4 C 259/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem jméno advokáta sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 13.000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 3.000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 10.000 Kč od 14. 3. 2025 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.407,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce, , jméno advokáta, , advokáta. Žalobce se domáhal zaplacení částky 13.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10.000 Kč od 14. 3. 2025, Anonymizováno, do zaplacení. Nárok na zaplacení uvedené částky má vyplývat ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, (dále také jen „Úvěrová smlouva“). Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru ve výši 10.000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 1,00 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru dle čl. 2 Smlouvy v kapitalizované výši 3.000 Kč. Pro případ, že soud nebude mít nárok prokázán z titulu smlouvy o úvěru, žalobce navrhl, aby soud návrh v části jistiny úvěru posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.Žalovaná se k žalobě ani na výzvu soudu nevyjádřila.Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud učinil následující skutková zjištění.Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobce a žalovaná tuto smlouvu dne , datum, uzavřeli, žalovaná tak učinila elektronicky prostřednictvím zadání kódu doručeného na její telefonní číslo , tel. číslo, . Smlouva obsahuje závazek žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a závazek žalované tento úvěr splácet.Z potvrzení platební brány o provedené platbě soud zjistil, že žalobce dne , datum, odeslal na účet č. , č. účtu, částku 10.000 Kč.Ze sdělení , Anonymizováno, soud zjistil, že toho času byla majitelem a jediným disponentem uvedeného bankovního účtu žalovaná.Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dluhu.Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením Úvěrové smlouvy, žaloba v tomto směru neobsahovala žádná skutková tvrzení. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů žalobce nereagoval.Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalované celkem 10.000 Kč. Jelikož žalovaná se k žalobě nevyjádřila, vyšel soud z předpokladu, že dosud na splátkách úvěru ničeho neuhradila. Žalobce neprokázal, že by před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované.Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotných uzavřených smlouvách a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tyto závazky rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. ve znění účinném ke dni uzavření Úvěrové smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Jelikož žalobce neprokázal, že by před uzavřením Úvěrové smlouvy náležitě zkoumal úvěruschopnost žalované, soud posoudil Úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Žalovaná je tak povinna vrátit žalobci pouze částku, kterou jí vyplatil (v tomto případě 10.000 Kč), po započtení případných splátek žalované (v tomto případě 0 Kč). Co do částky 10.000 Kč proto soud žalobě vyhověl.Pokud jde o lhůtu ke splnění této povinnosti, bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že není schopna jistinu úvěru žalobci vrátit v „základní“ lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, která vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalovaná námitky tohoto charakteru nevznesla, soud jí uložil, aby jistinu úvěru uhradila žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku.Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z absolutně neplatné smlouvy nemohou žalobci plynout žádné nároky na úroky. Soud žalobu zamítl i co do požadovaného zákonného úroku z prodlení. Žalovaná se doposud do prodlení nedostala, když nebyly řádně zjištěny její možnosti poskytnuté finanční prostředky splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.407,92 Kč, přičemž tato částka představuje 53,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v rozsahu 76,92 % a úspěchu žalované v rozsahu 23,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13.000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalobci přiznal pouze část zaplaceného soudního poplatku, když doplatek byl vyměřen pouze z důvodu, že žaloba neobsahovala úplná skutková tvrzení. Toto nemůže jít k tíži žalované. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění práva žalobce proti žalované.