4 C 159/2024

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 22 223,66 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce ve výši 13.317,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13.317,55 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.632,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15.091,10 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč a dále co do částky 6.406,11 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.500 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. 1) Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne 26. 4. 2024, domáhal zaplacení částky celkem 22.223,66 Kč s příslušenstvím.Konkrétně žalobce požadoval:- nesplacenou jistinu úvěru ve výši 15.817,55 Kč,- nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1.014,53 Kč,- nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 7.349,99 Kč,- nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1.393,93 Kč,- nesplacený inkasní poplatek 2.700 Kč,- postoupený kapitalizovaný smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 2.632,65 Kč, za období od 22.9.2022 do 1.11.2023,- účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 48 Kč,- smluvní pokutu ve výši 6.406,11 Kč.2) Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce [, právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“)] a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě níž žalovaný obdržel v hotovosti částku 30.000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce jistinu úvěru spolu s příslušenstvím ve výši 25.776 Kč ve splátkách, nejpozději do 21. 9. 2022.3) Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, do které žalovaný uvedl mj. okolnosti vypovídající o jeho finanční situaci, jakými jsou údaje o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na základě žádosti byla s odbornou způsobilostí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši požadovaného úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Veškeré relevantní informace o obsahu závazku a povinností plynoucích z uzavřené smlouvy žalovaný získal z dokumentu „Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“.4) Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl právním předchůdcem žalobce zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky, tj. ke dni 21. 9. 2022. Ode dne 22. 9. 2022 je žalovaný v prodlení.5) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k témuž dni byla pohledávka ze Smlouvy postoupena na žalobce, změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena.6) Na závazky vyplývající ze smlouvy dosud žalovaný uhradil celkem 27.500 Kč. Od postoupení pohledávky neuhradil ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy.7) Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit, a proto byl podle ustanovení § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) zrušen. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž ve věci nařizoval jednání.8) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.9) Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný téhož dne obdržel v hotovosti částku , částka, .10) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že tohoto dne nabyl veškeré pohledávky za žalovaným, vyplývající ze Smlouvy, žalobce.11) Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ve spojení s poštovním podacím archem ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce.12) Z výzvy před podáním žaloby ze dne , datum, ve spojení s poštovním podacím archem ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dluhu.13) Z žádosti o úvěr ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný dne , datum, požádal o poskytnutí úvěru ve výši 30.000 Kč, přičemž v žádosti mj. uvedl, že:- má trvalý pobyt v , Anonymizováno, ,- jako „adresu výběru“ uvedl jinou adresu v , Anonymizováno, ,- jeho měsíční příjmy činí 21.060 Kč,- jeho měsíční výdaje na bydlení a energie činí 1.000 Kč,- jeho měsíční výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady činí 3.860 Kč,- měsíční splátky stávajících půjček činí 1.000 Kč.14) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16) Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17) Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).18) Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19) Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20) Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21) Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.22) Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto nejdříve zabýval tím, zda se žalobce v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně a s odbornou péčí zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že žalobce svým povinnostem vyplývajícím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostál.23) Jak je patrné z žalobního návrhu, právní předchůdce žalobce čerpal informace rozhodné pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze z informací a dokumentů, které mu poskytl sám žalovaný. Z dokazování přitom vyplynuly následující skutečnosti. Žalovaný v Žádosti o úvěr ze dne , datum, uvedl dvě různé adresy v obci , adresa, (trvalý pobyt a adresa výběru), přičemž ani jedna z adres neodpovídá místu jeho trvalého bydliště, které bylo v době sjednávání úvěrové smlouvy uvedeno v evidenci obyvatel a které tak muselo být uvedeno i v občanském průkazu žalovaného (, adresa, ). Ani tato skutečnost však právního předchůdce žalobce nepřiměla, aby se žalovaného byť jen dotázal, zda skutečně bydlí u rodičů, jak uvádí, a proč jím uvedené údaje neodpovídají údajům v evidenci obyvatel.24) Pochybnosti vzbuzují také v Žádosti vyplněné informace o výdajích žalovaného. Soud má velmi důvodné pochyby o tom, že by náklady žalovaného na bydlení v roce 2021 činily pouze 1.000 Kč, obzvláště v kontextu již výše uvedeného. Stejně tak nemohl soud přehlédnout, že v Žádosti uvedená výše ostatních nákladů 3.860 Kč přesně odpovídá výši životního minima pro rok 2021. Ani tyto skutečnosti nepřiměly právního předchůdce žalobce, aby žalovaným uvedené údaje podrobněji prověřil. Pokud žalovaný v Žádosti přiznal, že již hradí splátky jiných půjček ve výši 1.000 Kč, pak žalovaný tyto výdaje nijak neověřoval, např. nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jako jsou BRKI či NRKI.25) Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, neboť dostatečně nezkoumal především výdajovou stránku žalovaného. Soud proto posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z.26) Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.27) Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatila plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku ve výši 30.000 Kč. Žalovaný doposud uhradil 27.500 Kč, a proto soud shledal žalobu důvodnou v částce 2.500 Kč.28) Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, příslušenství a smluvní pokuty soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, a to s ohledem na shora uvedený závěr Nejvyššího soudu, k němuž dospěl ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož má poskytovatel úvěru v případě porušení povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, právo pouze na nesplacenou jistinu úvěru, a to v nové době splatnosti určené soudem nebo dohodou účastníků. Soud tak uložil žalované povinnost zaplatit žalobci nesplacenou část jistiny ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).29) Soud přiznal žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., avšak pouze z částky bezdůvodného obohacení žalovaného, a to od dne následujícího po dni účinnosti postoupení pohledávky. Sazbu zákonného úroku z prodlení soud stanovil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.30) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce (přihlédne-li soud i k požadovanému příslušenství) byl se žalobou úspěšný jen v nepatrné části, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo. Jelikož žalovaný zůstal pasivní a žádné náklady mu nevznikly, právo na náhradu nákladů řízení nenáleží ani jemu.