4 C 16/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 133.188,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem, , advokáta. 1) Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, a žalovaným, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalobce dále uvedl, že žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 15 % ročně a s poplatky za poskytnutí a správu úvěru sjednanými ve smlouvě. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, sjednané splátky nehradil řádně a včas, právním předchůdce žalobce tedy využil svého oprávnění a úvěr ke dni , datum, zesplatnil, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení bylo žalovanému řádně doručeno. V doplnění žaloby ze dne , datum, žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce splnil své zákonné povinnosti, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr a dospěl k tomu, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná a úvěr mu byl poskytnut. Žalobce rovněž uvedl, že žalovaný měl u jeho právního předchůdce veden běžný účet č. , č. účtu, , jeho právní předchůdce měl tedy ověřenou platební morálku žalovaného a výši jeho měsíčních příjmů.2) Žalovaný, ačkoli k tomu byl soudem vyzván, se k žalobě nevyjádřil.3) Následně zdejší soud ve věci rozhodl tak, že žalobu rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, v celém rozsahu zamítl, a to s odůvodněním, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce sice byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši , částka, , avšak žalobce nesplnil svou povinnost tvrzení, neboť v řízení nebyly prokázány zákonné náležitosti související s uzavřením předmětné úvěrové smlouvy. Konkrétně tedy žalobce zcela pominul tvrdit skutečnosti týkající se splnění povinnosti jeho právního předchůdce, tj. , právnická osoba, ., zkoumat a prověřit úvěruschopnost žalovaného předtím, než mu byl úvěr vůbec poskytnut.4) Proti výroku I. rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, podal žalobce co do částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení řádně a včas odvolání s odůvodněním, že se soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí vůbec nezabýval otázkou majetkového prospěchu žalovaného z poskytnutého úvěru. Žalobce argumentoval především tím, že pokud soud prvního stupně konstatoval, že je předmětná smlouva o úvěru neplatná, měl současně povinnost se zabývat nárokem žalobce z titulu bezdůvodného obohacení.5) Krajský soud v Brně rozhodl Usnesením č.j. , spisová značka, dne , datum, , tak že rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání zrušil a věc mu vrátil k opětovnému projednání. Odvolací soud přitom po projednání věci dospěl k závěru, že z odůvodnění rozsudku prvního stupně není zřejmé, zda tento dospěl k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy podle § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, či nikoliv. Pakliže prvoinstanční soud vyhodnotil, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně otázky posouzení úvěruschopnosti žalovaného, bylo namístě se s ohledem na tvrzení žalobce, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr a jeho neuhrazený zůstatek činil ke dni postoupení pohledávky na žalobce částku , částka, , zabývat posouzením uplatněného nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání zrušil a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Krajský soud zároveň soudu prvního stupně uložil, aby se v dalším průběhu řízení zabýval nárokem žalobce z titulu bezdůvodného obohacení a v případě nutnosti vyzval žalobce k doplnění tvrzení a důkazů.6) Žalovaný, ačkoli k tomu byl opakovaně písemně vyzýván, se k samotné žalobě, ani následným rozhodnutím soudů nijak nevyjádřil a v řízení zůstal po celou dobu pasivní. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se dostavil pouze právní zástupce žalobce. Žalovaný svou nepřítomnost neomluvil a k jednání se opět nedostavil. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti žalovaného.7) Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.8) Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru na sloučení předchozích úvěrů a půjček na úvěr v celkové výši , částka, s úrokovou sazbou 15 % ročně a výší měsíční splátky , částka, , přičemž ke splacení úvěru mělo dojít nejpozději , datum, , RPSN činila 16,64 %. Úvěr je veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , přičemž účelová část úvěru ve výši , částka, měla sloužit ke splacení předchozího úvěru žalovaného.9) Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky úvěru ve výši , částka, a upozornil jej, že pokud nebude dlužná částka uhrazena nejpozději do , datum, , bude právní předchůdce žalobce požadovat okamžité splacení celého úvěru.10) Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne , datum, bylo prokázáno, že vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ve lhůtě stanovené ve výzvě ze dne , datum, neuhradil, vyzval právní předchůdce žalobce žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši , částka, .11) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení s potvrzením o zaplacení kupní ceny a oznámením o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že žalobce se stal věřitelem pohledávky.12) Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem vyplývá, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.13) Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.14) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15) Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen „z. s. ú.“) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.16) Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17) Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18) Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1).19) Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20) Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.21) Dle judikatury Ústavního soudu (např.

