4 C 141/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 26.506 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 11.506 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.000 Kč od 13. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1) Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , právnická osoba, domáhal po žalované zaplacení částky 26.506 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 15.000 Kč od 13. 11. 2019 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 14. 6. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobce společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovanou za použití prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek , Anonymizováno, a SMS zpráv uzavřena smlouva o podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, (dále také jen jako „Smlouva“), na základě níž žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 15.000 Kč, přičemž se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s jistinou také poplatek za poskytnutí této půjčky vyčíslený na částku 11.506 Kč, a to v 6 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.418 Kč nejpozději do 12. 11. 2019. Žalovaná však svůj závazek ze smlouvy řádně neplnila a na splátkách neuhradila ničeho. Dne 21. 11. 2019 byla pohledávka původního věřitele, společnosti , právnická osoba, , vůči žalované z uvedené smlouvy postoupena žalobci. Následně byla žalovaná dne 24. 1. 2022 prostřednictvím předžalobní upomínky žalobcem vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 46.495 Kč a současně upozorněna na možnost jejího vymáhání soudní cestou.2) Žalovaná, ačkoli k tomu byla soudem písemně vyzvána, se k žalobě nijak nevyjádřila.3) Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se předem omluvil žalobce i jeho právní zástupce. Žalovaná se k jednání, byť byla ze strany soudu řádně předvolána, nedostavila, ani svou nepřítomnost neomluvila. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti žalobce i žalované.4) S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.5) Ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce , Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne 14. 6. 2019 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, a to na jí sdělený bankovní účet. Žalovaná se v předmětné smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobce vrátit spolu s úrokem 230 %, a to v 6 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4.418 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 14. 7. 2019. Žalovaná je v dané smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem, IČ a adresou sídla – tj. , adresa, , , adresa, . Zároveň je v čl. 4.1 Smlouvy uvedeno, že: „Tato Smlouva o zápůjčce není spotřebitelským úvěrem.“ (zjištěno z uvedené smlouvy).6) Z doloženého výpisu bankovního účtu žalobce je prokázáno, že dne 14. 6. 2019 byla na bankovní účet žalované pod variabilním symbolem , var. symbol, vyplacena částka ve výši 15.000 Kč.7) Z listiny označené jako „Věc: Žádost o součinnost“ ze dne , datum, od pracovníků zákaznického servisu , právnická osoba, . soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem osobního účtu č. , č. účtu, byla ke dni 14. 6. 2019 žalovaná.8) Z Protokolu žádosti o zápůjčku ze dne 3. 6. 2019 soud zjistil, že v sekci osobní údaje žalovaná uvedla také IČ: , IČO, , jako trvalé bydliště sdělila adresu , adresa, , , adresa, , sídlo podnikání zde vyplněné není, jako forma zaměstnání je uvedeno osoba samostatně výdělečně činnou s čistým měsíčním příjmem 22.000 Kč a měsíčními výdaji 8.000 Kč, žadatelka dále nevlastní žádnou nemovitost, ani motorové vozidlo. V listině je rovněž uvedeno, že dne 14. 6. 2019 byla žadatelka prověřena v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem, v Centrální evidenci exekucí bez pozitivního nálezu a pod IČ: , IČO, byla též dohledána v Živnostenském rejstříku.9) Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2019 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, obchodní společností , právnická osoba, , jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem bylo soudem zjištěno, že pohledávka za žalovanou ze Smlouvy o podnikatelské zápůjčce ze dne 14. 6. 2019 byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno listinou Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2019, přičemž tato jí byla odeslána dne 25. 1. 2022.10) Z předžalobní upomínky ze dne 24. 1. 2022 ve spojení s potvrzením o podání poštovní přepravou ze dne 25. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky.11) Z listiny označené jako „Sdělení k č.j. , spisová značka, “ ze dne 18. 10. 2023 soud předchozím dotazem na Odbor rozvoje a živnostenského podnikání , právnická osoba, , adresa, zjistil, že žalovaná byla v minulosti držitelkou následujících živnostenských oprávnění: (1) Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona – toto oprávnění jí vzniklo ke dni 13. 