34 C 97/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Hromkem v právní věci žalobce: Jméno žalobce A ., IČ: IČO žalobce A , se sídlem v Adresa žalobce A , zastoupeného Jméno žalobce B , advokátkou v Anonymizováno , proti žalované: Jméno žalované , nar. Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o zaplacení částky 171.103,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou,

I. Řízení se ohledně částky 18.405,- Kč, úroku z prodlení ve výši 156,19 Kč, úrokem z prodlení v výši 14,75 % ročně z částky 18.405,- Kč za dobu od 14.5.2024 do zaplacení, smluvní pokuty 58.941,87 Kč a úroku ve výši 46,27 % ročně z částky 147.848,01 Kč za dobu od 23.4.2024 do 15.5.2024 zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 120.614,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 32.084,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 155.198,- Kč za dobu od 23.4.2024 do 13.5.2024, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 152.698,- Kč za dobu od 14.5.2024 do zaplacení, úrokem ve výši 20 % ročně z částky 147.848,01 Kč za dobu od 23.4.2024 do 15.5.2024 a úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 147.848,01 Kč za dobu od 16.5.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23.4.2024 dosáhne částky 516.211,- Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se domáhal žalobou ze dne 7.4.2025 vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 171.103,- Kč s příslušenstvím a dále smluvní pokutu ve výši 58.941,87 Kč. V žalobním návrhu uvedl, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 12.10.2023 uzavřena úvěrová smlouva a žalované byl poskytnut úvěr ve výši 150.000,- Kč, který byl žalované vyplacen dne 13.10.2023. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr ve 48 splátkách po 8.962,- Kč měsíčně, úroková sazba činila 66,27 % ročně. Schopnost žalované úvěr řádně hradit žalobce ověřil z dokladů získaných od žalované, z databází umožňujících její prověření a „z jiných zdrojů“. Žalobce tak provedl. tzv. scoring žalované a rozhodl o možnosti úvěr poskytnout. Žalovaná byla prověřena v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobce smlouvu ve stádiu vymáhání a její doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný. Zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná na úvěr uhradila pouze částku 29.389,- Kč v období od 22.11.2023 do 13.5.2024. Žalobce proto úvěr zesplatnil, v důsledku čehož mu vniklo právo na smluvní pokutu ve výši 58.941,87. Dále žalobce požaduje částku 200,- Kč na nákladech za každou splátku, se kterou se žalovaná ocitla v prodlení delším než 15 dnů. Ke dni zesplatnení se nezaplacená jistina a veškeré dosud neuhrazené úroky staly součástí nové jistiny ve výši 172.205,48 Kč. Dále žalované vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 998,- Kč a ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 23.4.2024 do zaplacení.Žalovaná se ve věci samé vyjádřila podáním ze dne 18.5.2025, ve kterém uvedla, že platba měsíčních splátek jí byla znemožněna následkem sledu tíživých rodinných situací. Žalovaná se snažila s žalobcem komunikovat emailem ohledně dočasného pozastavení splátek, avšak neúspěšně.Žalobce podáním ze dne 16.4.2025 doplnil, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel žalobce z příjmů a výdajů uvedených žalovanou, v případě výdajů vycházel ze zákonné částky životního minima a nominálních nákladů na bydlení. Dále žalobce podrobně popsal způsob ověření úvěruschopnosti a právní názor žalobce na způsob, jakým má být úvěruschopnost před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána.Podáním ze dne 22.5.2025 vzal žalobce žalobu částečně zpět v rozsahu, jak je uveden ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud proto postupoval dle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 občanského soudního řádu a v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby řízení zastavil.Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.Dle smlouvy o úvěru ze dne 12.10.2023, která měla být uzavřena mezi žalobcem a žalovanou, ve spojení s dodatkem smlouvy a seznamem splátek byla předmětem úvěru částka 150.000,- Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve 48 měsíčních splátkách po 8.962,- Kč, tedy celkově měla žalobci uhradit částku 430.176,- Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 66,26 % ročně, RPSN 90,59 %. Schválení úvěru bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 16.10.2023, a to včetně splátkového kalendáře. Doručení dopisu je prokázáno dodejkou. