4 C 169/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 28.700 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 8.000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.121,60 Kč, s úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 9.683,40 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 659,08 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.683,40 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20.700 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 472,08 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta.

1. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 28.700 Kč s příslušenstvím sestávající ze dvou nároků.

2. První nárok představuje částku 16.250 Kč, která je tvořena dlužnou jistinu ve výši 10.000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 6.250 Kč a dále požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 472,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.158,75 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 20,25 % ročně z částky 10.000 Kč od [datum] do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 2.000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně úroků a odměn uhradit v hotovosti během 60 týdenních splátek ve výši 300 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný na svůj závazek zaplatil celkem částku 1.750 Kč, přičemž částka byla započtena zčásti na úrok ve výši 1.349,98 Kč a zčásti na poplatek za hotovostní inkaso ve výši 3.599,98 Kč.

3. Druhý nárok pak činí částku 12.450 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 9.683,40 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 2.766,60 Kč a dále požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 659,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.962,85 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.683,40 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 24,57 % ročně z částky 9.683,40 Kč od [datum] do zaplacení. Návrh odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce - společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. V souvislosti s úvěrem se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 2.000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně úroků a odměn uhradit v hotovosti během 60 týdenních splátek ve výši 300 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný na svůj závazek zaplatil celkem částku 5.550 Kč, přičemž částka byla započtena zčásti na jistinu ve výši 316,60 Kč, na úrok ve výši 2.000 Kč, na poplatek za administrativní činnosti ve výši 2.000 Kč a zčásti na poplatek za hotovostní inkaso ve výši 1.233,40 Kč.

4. Žalobce se stal věřitelem pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovanému bylo oznámení o postoupení pohledávek oznámeno dopisem ze dne [datum].

5. Co se týče zkoumání úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry pak žalobce pouze uvedl, že tato povinnost byla splněna, že byly zkoumány a zhodnoceny informace získané od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům. Tyto informace jsou zachyceny do zákaznické karty.

6. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

7. Žalovaný se k jednání nařízenému na den [datum] bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání mu bylo doručeno dne [datum], a to postupem dle ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). K jednání soudu se nedostavili ani žalobce a jeho právní zástupce, kteří se ovšem z neúčasti na jednání omluvili, a soud proto na základě ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení.

8. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem dne [datum]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tyto peněžní prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Smlouvou se žalovaný zavázal poskytnutou finanční částku ve výši 10.000 Kč spolu s úrokem ve výši 2.000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, tedy v celkové výši 18.000 Kč, právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 60 týdenních splátek po 300 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, a to vždy do rukou oprávněné osoby právního předchůdce žalobce. Smlouva byla oběma účastníky řádně podepsána. Podle čl. 1 smlouvy, v případě, že byla úhrada sjednána v 80 splátkách, činí úroková sazba 32,15 % ročně a je stanovena jako pevná po celou dobu trvání smlouvy.

10. Ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný právnímu předchůdci žalobce o svých poměrech sdělil, že je zaměstnaný a jeho čistý měsíční příjem je ve výši 18.000 Kč. Z toho příjmu hradil nájem ve výši 4.862 Kč a osobní výdaje ve výši 8.000 Kč, tedy výdaje celkem ve výši 9.862 Kč Tyto údaje měly být ověřeny z pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a dokladech o příjmu.

11. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovaným jako zákazníkem dne [datum]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že tyto peněžní prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Smlouvou se žalovaný zavázal poskytnutou finanční částku ve výši 10.000 Kč spolu s úrokem ve výši 2.000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč, tedy v celkové výši 18.000 Kč, právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to v hotovosti během 60 týdenních splátek po 300 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období, a to vždy do rukou oprávněné osoby právního předchůdce žalobce. Smlouva byla oběma účastníky řádně podepsána. Podle čl. 1 smlouvy, v případě, že byla úhrada sjednána v 80 splátkách, činí úroková sazba 32,15 % ročně a je stanovena jako pevná po celou dobu trvání smlouvy.

12. Ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný právnímu předchůdci žalobce o svých poměrech sdělil, že je zaměstnaný a jeho čistý měsíční příjem je ve výši 18.000 Kč. Z toho příjmu hradil nájem ve výši 4.862 Kč, osobní výdaje ve výši 5.000 Kč a dále splácel předchozí úvěr u právního předchůdce žalobce ve výši 1.350 Kč měsíčně, tedy výdaje žalovaného činily celkem částku 11.212 Kč Tyto údaje měly být ověřeny z pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a dokladech o příjmu.

13. Smlouvou o postoupení pohledávek včetně příloh ze dne [datum] a z oznámení o postoupení pohledávek ve spojení s příslušným dokladem o jeho odeslání, má soud za prokázané, že pohledávky původního věřitele byly postoupeny na žalobce.

