech vedených pod sp. zn. 34 C 4/2021, 34 C 56/2020, 34 C 191/2020 a dalších). V této souvislosti soud odkazuje na totožné závěry při hodnocení povahy tzv. formulářových žalob na usnesení Krajského soudu v Brně č.j. 27 Co 318/2016-134. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu. Soud neshledal důvody pro stanovení jiné lhůty.