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl žalované úvěr poskytnut dne 13.10.2023. Formuláře standardních informací (č.l. 18-19 a č.l. 32-35 spisu) shrnují přehledně obsah shora uvedené smlouvy o úvěru.Dopisem ze dne 15.4.2024 vyzval žalobce žalovanou k úhradě splátek za období od února 2024 do dubna 2024. Dopisem ze dne 18.3.2024 vyzval žalobce žalovanou k úhradě dlužných splátek za období od února 2024 do března 2024. Dopisem ze dne 21.4.2024 žalobce úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě částky 173.603,- Kč. Dopisem ze dne 10.10.2024 vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky 171.103,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou do 15 dnů od odeslání.Dle formuláře označeného jako hodnocení klienta (č.l. 31 spisu) měl tvořit měsíční příjem žalované před uzavřením úvěrové smlouvy částku 50.744,- Kč, měsíční výdaje žalované 4.860,- Kč (částka životního minima) a výdaje na bydlení 7.561,- Kč. Ostatní náklady jsou uvedeny v částce 0,- K a splátky ve výši 6.110,- Kč. Celkové měsíční výdaje žalované jsou vyčísleny na částku 18.531,- Kč a jako „rezerva“ je uvedena částka 1.000,- Kč.Dle výplatních pásek žalované a potvrzení o platbách činila čistá mzda žalované v únoru 2023 částku 1.816 EUR, v březnu 2023 částku 1.824 EUR, v září 2023 částku 2.301 EUR. Dle výpisu z registru SOLUS a NRKI neměla žalovaná v registru záznam dluhu po splatnosti.Dle tabulky – karty klienta uhradila žalovaná na úvěr celkem částku 29.389,- Kč.Z kopie občanského průkazu žalované, popisu uzavření smlouvy a tabulek (č.l. 8-9 spisu) nebyla učiněna žádná relevantní skutková zjištění.Čestné prohlášení ze dne 25.1.2019 obsahuje sdělení o odeslání poštovních zásilek zaměstnancem žalobce.Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.V posuzované věci bylo sporné, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudil úvěruschopnost žalované ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalované byl vyplněn formulář, ve kterém je uveden měsíční čistý příjem žalované ve výši 50.744,- Kč, což v podstatě odpovídá výplatním páskám žalované. Pokud jsou ve formuláři uvedeny výdaje žalované a výdaje na bydlení, bylo vycházeno pouze z částek životního minima a nominálních nákladů. Pouhé převzetí životního minima podle § 2 a 3 zákona o životním minimu, nemluvě o existenčním minimu podle § 5 uvedeného zákona, ovšem samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořit o nepřiměřeném strádání (v tomto směru srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017). Částka uváděná jako výdaje na bydlení ve výši 7.561,- Kč není nijak blíže specifikována ani doložena.Z uvedeného je zřejmé, že žalobce při poskytování úvěru vycházel ze zcela obecných částek životního minima, nedoložených nákladů žalované na bydlení a výši čistého příjmu žalované. Je tedy dle názoru soudu zjevné, že žalobce řádné prověření úvěru schopnosti ve vztahu k žalované neprovedl, pouze došlo ke zcela formálnímu vyplnění formuláře, ve kterém je vycházeno namísto reálných výdajů z výdajů opírajících se pouze o částky životního minima a nedoložené částky na bydlení ve výši 7.561,- Kč. Uvedené údaje žalobce řádně neověřil ve smyslu citovaného ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nemohl žalobce dospět důvodně k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že žalobce případně nahlédl před uzavřením úvěrové smlouvy ohledně žalované do insolvenčního rejstříku nebo registrů dlužníků.K posouzení úvěruschopnosti je možné využít matematické či ekonomické modely, pokud však je při užití těchto modelů pracováno s reálnými a pověřenými příjmy a výdaji spotřebitele, nikoliv s údaji normativními, odhadovanými či spotřebitelem nedoloženými.Vzhledem k tomu, že žalobce úvěruschopnost žalované řádně neprověřil, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020).Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tudíž žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalované byla poskytnuta jistina ve výši 150.000,- Kč, dosud uhradila částku 29.389,- Kč. Žalované tedy zbývá uhradit žalobci na jistině částku 120.614,- Kč (k započtení plateb srovnej odst. 17 rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 27 Co 80/2021). Tuto částku je žalovaná povinna uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem na shora nezjištěnou finanční situaci žalované byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 občanského soudního řádu. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobci vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20.4.2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 120.614,- Kč (výrok II.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok III.).O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy částečné zastavení řízení zavinil žalobce zpětvzetím žaloby, a to nikoliv pro chování žalované po podání žaloby. Procesní neúspěch žalobce (58 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce 165.519,87 Kč) převyšuje jeho procesní úspěch (42 % předmětu řízení při kapitalizaci ke dni rozhodnutí soudu v částce 120.641,- Kč) a žalobce by tak byl povinen hradit poměrně náklady řízení žalované v rozsahu 16 %. Jelikož však žalované v řízení dosud náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.