4 C 283/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 46.275 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 46.275 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.180 Kč od 7. 10. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33.495 Kč od 18. 8. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.051 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne 20. 4. 2023 domáhal zaplacení částky 46.275 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12.180 Kč od 7. 10. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33.495 Kč od 18. 8. 2021 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že žalovaný jako vlastník a provozovatel nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností nad 3500 kg do 12 000 kg, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], neměl v období od 7. 2. 2020 do 30. 4. 2020 a dále v období od 5. 6. 2020 do 21. 1. 2021 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalovaný byl proto povinen uhradit žalobci příspěvek za dobu, po kterou bylo jeho vozidlo provozováno bez platně sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Výši příspěvků za jednotlivá nepojištěná období určil žalobce podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném od 1. 1. 2018 (dále jen„ zákon č. 168/1999 Sb.“), přičemž základ příspěvku činil za první období částku 12.180 Kč (84 dní x 145 Kč) a za druhé období činil částku 33.495 Kč (231 dní x 145 Kč). Žalovanému dále vznikla v obou případech povinnost zaplatit žalobci poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za výzvu. Žalobce zaslal žalovanému výzvy k zaplacení příspěvků do garančního fondu, které jsou podmínkou vzniku nároku na příspěvek, s tím, že splatnost příspěvků za jednotlivá období nastala dne 6. 10. 2020 a 17. 8. 2021. Ode dne následujícího po splatnosti příspěvků žalobce požadoval i zákonné úroky z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Ze zprávy [stát. instituce], [anonymizována tři slova] ze dne 14. 12. 2023 bylo prokázáno, že žalovaný byl v rozhodném období vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno].

5. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 23. 7. 2020 a z informace o zásilce má soud za prokázané, že žalobce výzvou ze dne 23. 7. 2020 vyzval žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů ve výši 12.480 Kč, neboť žalovaný jakožto vlastník a provozovatel shora specifikovaného vozidla neměl v období od 7. 2. 2020 do 30. 4. 2020 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

6. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 29. 10. 2020 a 10. 12. 2020 bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že žalovaný příspěvek ve lhůtě stanovené ve výzvě ze dne 23. 7. 2020 nezaplatil, vyzval jej žalobce k úhradě příspěvku do garančního fondu a poplatku za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek v celkové výši 12.670 Kč.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 14. 9. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 14.645 Kč z titulu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu za období od 7. 2. 2020 do 30. 4. 2020 a současně jej upozornil na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.

8. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 3. 6. 2021 a z informace o zásilce má soud za prokázané, že žalobce výzvou ze dne 3. 6. 2021 vyzval žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů ve výši 33.495 Kč, neboť žalovaný jakožto vlastník a provozovatel shora specifikovaného vozidla neměl v období od 5. 6. 2020 do 21. 1. 2021 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

9. Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 8. 9. 2021 bylo zjištěno, že vzhledem k tomu, že žalovaný příspěvek ve lhůtě stanovené ve výzvě ze dne 3. 6. 2021 nezaplatil, vyzval jej žalobce opakovaně k úhradě příspěvku do garančního fondu a poplatku za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek v celkové výši 33.960 Kč.

10. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 12. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 37.595 Kč z titulu neuhrazeného příspěvku do garančního fondu za období od 5. 6. 2020 do 21. 1. 2021 a současně jej upozornil na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.

11. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

12. Žalovaný byl v předmětném období v registru vozidel evidován jako vlastník a provozovatel shora uvedeného vozidla, přičemž v období od 7. 2. 2020 do 30. 4. 2020 a od 5. 6. 2020 do 21. 1. 2021 neměl k vozidlu uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalobce mu proto zaslal výzvy k úhradě příspěvků do garančního fondu za jednotlivá nepojištěná období v celkové výši 46.275 Kč. Žalovanému současně vznikla v obou případech povinnost zaplatit žalobci rovněž poplatek za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 300 Kč za výzvu. Žalovaný však přes opakované výzvy žalobce dlužnou částku nezaplatil.

13. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno.

14. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla.

15. Podle § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla.

16. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.

17. Podle § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb. výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou.

18. Podle § 4 odst. 6 zákona č. 168/1999 Sb. povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla.

19. Podle § 4 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb. výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.

20. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 417/2017 Sb. denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3 včetně ve výši 65 Kč.

21. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný jakožto vlastník a provozovatel shora specifikovaného vozidla porušil svou zákonnou povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. mít k vozidlu platně sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobci v souladu s citovaným § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. příspěvek do garančního fondu České kanceláře pojistitelů za dobu, po kterou bylo jeho vozidlo provozováno bez platně sjednaného pojištění. Výše příspěvků byla žalobcem určena v souladu s § 4 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 písm. p) vyhlášky č. 417/2017 Sb. Žalobci dále podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. vznikl v obou případech nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný se nezaplacením příspěvků ve lhůtě stanovené ve výzvách k jejich úhradě dostal dnem následujícím po uplynutí lhůty do prodlení, čímž vznikl žalobci v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných příspěvků. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu zcela důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 1.000 Kč představující jím zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a paušální náhradu účastníka nezastoupeného advokátem za dva úkony po 100 Kč dle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalovanému u soudu. Dle citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je důvodné přihlédnout i k tomu, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zákonem, kterému je zákonem zajištěno financování činností, k nimž je povinen, a pro nějž jsou příspěvky podle § 24 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla jedním z těchto zdrojů. Zároveň má žalobce zákonem zajištěnou náhradu nákladů na mimosoudní vymáhání příspěvků ve výši 300 Kč, tedy se předpokládá, že má k dispozici personál, který toto mimosoudní vymáhání příspěvků realizuje, což vyplývá i z předložených výzev a upomínek. Soudní vymáhání takového příspěvku je pak pouze pokračující činností žalobce, kterou je žalobce schopen právě z uvedených zdrojů s týmž personálem zajistit, aniž by musel využívat odborné pomoci advokátů. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. formulářové žaloby zvlášť odborných znalostí. V daném řízení se nejedná o specializovanou problematiku, pro kterou by bylo zastoupení advokátem považováno za účelné, nýbrž o běžnou agendu vymáhání pohledávek, která se svým obsahem nikterak nevymyká jiným žalobcem uplatňovaným věcem, a žalobce by tudíž měl být schopen prostřednictvím svého vlastního aparátu tuto agendu vykonávat (srov. např. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2021, č. j. 14 Co 7/2022-57).