I. ÚS 3308/16,

IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 (OPR-, právnická osoba, . vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.22) Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.23) Podle ustanovení 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.24) S ohledem na shora citované právní předpisy i ustálenou judikaturu, jakož i stanovisko odvolacího soudu, se tedy soud z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce, při uzavírání smlouvy o úvěru řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce dostatečně neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru jeho právní předchůdce řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť soudu opakovaně sdělil (viz. doplnění žaloby ze dne , datum, či protokol z jednání dne , datum, ), že mu nebyly tyto údaje ze strany právního předchůdce poskytnuty. Soudu tak nebyl předložen žádný doklad relevantně prokazující výdaje žalovaného. V řízení tedy nebylo zjištěno, na základě čeho konkrétně žalobce, respektive jeho právní předchůdce, ověřoval výdaje žalovaného a následně řádně vyhodnotil jeho úvěruschopnost. V daném případě je pak dle názoru soudu zcela irelevantní pouhý odkaz na to, že předchůdce žalobce měl povědomost o platební morálce žalovaného z toho, že žalovaný měl u něj veden běžný účet, neboť soud musí v řízení posuzovat konkrétní tvrzení a tato musí být prokázána. (K tomu více například rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie, C-449/13 z , datum, CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, , v němž bylo mj. uvedeno, že poskytovatel úvěru postupující s řádnou péčí si musí být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o plnění informační povinnosti a povinnosti poskytnout vysvětlení, přičemž tato povinnost přechází i na nástupce poskytovatele úvěru, tj. v daném případě na žalobce.) Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o úvěru dle citovaného z. ú. s. a úvěruschopnost žalovaného, zejména po stránce výdajové, řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., považuje uvedenou smlouvu o úvěru dne , datum, za sjednanou absolutně neplatně. Vzhledem k tomu, že soud posoudil danou smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši , částka, , přičemž tento se s úhradou sjednaných splátek následně dostal do prodlení, což vedlo až k zesplatnění celého úvěru. K datu , datum, evidoval právní předchůdce žalobce vůči žalovanému dluh ve výši , částka, . Žalovaný je povinen žalobci vrátit to, co od něho na základě neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, prokazatelně obdržel, v tomto okamžiku řízení (s ohledem na skutečnost v jakém rozsahu bylo ze strany žalobce podáno odvolání proti původnímu rozhodnutí soudu prvního stupně) tedy částku ve výši , částka, , a jelikož žalobce tvrdí, že žalovaný mu na tuto částku nezaplatil doposud ničeho, a v řízení nebyl zjištěn opak, uložil soud žalovanému povinnost tuto částku žalobci zaplatit. Žalovaný se řádným a včasným neplacením úvěru dostal do prodlení, čímž vznikl žalobci v souladu s ustanovením § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb, a to ode dne následujícího po dni, kdy nabyla účinnosti smlouva o postoupení pohledávky za žalovaným z právního předchůdce žalobce na žalobce (výrok I. tohoto rozsudku).25) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř, podle kterého účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. O náhradě nákladů řízení tedy soud rozhodl tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení na celé koruny nahoru v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 57,6 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 78,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21,2 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, , dále poplatku za podané odvolání v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze 7 úkonů právní služby realizovaných před a po podání návrhu (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení, 2. výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, 3. sepis žaloby, 4. doplnění žaloby ze dne , datum, , 5. účast u jednání soudu dne , datum, , 6. sepis odvolání, 7. účast u jednání soudu dne , datum, ) včetně 7 paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, , tj. částka ve výši , částka, vč. DPH. V souvislosti s účastí na soudním jednání konaném dne , datum, byl žalobci dále přiznán jím uplatněný nárok na náhradu cestovních výdajů a promeškaného času, a to cestovné osobním vozem BMW RZ , SPZ, při spotřebě 4,7 l / 100 km a zmeškaný čas na trase , adresa, a zpět (celkem , hodnota, km) k jednání soudu dne , datum, v rozsahu 2 půlhodin po , částka, ; to vše v částce , částka, vč. DPH. Součet celkových nákladů řízení tedy činí částku ve výši , částka, , z nichž 57,6 % tvoří po zaokrouhlení na celé koruny nahoru částku ve výši , částka, . Tyto náklady byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.) a soud je považuje za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalovanému u soudu.