4 C 150/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované o zaplacení částky 95.994,26 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zčásti zastavuje co do smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 88.446,97 Kč od 27. 6. 2021 do zaplacení,II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 95.994,26 Kč s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 7.358,13 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 7.358,13 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 88.446,97 Kč od 27. 6. 2021 do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 43.548 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , Jméno advokáta, , advokáta. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 18. 1. 2023 domáhal zaplacení celkové částky ve výši 95.994,26 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce, , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , a žalovanou a také z titulu nepovoleného přečerpání kontokorentního účtu, který byl žalované zřízen právním předchůdcem žalobce na základě smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne , datum, . Žalovaná řádně nehradila své závazky a dostala se tak do prodlení s úhradou úvěrů, přičemž žalobci neuhradila ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena z právního předchůdce žalobce na společnost , právnická osoba, Ke dni , datum, došlo v souladu s ust. § 61 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, k zániku společnosti , právnická osoba, bez likvidace a na základě fúze také ke sloučení s žalobcem, jenž vstoupil do právního postavení zaniklé společnosti.Dne , datum, obdržel soud vyjádření žalované k žalobě, ve kterém tato uvedla, že svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobce uznává a je si ho plně vědoma. K věci žalovaná dále sdělila, že k dluhu došlo v důsledku zablokování jejího bankovního účtu ze strany exekutora, přičemž následně nebylo možné měsíční splátky hradit a došlo k zesplatnění celého úvěru.Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, v , Anonymizováno, hodin, k němuž se dostavil pouze právní zástupce žalobce. Žalovaná svou přítomnost omluvila z důvodu nemoci, přičemž v emailu zaslanému soudu dne , datum, v , Anonymizováno, znovu zopakovala, že s dluhem, kterého se jednání týká souhlasí a uznává jej.Po zahájení jednání ve věci samé vzal žalobce žalobu částečně zpět co do smluvního úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 88.446,97 Kč od 27. 6. 2021 do zaplacení. V tomto rozsahu tedy soud následně ve výroku I. rozsudku rozhodl o zastavení řízení.Podle § 153a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).Povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „z. ř. s.“); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). V posuzované věci se jedná o spor z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, respektive smlouvy o kontokorentním úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Předmětem tohoto řízení jsou tak subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci řízení (tj. nositelé těchto práv) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. V souladu s výše uvedeným se tedy nejedná o věc, v níž by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř., přičemž nárok žalobce uplatněný žalobou není v rozporu ani s žádnou kogentní občanskoprávní normou.Soud posoudil podání žalované ze dne , datum, a dne , datum, dle jeho obsahu, přičemž žalovaná v nich shodně uvedla, že dluh uznává a je si jeho existence vědoma, není však schopna ho vzhledem ke svým finančním možnostem uhradit jednorázově. Soud je tak toho názoru, že v tomto řízení je možné rozhodnout rozsudkem pro uznání, a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Žalovaná neuvedla žádné bližší okolnosti, neuvedla, jaké splátky by byla schopna hradit, soud jí proto uložil uhradit celou žalovanou částku, avšak v době tří měsíců, a to s ohledem na jí uváděné nepříznivé majetkové poměry. Případné plnění ve splátkách, které požadovala žalovaná, ponechal na dohodě účastníků po skončení tohoto řízení.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení na celé koruny směrem nahoru v částce 43.548 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3.840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které jsou tvořeny odměnou za šest úkonů právní pomoci po 4.940 Kč podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 29.640 Kč, náhradou za šest paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 1.800 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se skutkovým a právním rozborem, sepsání žaloby, vyjádření žalobce ze dne 31. 10. 2023, vyjádření žalobce ze dne 5. 12. 2023, účast u jednání dne 26. 4. 2024), dále z cestovného osobním vozem zn. , Anonymizováno, RZ , Anonymizováno, při spotřebě 6,2 l / 100 Km a zmeškaného času v rozsahu 4 půlhodin po 100 Kč na trase Brno – Břeclav a zpět (celkem 122 km) k jednání soudu konanému dne 26. 4. 2024 ve výši 1.375,93 Kč; to vše zvýšené o příslušnou sazbu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 32.815,93 Kč ve výši 6.891,35 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení po zaokrouhlení na celé koruny nahoru tak činí částku 43.548 Kč. Tuto je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).