14. Výzvou k plnění ze dne [datum] spolu s příslušným dokladem o jejím odeslání bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

20. Podle důvodové zprávy k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.). Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Při posuzování budoucí schopnosti spotřebitele splácet úvěr se vychází ze stávajícího stavu a presumpce jeho zachování do budoucnosti. Budoucí změny, které jsou již věřiteli známy, je však nutno vzít při posouzení v úvahu (např. když se spotřebitel již nachází ve výpovědní lhůtě z pracovního poměru). Nejde však přitom o získání stoprocentní jistoty, že úvěr bude v budoucnu splacen, neboť není např. možno s jistotou vyloučit, že spotřebitel obdrží výpověď z pracovního poměru či dlouhodobě onemocní.

21. Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c/), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Podle § 586 odst. 1 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

24. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

25. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

27. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům.

28. Účastníci, resp. právní předchůdce žalobce a žalovaný, uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a dne [datum] byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému rovněž poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 10.000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. První úvěr se žalovaný zavázal vrátit spolu s příslušenstvím v celkové výši 18.000 Kč do [datum] a druhý úvěr v celkové výši 18.000 Kč se zavázal vrátit do [datum]. Žalovaný na smlouvu ze dne [datum] zaplatil částku 5.550 Kč a na druhou smlouvu ze dne [datum] zaplatit částku 1.750 Kč. Soud nejprve posuzoval splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného, coby spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 o spotřebitelském úvěru. Na podkladě tvrzení žalobce o způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, dospěl k závěru, že žalobce povinnost posoudit úvěruschopnost řádně na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nesplnil, a to v případě smlouvy ze dne [datum]. Žalobce si od žalovaného nevyžádal žádné doklady týkající se jeho výdajů a navíc šlo o druhý úvěr poskytnutý žalovanému během tří měsíců, tedy v relativně krátké době.

29. V souladu s ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel předmětné posouzení činit zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele. K tomuto porovnání však reálně, vzhledem k nedostatku jakýchkoliv podkladů, nemohlo dojít.

30. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soudu uzavřel, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.

31. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu [obec] obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), ve kterém Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.

32. Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

33. S ohledem na uvedenou judikaturu, soud z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že žalobce v případě smlouvy ze dne [datum] nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť neprověřil jeho výdaje např. pomocí výpisů z bankovních účtů a byl schopen žalovanému poskytnout dva úvěry během tří měsíců.

34. Soud tedy dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru ze dne [datum] je pro rozpor se zákonem absolutně neplatná podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, když žalobce poskytl žalovanému úvěr, i přestože řádně nesplnil povinnost k posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Co se týče smlouvy ze dne [datum], pak tu soud shledal platnou.

35. Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

36. Co se týče nároku na zaplacení úroků ve výši 24,57 % ročně z dlužné jistiny pro dobu po dohodnuté splatnosti poslední splátky (nárok 2), který žalobce odůvodňuje čl. 1 smlouvy, pak soud tyto úroky považuje za sjednané neplatně ve smyslu § 588 odst. 1 o. z., jelikož byly sjednány neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že z ujednání nacházejících se ve smlouvě, vyplývá, že úroky byly sjednány pevnou částkou 2.000 Kč. Nic dalšího o tom, že tyto úroky jsou vypočteny sazbou výše uvedenou a že se týkají pouze období, ve kterém má být úvěr splacen, a že poté bude nesplacená částka nadále úročena uvedenou sazbou, ve smlouvě uvedeno není, resp. ze smlouvy ani z čl. 1 takové ujednání nikterak nevyplývá, když je v něm uvedeno pouze to, že zákazník uhradí [příjmení] [jméno] za poskytnutí spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení kapitalizovaných a běžících smluvních úroků není důvodný, a proto žalobu v této části zamítl.

37. S ohledem na vše shora uvedené, shledal soud nárok žalobce důvodný pouze co do částky 20.700 Kč, představující neuhrazené poskytnuté finanční prostředky. Ve vztahu ke smlouvě [datum] měl žalovaný zaplatit celkem částku 18.000 Kč, zaplatil částku 5.550 Kč, tudíž mu zbývá k úhradě částka [číslo] spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku II. tohoto rozsudku. Co se týče nároku ze smlouvy ze dne [datum], tak zde soud, s ohledem na její neplatnost, přiznal žalobci pouze částku 8.250 Kč (žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 10.000 Kč a žalovaný zaplatil částku 1.750 Kč) a ve zbývající části žalobu zamítl.

38. Soud žalobci nepřiznal ve vztahu k druhé smlouvě ani zákonné úroky z prodlení, a to v návaznosti na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěr Nejvyššího soudu přijatý v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterého vyplývá, že žalovaný se může, v případě nezaplacení jistiny, dostat do prodlení v nové době splatnosti, kterou určil soud ve výroku I. tohoto rozsudku, v tomto případě tedy po uplynutí tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

39. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, přičemž zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok ve výši 74.691,65 Kč a byl úspěšný pouze co do částky 22.374,54 Kč (29 %). Žalovaný byl tedy v řízení úspěšnější, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud s ohledem na již vyhlášený výrok rozhodnutí a následný přepočet úspěchu a neúspěchu v řízení rozhodl tak, že je žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 0 Kč.