4 C 248/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 50.318,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50.318,69 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.151,81 Kč za období od 13. 4. 2021 do 30. 9. 2022, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.700,10 Kč za období od 1. 10. 2022 do 30. 5. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50.670,50 Kč od 31. 5. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14.500,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20. 6. 2023 domáhal zaplacení částky 50.318,69 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.151,81 Kč za období od 13. 4. 2021 do 30. 9. 2022, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.700,10 Kč za období od 1. 10. 2022 do 30. 5. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50.670,50 Kč od 31. 5. 2023 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 13. 4. 2021 uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 2 % čerpaného úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, využil žalobce svého oprávnění a celý úvěr dopisem ze dne 30. 9. 2022 prohlásil za okamžitě splatný. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku, která se skládala z dlužné jistiny ve výši 48.518,69 Kč a poplatků ve výši 1.800 Kč, nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

5. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty ze dne 13. 4. 2021, ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání karty ze dne 13. 4. 2021 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 4. 2021 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ke kreditní kartě, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ke kreditní kartě s úvěrovým rámcem 50.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 12,00 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 2,00 % z vyčerpaného úvěrového rámce.

6. Z Všeobecných produktových podmínek účinných od 1. 8. 2019 (dále jen„ VPP“) bylo zjištěno, že podle článku 31 písm. d) VPP se za případ porušení považuje, pokud se žalovaný ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky žalobce nebo pokud je proti žalovanému zahájen soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční řízení. Podle článku 32 písm. a) VPP pokud dojde k případu porušení je žalobce oprávněn prohlásit svým rozhodnutím kteroukoli pohledávku žalobce za žalovaným za ihned splatnou a požádat žalovaného o její splacení.

7. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty ze dne 13. 4. 2021, z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 9. 5. 2023 a z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu bylo prokázáno, že žalobce se před uzavřením Smlouvy zabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného, přičemž vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, z informací získaných nahlédnutím do interních a externích databází, zejména bankovních a nebankovních registrů klientských informací, insolvenčního rejstříku a databáze MVČR. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Výše měsíčního příjmu žalovaného ve výši 29.046 Kč byla zjištěna z potvrzení zaměstnavatele žalovaného o výši příjmu. Výše dosavadních měsíčních splátek ve výši 6.809,36 Kč byla zjištěna z interního systému žalobce a z výpisu z BRKI/NRKI.

8. Z platební historie a z výpisu ke kreditní kartě za období od 1. 4. 2021 do 30. 9. 2022 bylo prokázáno, že žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, neboť na svém účtu opakovaně překračoval sjednaný úvěrový rámec, přičemž ke dni 30. 9. 2022 činil konečný zůstatek na účtu žalovaného celkem částku ve výši - 51.870,50 Kč.

9. Z výpisu ke kreditní kartě za období od 1. 4. 2021 do 30. 9. 2022 a ze sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému byly za dobu trvání smluvního vztahu účtovány v souladu s platným sazebníkem poplatků celkem 4 poplatky po 600 Kč za zaslání upomínek.

10. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádost o splacení dluhů z úvěru ze dne 1. 10. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 4. 10. 2022 má soud za prokázané, že žalobce dopisem ze dne 1. 10. 2022 žalovanému oznámil, že z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek celou pohledávku ze Smlouvy zesplatňuje, a současně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 52.470,50 Kč, která se skládala z dlužné jistiny ve výši 48.518,69 Kč, neuhrazených poplatků ve výši 1.800 Kč a úroků ve výši 2.151,81 Kč.

11. Z oznámení o právním zastoupení, výzva k úhradě dluhu ze dne 31. 5. 2023 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 31. 5. 2023 bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.

12. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů, konkrétně z úrokového lístku platného od 15. 8. 2019, nezjistil soud žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.

13. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 13. 4. 2021 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ke kreditní kartě, na jejímž základě umožnil žalobce žalovanému prostřednictvím kreditní karty přečerpat peněžní prostředky na kreditním účtu až do výše sjednaného úvěrového rámce 50.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr průběžně splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 12,00 % ročně v měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce a současně nepřekročit sjednanou výši úvěrového rámce. Na základě předložených listinných důkazů bylo rovněž prokázáno, že žalobce se před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného úvěr splácet. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, neboť opakovaně překračoval sjednaný limit úvěrového rámce, čímž na jeho účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který žalovaný přes výzvy žalobce včas nevyrovnal. Žalobce proto dopisem ze dne 31. 5. 2023 prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný, čímž žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobci celou dlužnou částku včetně příslušenství, což však přes opakované výzvy žalobce dosud neučinil.

14. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

15. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016. Podstatou smlouvy o úvěru je závazek úvěrujícího poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a závazek úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující své smluvní povinnosti řádně splnil a poskytl žalovanému úvěr formou přečerpání peněžních prostředků na jeho účtu ke kreditní kartě až do výše 50.000 Kč. Žalobce současně splnil svou zákonnou povinnost a podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se před uzavřením Smlouvy řádně a s odbornou péčí zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný naopak své smluvní povinnosti řádně nesplnil, neboť na kreditním účtu překročil sjednaný úvěrový limit, čímž na jeho účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který přes výzvu žalobce ve stanovené lhůtě nevyrovnal. Žalobce proto v souladu s článkem 31 písm. d) ve spojení s 32 písm. a) VPP prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky včetně příslušenství. Žalovaný však přes opakované výzvy žalobce dlužnou částku dosud nezaplatil. Právo žalobce na zaplacení úroku z úvěru vyplývá ze smluvního ujednání a z § 2395 o. z. Žalovaný se nezaplacením úvěru řádně a včas dostal do prodlení, čímž vznikl žalobci v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobce požadoval ode dne následujícího po prohlášení úvěru za splatný do zaplacení. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu zcela důvodnou, a proto jí ve výroku I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14.500,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.013 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50.318,69 Kč sestávající z částky 3.140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 31. 5. 2023) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10.320 Kč ve výši 2.167,20 Kč.