4 C 132/2016

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 10 866 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 866 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobním návrhem podaným soudu dne 20. 4. 2016 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 866 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne 19. 10. 2015 uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce, na základě které žalovanému poskytla částku ve výši 3 000 Kč na uváděný bankovní účet a žalovaný se zavázal dlužnou částku splatit do 18. 11. 2015 společně s poplatkem ve výši 1 140 Kč. Současně požadovala zaplacení sjednané smluvní pokuty za prodlení žalovaného s vrácením půjčky ve výši 3% z dlužné částky za každý den prodlení, což činí částku 3 726 Kč. A následně požadovala zaplacení poplatku z prodlení a náklady spojené s vymáháním ve výši 3 000 Kč Celkem požadovala po žalovaném zaplacení částky 10 866 Kč. Závěrem uvedla, že žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, neboť usnesením [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizováno] [insolvenční spisová značka], byl od placení zbytku pohledávek, zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, osvobozen.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Dne 26. 4. 2016 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek žalovaného, usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2016, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalovaného a žalovanému bylo povoleno oddlužení. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2022, č. j. [insolvenční spisová značka], soud žalovaného osvobodil od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny a pohledávek věřitelů, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, přičemž toto osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 2. 3. 2022. Z protokolu o přezkumném jednání vedeném u Krajského soudu v Brně dne 26. 7. 2016 a z přihlášky pohledávky žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně svou pohledávku za žalovaným v částce 5 866 Kč přihlásila do insolvenčního řízní.

4. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ insolvenční zákon“) jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit 5. Za situace, kdy z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný byl usnesením insolvenčního soudu ze dne 9. 2. 2022, č. j. [insolvenční spisová značka], osvobozen od placení zbytku neuhrazených pohledávek a pohledávka žalobkyně vymáhaná v tomto řízení vznikla před rozhodnutím o úpadku žalovaného, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud konstatuje, že pokud dlužník (žalovaný) v insolvenčním řízení splní všechny podmínky povoleného oddlužení, pak jej insolvenční soud osvobodí od placení zbytku pohledávek tak, jako tomu bylo v posuzované věci. Zbývající část neuspokojených pohledávek sice automaticky nezaniká, existují nadále však pouze jako tzv. naturální obligace a v nalézacím řízení je již nelze přiznat.

6. Soud tedy žalobu žalobkyně v plném rozsahu zamítl (výrok I.)

7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, avšak žaloba byla podána zjevně důvodně, kdy na majetek žalované bylo vedeno následně insolvenční řízení. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal (výrok II.).