34 C 79/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , se sídlem v Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátkou v Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované , nar. Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o zaplacení částky 69.135,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, smluvní pokutou , částka, , úrokem ve výši , částka, a úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od , datum, dosáhne částky , částka, , zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, s příslušenstvím a dále smluvní pokutu ve výši , částka, . V žalobním návrhu uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne , datum, uzavřena úvěrová smlouva a žalované byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který byl žalované vyplacen dne , datum, . Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr ve 36 splátkách po , částka, měsíčně, úroková sazba činila 70,14 % ročně. Schopnost žalované úvěr řádně hradit žalobce ověřil z dokladů získaných od žalované, z databází umožňujících její prověření a „z jiných zdrojů“. Žalobce tak provedl. tzv. scoring žalované a rozhodl o možnosti úvěr poskytnout. Žalovaná byla prověřena v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobce smlouvu ve stádiu vymáhání a její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná na úvěr uhradila pouze částku , částka, v období od , datum, do , datum, . Žalobce proto úvěr zesplatnil, v důsledku čehož mu vniklo právo na smluvní pokutu ve výši 11.144,10. Ke dni zesplatnění se nezaplacená jistina a veškeré dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny ve výši , částka, . Dále žalované vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši , částka, a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení a dále náklady s prodlením , částka, .Žalovaná se ve věci samé vyjádřila podáním ze dne , datum, , ke kterému však v řízení nebylo možné přihlížet, když podání bylo učiněno prostým emailem bez elektronického podpisu a nebylo doplněno dle ustanovení § 42 odst. 2 občanského soudního řádu.Žalobce podáním ze dne , datum, doplnil, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel žalobce z příjmů a výdajů uvedených žalovanou, v případě výdajů vycházel ze zákonné částky životního minima a nominálních nákladů na bydlení. Dále žalobce podrobně popsal způsob ověření úvěruschopnosti a právní názor žalobce na způsob, jakým má být úvěruschopnost před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána. Žalovaná uvedla měsíční příjem , částka, a náklady na bydlení , částka, měsíčně. Žalobce při posouzení vychází z údajů uvedených žalovanou, když nemá objektivní možnost výši výdajů ověřit. Žalobce nemá k dispozici doklad o výši nájemného či jiné potvrzení o nákladech žalované na bydlení, stejně tak jako k dalším osobním výdajům žalované.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle smlouvy o úvěru ze dne , datum, , která měla být uzavřena mezi žalobcem a žalovanou, ve spojení s dodatkem smlouvy, oznámením a formulářem informací byla předmětem úvěru částka , částka, , kterou se žalovaná zavázala splatit ve 36 měsíčních splátkách po , částka, , tedy celkově měla žalobci uhradit částku , částka, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 70,14 % ročně, RPSN 97,72 %. Schválení úvěru bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, , a to včetně splátkového kalendáře. Dle dokladu o vyplacení úvěru ve spojení s potvrzením o účtu bylžalované úvěr poskytnut dne , datum, . Formuláře standardních informací (č.l. 26-27 a č.l. 35-38 spisu) shrnují přehledně obsah shora uvedené smlouvy o úvěru.Žádostí ze dne , datum, požádala žalovaná o odklad splátek z finančních důvodů, dopisem ze dne , datum, žalobce s odkladem splátek souhlasil a zaslal žalované nový splátkový kalendář.Dopisem ze dne , datum, vyzval žalobce žalovanou k úhradě splátek za období od července 2025 do září 2025. Dopisem ze dne , datum, vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužných splátek za období od července 2025 do srpna 2025. Dopisem ze dne , datum, žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě částky , částka, . Dopisem ze dne , datum, vyzval zástupce žalobce žalovanou k úhradě před podáním žaloby.Dle formuláře označeného jako hodnocení klienta (č.l. 34 spisu) měl tvořit měsíční příjem žalované před uzavřením úvěrové smlouvy částku , částka, , měsíční výdaje žalované , částka, (částka životního minima) a , částka, , výdaje na bydlení , částka, . Ostatní náklady jsou uvedeny v částce 0,- K a splátky ve výši , částka, . Celkové měsíční výdaje žalované jsou vyčísleny na částku , částka, a jako „rezerva“ je uvedena částka , částka, .Dle výplatní pásky ve spojení s dokladem o platbě žalované činil příjem žalované v květnu 2024 částku , částka, . Dle potvrzení o platbách činil příjem žalované dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne 12. 3. 20024 částku , částka, . Dle výpisu plateb byl na účet žalované připsán v období od února 2024 do června 2024 starobní důchod v částce , částka, měsíčně.Dle výpisu z registru NRKI neměla žalovaná v registru záznam dluhu po splatnosti.Dle tabulky – karty klienta uhradila žalovaná na úvěr celkem částku , částka, .Z kopie občanského průkazu žalované, tabulek a výpisu z registru ohledně žalobce (č.l. 29-30, 18-19, 23 spisu) nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající vevýznamném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.V posuzované věci bylo sporné, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudil úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalované byl vyplněn formulář, ve kterém je uveden měsíční čistý příjem žalované ve výši , částka, , což v podstatě odpovídá dokladům o příjmu a platbách žalované. Pokud jsou ve formuláři uvedeny výdaje žalované a výdaje na bydlení, bylo vycházeno pouze z částek životního minima a žalovanou sdělených nákladů. Pouhé převzetí životního minima podle § 2 a 3 zákona o životním minimu, nemluvě o existenčním minimu podle § 5 uvedeného zákona, ovšem samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořit o nepřiměřeném strádání (v tomto směru srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017). Částka uváděná jako výdaje na bydlení ve výši , částka, není nijak blíže specifikována ani doložena, žalobce výslovně uvedl, že doklady o výdajích žalované nedisponuje.Z uvedeného je zřejmé, že žalobce při poskytování úvěru vycházel ze zcela obecných částek životního minima, nedoložených nákladů žalované na bydlení a výše čistého příjmu žalované. Je tedy dle názoru soudu zjevné, že žalobce řádné prověření úvěru schopnosti ve vztahu k žalované neprovedl, pouze došlo ke zcela formálnímu vyplnění formuláře, ve kterém je vycházeno namísto reálných výdajů z výdajů opírajících se pouze o částky životního minima a nedoložené částky na bydlení ve výši , částka, . Uvedené údaje žalobce řádně neověřil ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nemohl žalobce dospět důvodně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že žalobce případně nahlédl před uzavřením úvěrové smlouvy ohledně žalované do insolvenčního rejstříku nebo registrů dlužníků.K posouzení úvěruschopnosti je možné využít matematické či ekonomické modely, pokud však je při užití těchto modelů pracováno s reálnými a pověřenými příjmy a výdaji spotřebitele, nikoliv s údaji normativními, odhadovanými či spotřebitelem nedoloženými.Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej,pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tudíž žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalované byla poskytnuta jistina ve výši , částka, , dosud uhradila částku , částka, . Žalované tedy zbývá uhradit žalobci na jistině částku , částka, (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaná povinna uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalované, kdy břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru tíží žalovanou, byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Žalovaná se k jednání soud nedostavila, soud jí proto nemohl poskytnout poučení dle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku , částka, (výrok I.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Procesní neúspěch žalobce (77 % předmětu řízení při kapitalizaci včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu v částce , částka, ) převyšuje jeho procesní úspěch (23 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce , částka, ) a žalobce by tak byl povinen hradit poměrně náklady řízení žalované v rozsahu 54 %. Jelikož však žalované v řízení dosud náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.