4 C 222/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19.409,91 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba se zčásti zamítá, co do nároku žalobce na zaplacení částky 3.529,91 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.899,34 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.244,66 Kč, s úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 19.409,91 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19.409,91 Kč od 29. 1. 2022 do 22. 12. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.529,91 Kč od 23. 12. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.880 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 880 Kč od 23. 12. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.735,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 19.409,91 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaným byla dne 1. 4. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 20.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 6. 10. 2021. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně nesplnil, neboť úvěr ve sjednané lhůtě právnímu předchůdci žalobce nevrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný od uzavření smlouvy ke dni podání žaloby uhradil celkem částku 3.120 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 1. 4. 2020 bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách. Žalovaný se zavázal úvěr právnímu předchůdci žalobce vrátit nejpozději do 16. 2. 2022.

5. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobce osobní údaje a uvedl zde své příjmy a odhadované výdaje.

6. Z tabulky umoření ze dne 31. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na smlouvu [číslo] celkem částku 3.120 Kč.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako postupitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce jako postupníka.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce.

9. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 7. 12. 2022 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 42.987,63 Kč s upozorněním na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Žalobce určil žalovanému lhůtu k mimosoudnímu řešení sporu do 22. 12. 2022.

10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 1. 4. 2020 uzavřena smlouva, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit v 18 měsíčních splátkách. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené lhůtě nevrátil, jelikož uhradil pouze 3.120 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobce nepředložil žádný důkaz k prokázání této skutečnosti. Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno právním předchůdcem žalobce dopisem ze dne 30. 1. 2022.

11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

15. Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c/), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

19. Za užití citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval splněním povinnosti právního předchůdce žalobce posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce neprovedl posuzování úvěruschopnosti žalovaného ani soudu nepředložil žádné důkazy, které by takové prověřování prokazovaly. Soud dospěl k závěru, že žalobce povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nesplnil. Předmětná smlouva o úvěru je tedy pro rozpor se zákonem absolutně neplatná podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu, jelikož žalobce poskytl žalovanému úvěr, i přestože řádně nesplnil povinnost k posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

20. S ohledem na vše shora uvedené shledal soud nárok žalobce důvodným pouze co do částky 15.880 Kč představující poskytnuté peněžní prostředky, které žalovaný dosud nevrátil. S ohledem na to, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení připsáním na účet, byl žalovaný povinen tuto částku vrátit, žalovaný měl a mohl vědět o splatnosti k datu 22. 12. 2022, proto soud přiznal žalobci podle § 1970 o. z. i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne 23. 12. 2022 do zaplacení.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.735,98 Kč, přičemž tato částka představuje 63,62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81,81 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 18,19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19.409,91 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1.900 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 16. 1. 2024 náhrada 626,72 Kč za 46 ujetých km v částce 426,72 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,5 l [číslo] km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4.026,72 Kč ve výši 845,61 Kč.