4 C 170/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: KRUK Česká a Slovenská republika s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 40.039,83 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a dále zaplacení částky , částka, a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobce společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, a žalovaným uzavřena Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, (dále také jen jako „Smlouva“), na základě níž žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši , částka, , přičemž se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu s jistinou také příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši , částka, sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši , částka, nejpozději do data , datum, . Celkově se tak žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši , částka, . Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy řádně neplnil a na splátkách uhradil pouze částku ve výši , částka, . Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem uzavřena rámcová smlouva o postoupení pohledávek. Na základě této smlouvy pak došlo k postoupení pohledávek, a to konkrétně prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, , kdy došlo k zaplacení kupní ceny za jednotlivé portfolio pohledávek. O postoupení pohledávky byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne , datum, ve spojení s potvrzením o jeho odeslání poštovní přepravou ze dne , datum, . Následně byl žalovaný dne , datum, prostřednictvím předžalobní upomínky žalobcem naposledy vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši , částka, s příslušenstvím a současně byl upozorněn na možnost jejího vymáhání soudní cestou.Žalovaný, ačkoli k tomu byl soudem písemně vyzván, se k žalobě nijak nevyjádřil.Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se předem omluvil žalobce i jeho právní zástupce. Žalovaný se k jednání, byť byl ze strany soudu řádně předvolán, nedostavil, ani svou nepřítomnost neomluvil. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti žalobce i žalovaného.S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v místě jeho bydliště. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobce vrátit spolu s úrokem ve výši , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru ve výši , částka, a inkasním poplatkem ve výši , částka, . Celková dlužná částka dle smlouvy tedy činila částku ve výši , částka, . Tuto se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaný je v dané smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, IČ a adresou – tj. , jméno FO, 303/19, PSČ , adresa, . Současně je zde uvedena také adresa pro doručování (výběry splátek), a to , adresa, , PSČ , adresa, . Žalovaný v předmětné smlouvě mj. prohlašuje, že tuto smlouvu uzavírá jako podnikatel a v souvislosti s podnikatelskou činností, zároveň výslovně potvrzuje, že od věřitele (právního předchůdce žalobce) převzal v místě svého bydliště v hotovosti celkovou výši úvěru (zjištěno z uvedené smlouvy).Z listiny označené jako Žádost o úvěr pro podnikatele ze dne , datum, soud zjistil, že v sekci osobní údaje žalovaný uvedla kromě data narození a rodného čísla, také IČ: , IČO, , jako adresu trvalého pobytu sdělil: , adresa, , , jméno FO, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, místo podnikání: , adresa, a jako předmět podnikání je zde uvedeno: výroba a prodej. Žalovaný zde deklaruje, že jeho měsíční příjem z podnikání a dalších výdělečných činností činí , částka, , jeho měsíční výdaje, včetně výdajů domácnosti, pak jsou , částka, , zde uváděný čistý příjem z podnikání je tedy , částka, . Sekce žádosti „Příjmy Žadatele se dokládají na základě čestného prohlášení Žadatele, které je připojeno k této žádosti, a jednoho z následujících dokumentů: daňové přiznání, výpis z bankovního účtu, jiný doklad (uveďte)“ není vyplněna. Žádost o úvěr dále obsahuje následující informace: žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u přítelkyně, má dokončené základní vzdělání a nevlastní osobní bankovní účet. V sekci „Seznam dluhů žadatele (zejm. banky nebo nebankovní věřitelé, finanční úřad, OSSZ, zdr. pojišťovna, ostatní)“ není uvedeno ničeho. V listině je rovněž uvedeno, že žalovaný není v úpadku a nejsou dány podmínky pro podání insolvenčního návrhu, neexistuje žádné pravomocné rozhodnutí ukládající mu povinnost k peněžitému plnění a není proti němu zahájeno ani vedeno žádné exekuční, soudní, rozhodčí, správní či jiné obdobné řízení.Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení s Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , jenž byly uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce, obchodní společností , právnická osoba, ., jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem bylo soudem zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno listinou Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , přičemž tato mu byla prokazatelně odeslána dne , datum, .Z předžalobní upomínky ze dne , datum, ve spojení s potvrzením o podání poštovní přepravou ze dne , právnická osoba, . 