12. 1993. Živnost volná jí byla zrušena z moci úřední ke dni 17. 6. 2019, v souladu s ust. § 58 odst. 1 písm. a) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, neboť podnikatelka přestala splňovat všeobecnou podmínku pro provozování živnosti – tj. bezúhonnost dle ust. § 6 odst. 1 písm. b) téhož zákona. (2) Zprostředkování spotřebitelského úvěru – právo provozovat živnost vázanou podnikatelce vzniklo dne 29. 8. 2011. Oprávnění zaniklo dle § 174 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, ke dni 1. 3. 2017.12) Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je postoupený nárok úvěrujícího vůči úvěrované na vrácení poskytnutých peněžních prostředků za sjednaný úrok a poplatky na základě smlouvy o úvěru uzavřené dle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), byť je samotná smlouva ze dne 14. 6. 2019 označena jako Smlouva o podnikatelské zápůjčce , Anonymizováno, č. , hodnota, . Takto soud tuto smlouvu posoudil z důvodu, že žalobce je podnikatel a smlouvu uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná je fyzická osoba, která má sice identifikační číslo podnikatele, ale v řízení nebylo žádným způsobem prokázáno, že by daný úvěr čerpala právě v souvislosti se svou podnikatelskou činnosti. Soud v této souvislosti sděluje, že pro posouzení smlouvy o úvěru jako smlouvy podnikatelské není rozhodné, zda je daná smlouva označená jako smlouva o podnikatelském úvěru a úvěrovaná osoba podnikatelem, nýbrž musí být prokázána i souvislost zápůjčky s faktickým podnikáním této fyzické osoby. Prosté prohlášení, že úvěrovaná je podnikatelkou a uvedení jejího IČ jako jednoho z identifikátorů vedle dalších běžných identifikátorů fyzické osoby jako jména, příjmení, bydliště, data narození, rodného čísla a čísla občanského průkazu je dle názoru soudu naprosto nedostačující, neboť se nelze ztotožnit s principem, že samo prohlášení, že se v daném případě jedná o zápůjčku mezi podnikateli určí, co se rozumí podnikatelskými účely pro podnikatelský úvěr a to bez zřetele k pravé povaze účelu úvěru. Akceptací tohoto principu by přitom došlo k upřednostnění formálního pojetí právního jednání před výkladem jeho skutečného obsahu. Naopak způsob uzavření smlouvy za použití prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek a SMS zpráv, samotná výše zápůjčky, neuvedení žádného konkrétního účelu pro poskytnutí úvěru, identifikace žalované mimo IČ také datem narození a rodným číslem a absence spojitosti poskytovaného úvěru s konkrétním podnikáním žalované a s konkrétním podnikatelským účelem, vede soud k přesvědčení, že se v tomto případě nejedná o podnikatelský úvěr, jak je žalobcem prezentováno, nýbrž o zastřený úvěr spotřebitelský (více k tomu viz. například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1196/2003, 28 Cdo 3249/2017 a usnesení Ústavního soudu České republiky

II. ÚS 1176/21 ze dne 8. 6. 2021, které se touto otázkou zabývaly).13) Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.14) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 12. 2018, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15) Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16) Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1).17) Podle § 588 zákona o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18) Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.19) Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20) Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21) Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se poskytovatel úvěru (právní předchůdce žalobce) řádně zabýval úvěruschopností žalované ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 z. s. ú.. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdce žalobce příjmy a výdaje žalované blíže zjišťoval a že by se její schopností splácet úvěr vůbec zabýval. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o zápůjčce za sjednanou absolutně neplatně. S ohledem na zjištěné skutečnosti má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě neplatné Smlouvy o podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, poskytl žalované částku ve výši 15.000 Kč. Jelikož žalobce tvrdí, že žalovaná mu na tuto částku doposud nezaplatila ničeho, a v řízení nebyl zjištěn opak, uložil soud žalované povinnost tuto částku ve výši 15.000 Kč coby bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Ve zbývající části byl nárok žalobce zamítnut jako nedůvodný.22) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst.2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že účastníci byli v řízení srovnatelně procesně úspěšní a žalované žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III. tohoto rozsudku).