4 C 16/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: JUSTRINON MANAGEMENT a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 133.188,63 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na zaplacení částky , částka, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, , s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. 1) Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, a žalovaným, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, vedený na úvěrovém účtu č. , č. účtu, .2) Žalobce dále uvedl, že žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 15 % ročně a s poplatky za poskytnutí a správu úvěru sjednanými ve smlouvě. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, sjednané splátky nehradil řádně a včas, právním předchůdce žalobce tedy využil svého oprávnění a úvěr ke dni , datum, zesplatnil, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , oznámení o postoupení bylo žalovanému řádně doručeno.3) Usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzval soud žalobce k doplnění žalobních tvrzení týkající se prověření úvěruschopnosti žalovaného, zejména aby uvedl z jakých příjmů a výdajů žalovaného vycházel. Žalobce byl rovněž poučen o následcích nesplnění výzvy soudu., právnická osoba, doplnění žaloby ze dne , datum, žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce splnil své zákonné povinnosti, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr a dospěl k tomu, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná a úvěr mu byl poskytnut. Žalobce rovněž uvedl, že žalovaný měl u jeho právního předchůdce veden běžný účet č. , č. účtu, , jeho právní předchůdce měl tedy ověřenou platební morálku žalovaného a výši jeho měsíčních příjmů a navrhl: „nechť si soud vyžádá výpis z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, , případně i dalších existujících běžných účtu vedených na jeho jméno u právního předchůdce žalobce. Z důvodu ochrany bankovního tajemství a ochrany osobních údajů banka přímo žalobci tyto výpisy neposkytne.“ Žalobce dále požádal soud „aby si podrobný doklad o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyžádal přímo od banky, tj. od , právnická osoba, . IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, .“5) Žalovaný se k jednání nařízenému na den , datum, nedostavil, a to bez jakékoliv omluvy či žádosti o odročení. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne , datum, , a to doručením do datové schránky žalovaného. Soud proto věc na základě ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Zástupce žalobce, který se dostavil k jednání, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, soud však konstatoval, že pro vydání rozsudku pro zmeškání nebyly splněny podmínky, a proto provedl dokazování.6) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.7) Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru na sloučení předchozích úvěrů a půjček na úvěr v celkové výši , částka, s úrokovou sazbou 15 % ročně a výší měsíční splátky , částka, , přičemž ke splacení úvěru mělo dojít nejpozději , datum, , RPSN činila 16,64 %. Úvěr je veden na úvěrovém účtu č. , č. účtu, , přičemž účelová část úvěru ve výši , částka, měla sloužit ke splacení předchozího úvěru žalovaného.8) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že žalobce se stal věřitelem pohledávky.9) Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem vyplývá, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.10) Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.11) Při jednání soud opětovně vyzval žalobce, aby doplnil svá tvrzení tak, že uvede, jaké konkrétní získal informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr, z čeho vycházel, zejména uvede, jak byly posuzovány a jaké konkrétně příjmy a výdaje žalovaného a zároveň jej poučil, že v případě nesplnění výzvy soudu může být žaloba zamítnuta pro nesplnění důkazního břemene. Soud dále poučuje žalobce, že pouhý odkaz na okolnosti získání úvěru od právního předchůdce není dostačující a soud ani není povinen tyto informace od předchůdce žalobce žádat, je to žalobce sám, kdo nese své břemeno tvrzení a břemeno důkazní.12) Na tuto výzvu soudu zástupce žalobce odkázal na doplnění žaloby ze dne , datum, a sdělil, že žalobci nebyly ze strany právního předchůdce tyto údaje poskytnuty, nemůže je tedy doplnit a opakovaně žádá soud, aby si tyto důkazy a tvrzení zjistil od právního předchůdce žalobce.13) Dle ust. § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu.14) Dle ust. § 120 odst. 1 o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.15) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16) Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od , datum, ), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.). , adresa, jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona.17) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od , datum, ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18) Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19) Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).20) Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti. Budoucí změny, které jsou již věřiteli známy, je však nutno vzít při posouzení v úvahu (např. když se spotřebitel již nachází ve výpovědní lhůtě z pracovního poměru). Nejde však přitom o získání stoprocentní jistoty, že úvěr bude v budoucnu splacen, neboť není např. možno s jistotou vyloučit, že spotřebitel obdrží výpověď z pracovního poměru či dlouhodobě onemocní.21) Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c/), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního - při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.22) Dle ust. § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem (odst. 1). Dle odst. 2 poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, c) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se