34 C 85/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , se sídlem v Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátkou v Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 57.389,41 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení. V žalobním návrhu uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, ., smlouvu o úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaný na úvěr uhradil celkem , částka, . Úvěruschopnost žalovaného byla zjištěna výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s rezervou v podobě životního minima. Dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích. Smlouvou ze dne , datum, ve spojení dodatkem ke smlouvě byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.Žalovaný skutková tvrzení žalobce ohledně poskytnutí úvěru nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil.Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Žalobce předložil úvěrovou smlouvu o úvěru, obchodí podmínky a formulář informací, na jejichž základě měl být úvěr žalovanému poskytnut.Dle tabulky (č.l. 11-12 spisu) měl činit příjem žalovaného , částka, měsíčně, výdaje , částka, měsíčně. Údaje nejsou jakkoliv doloženy, listina není žalovaným podepsána.Dle sdělení banky ve spojení s doklady o platbách byla žalovanému právním předchůdcem žalobce poskytnuta celkem částka , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek ve spojení s dodatkem a seznamem pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce.Dopisem (označeným jako faktura) ze dne , datum, vyzval právní předchůdce žalobce žalovaného k úhradě částky , částka, , zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dopisem ze dne , datum, , postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.Jakkoliv však zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, tato povinnost ani nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit (k totožným závěrům srov. aktuální rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15.6.2021, č.j. 74 Co 80/2020-184).Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce vycházel z příjmů a výdajů žalovaného, což však představuje dle předložených důkazů pouze shora uvedenou tabulku.Shora uvedený způsob posouzení úvěruschopnosti žalovaného hodnotí soud jako zcela nedostatečný a pouze formální. Právní předchůdce žalobce zjevně nijak neověřil skutečný dlouhodobý příjem žalovaného. Právní předchůdce žalobce dále nikterak neprověřil skutečné měsíční výdaje žalovaného, jako jsou například náklady na bydlení, splátky dalších závazků či jiné běžné výdaje a náklady. Úvěruschopnost žalovaného tak nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena.Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Žalovaný je s ohledem na výše uvedené povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši , částka, , na kterou dosud dle tvrzení žalobce uhradil , částka, , k úhradě zbývá částka , částka, (k započtení plateb srov. odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalovaného, kdy břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně uvedených skutečností nese žalovaný, který se k jednání soud nedostavil a v řízení byl zcela pasivní, byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalovaného s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Z výše uvedených důvodů soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobci částku , částka, (výrok I.) a ohledně zbývající části nároku žalobu zamítl (výrok II.).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Neúspěch žalobce ve věci přesahuje jeho procesní úspěch, náhrada nákladů řízení by tak náležela v poměrném rozsahu žalovanému. Jelikož žalovanému náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.