2023 bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.Z listiny označené jako „Sdělení k podnikateli , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Datum narození zainteresované osoby 0/0, živnostenského podnikání , právnická osoba, , adresa, zjistil, že žalovaný byl v minulosti držitelem živnostenského oprávnění „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ . Toto oprávnění mu bylo zrušeno dle ust. § 58 odst. 1 písm. c) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, na žádost podnikatele k datu , datum, . Příslušný správní orgán dále sdělil, že žalovaný měl podnikání přerušeno v období: (1.) od , datum, do , datum, , (2.) od , datum, do , datum, , (3.) od , datum, do , datum, , (4.) od , datum, do , datum, a (5.) od , datum, do , datum, .Z rozhodovací činnosti zdejšího soudu bylo dále zjištěno, že ve vztahu k oběma účastníkům řízení zde bylo v minulosti pod sp.zn.: , spisová značka, vedeno jiné obdobné soudní řízení, přičemž se skutkově jednalo prakticky o totožnou věc, kdy žalobce s žalovaným uzavřeli dne , datum, rovněž smlouvu o podnikatelském úvěru.Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je postoupený nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků za sjednaný úrok a poplatky na základě smlouvy o úvěru uzavřené dle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), byť je samotná smlouva ze dne , datum, označena jako Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, . Takto soud tuto smlouvu posoudil z důvodu, že žalobce je podnikatel a smlouvu uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný je fyzická osoba, která má sice identifikační číslo podnikatele, ale v řízení nebylo žádným způsobem prokázáno, že by daný úvěr čerpal právě v souvislosti se svou podnikatelskou činnosti. Soud v této souvislosti sděluje, že pro posouzení smlouvy o úvěru jako smlouvy podnikatelské není rozhodné, zda je daná smlouva označená jako smlouva o podnikatelském úvěru a úvěrovaná osoba podnikatelem, nýbrž musí být prokázána i souvislost zápůjčky s faktickým podnikáním této fyzické osoby. Prosté prohlášení, že úvěrovaný je podnikatelem a uvedení jeho IČ jako jednoho z identifikátorů vedle dalších běžných identifikátorů fyzické osoby jako jména, příjmení, bydliště, data narození, rodného čísla a čísla občanského průkazu je dle názoru soudu naprosto nedostačující, neboť se nelze ztotožnit s principem, že samo prohlášení, že se v daném případě jedná o zápůjčku mezi podnikateli určí, co se rozumí podnikatelskými účely pro podnikatelský úvěr a to bez zřetele k pravé povaze účelu úvěru. Akceptací tohoto principu by přitom došlo k upřednostnění formálního pojetí právního jednání před výkladem jeho skutečného obsahu. Naopak způsob uzavření smlouvy za použití formuláře, výše zápůjčky, výplata úvěru v hotovosti v místě bydliště žalovaného, neuvedení žádného konkrétního účelu pro poskytnutí úvěru, identifikace žalovaného mimo IČ také datem narození a rodným číslem, neexistence bankovního účtu u žadatele o úvěr a absence spojitosti poskytovaného úvěru s konkrétním podnikáním žalovaného a s konkrétním podnikatelským účelem, vede soud k přesvědčení, že se v tomto případě nejedná o podnikatelský úvěr, jak je žalobcem prezentováno, nýbrž o zastřený úvěr spotřebitelský (více k tomu viz. například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1196/2003, 28 Cdo 3249/2017 a usnesení Ústavního soudu České republiky

II. ÚS 1176/21 ze dne , datum, , které se touto otázkou zabývaly).Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1).Podle § 588 zákona o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se poskytovatel úvěru (právní předchůdce žalobce) řádně zabýval úvěruschopností žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 z. s. ú.. Z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdce žalobce příjmy a výdaje žalovaného blíže zjišťoval a že by se jeho schopností splácet úvěr vůbec zabýval. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o podnikatelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně. S ohledem na zjištěné skutečnosti má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě neplatné Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytl žalovanému částku ve výši , částka, . Jelikož žalobce tvrdí, že žalovaný mu na tuto částku doposud zaplatil pouze částku ve výši , částka, , a v řízení nebylo toto tvrzení nikterak vyvráceno, uložil soud žalovanému povinnost vrátit žalobci částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od , datum, (tj. den následující po dni, kdy nastaly účinky postoupení předmětné pohledávky na žalobce) do zaplacení, coby bezdůvodné obohacení. Ve zbývající části pak byl nárok žalobce pro neplatnost úvěrové smlouvy zamítnut jako nedůvodný.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst.2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že účastníci byli v řízení srovnatelně procesně úspěšní a žalovanému žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III. tohoto rozsudku).