poskytování, změny nebo zániku spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, včetně záznamu o poskytnuté radě podle § 85 odst. 3, záznamu o indexu použitém podle § 102 odst. 5, popřípadě obchodní podmínky, byly-li součástí smluvního vztahu, d) záznamy z jiné komunikace mezi poskytovatelem a spotřebitelem dokládající vznik, změnu nebo zánik spotřebitelského úvěru, byly-li pořízeny, a je-li z této komunikace zřejmá totožnost spotřebitele, a e) dokumenty nebo jiné záznamy uvedené v písmenech c) a d), pokud jeho jménem jednal jeho vázaný zástupce nebo zprostředkovatel vázaného spotřebitelského úvěru. Dle odst. 4) Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. Dle odst. 5) Povinnost uvedenou v odstavci 1 má i právní nástupce poskytovatele nebo zprostředkovatele a ten, jehož oprávnění k činnosti zaniklo nebo bylo zrušeno.23) Soud provedl shora uvedené dokazování, ze kterého zjistil následující skutečnosti, přičemž provedené důkazy posoudil každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a na základě citovaných ustanovení zákona dospěl k následujícím závěrům ve věci samé.24) Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši , částka, . Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném plnění z této úvěrové smlouvy, jedná se tedy o sporné řízení, které je založeno na povinnosti účastníka již v samotném návrhu na jeho zahájení – žalobě vylíčit rozhodující skutečnosti jako naplněním projednací žaloby. Žalobce sice vylíčil rozhodující skutečnosti týkající se projednatelnosti žaloby, avšak zcela pominul vylíčit rozhodující skutečnosti týkající se posouzení věci samé, tj. splnit své břemeno tvrzení a tvrdit takové skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který je třeba na danou věc aplikovat. V daném případě žalobce tvrdil, že jeho nárok vychází ze sjednané úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovaným a předchůdcem žalobce, kdy žalovaný neměl splnit svou povinnost zaplatit poskytnutý úvěr, avšak žalobce zcela pominul tvrdit skutečnosti týkající se splnění povinnosti jeho právního předchůdce, tj. , právnická osoba, ., která jako poskytovatel úvěru měla zákonnou povinnost zkoumat a prověřit úvěruschopnost žalovaného předtím, než mu byl úvěr vůbec poskytnut. Žalobce byl proto soudem v rámci přípravy jednání vyzván k doplnění svých skutkových tvrzení týkajících se prověření úvěruschopnosti žalovaného, na což reagoval dle nalézacího soudu zcela vágním doplněním ze dne , datum, , v němž pouze konstatoval, že jeho předchůdce úvěruschopnost prověřil, zjistil, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná. Žádné bližší údaje týkající se konkrétního sdělení příjmů a výdajů žalovaného žalobce netvrdil. Žalobce pouze požádal soud, nechť si důkazy vyžádá od předchůdce žalobce. V rámci nařízeného jednání soud shledal, že nejsou splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, jenž zástupce žalobce navrhl vydat, a provedl dokazování. Žalobce byl opakovaně poučen o své povinnosti tvrdit okolnosti týkající se prověření okolností zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, byl konkrétně vyzván k doplnění svých tvrzení z jakých údajů jeho předchůdce vycházel při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a byl rovněž poučen o následcích nesplnění výzvy soudu, respektive o následcích nesplnění své procesní povinnosti tvrdit a prokázat, tj. o následcích neunesení břemene tvrzení a s ním souvisejícího důkazního břemene. Žalobce pouze odkázal na žalobu a její doplnění a uvedl, že žádá soud, aby si důkazy opatřil sám u předchůdce žalobce. Soud tedy konstatuje, že žalobce neunesl své břemeno tvrzení vyplývající z ust. § 101 odst. 1 písm. a), když neuvedl žádná konkrétní tvrzení týkající se posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyplývající z citovaného zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, neboť soudu vůbec netvrdil, jaké informace posuzoval, z jakých příjmů a výdajů žalovaného vycházel, případně zda a jaké měl žalovaný další dluhy a jaké jsou jeho rodinné a majetkové poměry. V daném případě je dle nalézacího soudu zcela irelevantní pouhý odkaz na to, že předchůdce žalobce měl povědomost o platební morálce žalovaného z toho, že žalovaný měl u něj veden běžný účet, neboť soud musí v řízení posuzovat konkrétní tvrzení a tato musí být prokázána. Vzhledem k tomu, že žalobce ani konkrétní okolnosti o prověřování úvěruschopnosti netvrdil, ačkoli byl opakovaně vyzván a poučen o svých procesních povinnostech, nebylo dle soudu ani dále co dokazovat, a to tím spíše, že to je právě žalobce, kdo má povinnost důkazy soudu předložit, nikoli jen odkázat na svého předchůdce a žádat soud, aby si tyto důkazy opatřil, a to tím spíše, že dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru je povinností poskytovatele pořídit a uchovat dokumenty pro hodnověrné osvědčení plnění zákonných povinností týkajících se prověření a posouzení úvěruschopnosti. Tato otázka byla rovněž řešena v rámci rozhodování Soudního dvora Evropské unie, zejména rozsudkem C-449/13 z 18. 12. 2014 CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další, v němž bylo mj. uvedeno, že poskytovatel úvěru postupující s řádnou péčí si musí být vědom nutnosti shromažďovat a uchovávat důkazy o plnění informační povinnosti a povinnosti poskytnout vysvětlení. Dle soudu tato povinnost přechází i na nástupce poskytovatele úvěru, tj. v daném případě na žalobce. Žalobce však svou povinnost tvrzení nesplnil, v řízení tedy nebyly prokázány zákonné náležitosti související s uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítnul.25) Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaný byl v řízení sice úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, proto mu jejich náhradu soud nepřiznal.