4 C 314/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: Anonymizováno s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Mgr. Josefem Břeněm sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 36.830 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce tituly před jménem Josefa Břeně, advokáta. 1) Žalobce se návrhem na zahájení řízení podaným u zdejšího soudu dne datum domáhal po žalovaném zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení a částky částka jakožto smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru od datum do datum a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaným uzavřel dne datum distančním způsobem na adrese www.Anonymizováno.cz smlouvu o úvěru č. hodnota (dále též jen „smlouva“), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše částka s možností postupného čerpání. Žalovaný se pak předmětnou smlouvou zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím ve sjednaném datu splatnosti. Úvěr byl žalovanému vyplacen z bankovního účtu žalobce následujícím způsobem: dne datum částka částka, dne datum částka částka a dne datum částka částka. Celkem tedy byla ze strany žalobce vyplacena žalovanému částka částka. Žalovaný si při sjednávání smlouvy dále zvolil následující volitelné služby, a to službu „Klidné spaní“ za poplatek částka. Splatnost úvěru nastala dne datum. Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou dne datum. Žalobce tak po žalovaném požadoval zaplacení dlužné částky ve výši částka, sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši částka, neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka a dlužného poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši částka. V důsledku nastalého prodlení žalovaného požadoval žalobce také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za prvních 90 dnů prodlení, tj. od datum do datum ve výši částka a zákonný úrok z prodlení od prvního dne prodlení datum do zaplacení. 2) Žalovaný, ačkoli k tomu byl písemně vyzván, se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, z něhož se předem omluvil žalobce i jeho právní zástupce. Žalovaný se k jednání, byť byl ze strany soudu řádně předvolán, nedostavil, ani svou nepřítomnost neomluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 3) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 4) Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne datum uzavřené mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem bylo soudem zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému částku úvěru do výše částka, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem a další volitelnou službou jednorázovou splátkou (při čerpání celého úvěrového limitu) ve výši částka ve lhůtě do datum. RPSN činila 1.410,33 %. Podle čl.

IV. činil poplatek za vybranou volitelnou službu částku částka. Celková výše poplatku za sjednání úvěru (při čerpání celého úvěrového limitu) činila částka. Součástí smlouvy je i sazebník poplatků, údaje o poskytovateli úvěru a všeobecné obchodní podmínky. 5) Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobce ověřil totožnost žalovaného prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného (AISP). 6) Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba. ze dne datum a Obecných principů posuzování a filozofie společnosti soud zjistil, že žalobce při zkoumání bonity žalovaného ověřil výši čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši částka s tím, že na výdajové stránce žalovaný označil měsíční výdaje ve výši částka, přičemž částka částka představuje výdaje na půjčky, částka právnická osoba Kč na bydlení a částka právnická osoba Kč na ostatní zbytné výdaje. Z výpisu soud dále zjistil, že rezerva na výdaje činí částka, disponibilní příjem částku částka. 7) Z listiny označené Kontomatik – Výpis z běžného účtu vedeného na žalovaného soud zjistil, že žalobce v souladu se zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti ověřil na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací čistý měsíční příjem žalovaného na částku částka. 8) Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne datum poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši částka, dne datum finanční prostředky ve výši částka a dne datum finanční prostředky ve výši částka; celkem tedy částku ve výši částka. 9) Ze Sazebníku platného od datum bylo soudem zjištěno, že dle čl. 1 jsou úvěry s jistinou ve výši od částka do částka včetně poskytovány s poplatkem ve výši 25 % z půjčené částky na 30 dní. 10) Ze sdělení právnická osoba. ze dne datum soud zjistil, že majitelem a disponentem osobního účtu č. č. účtu je a byl žalovaný. 11) Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne datum soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do tří dnů. Výzva ze dne datum byla žalovanému ještě téhož dne odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě (adresa), jak soud zjistil z poštovního podacího lístku ze dne datum. 12) Z dalších provedených důkazů již soud žádné relevantní skutečnosti pro toto řízení nezjistil. 13) Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 14) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15) Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen „z. s. ú.“) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. 16) Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 17) Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 18) Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 19) Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží. 20) Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 21) Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 22) Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 23) Podle ustanovení 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 24) Dle judikatury Ústavního soudu (např.

I. ÚS 3308/16,

IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr. 25) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. 26) Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ke dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. 27) S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání předmětné smlouvy řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalovaného soud z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjistil, že výše žalobcem ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila částka. Ohledně výdajů žalovaného žalobce vycházel výhradně z údajů uvedených ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného shora. Dle nich žalovaný nežil s nikým ve společné domácnosti, výše jeho pravidelných měsíčních výdajů činila částka na půjčky, právnická osoba Kč na bydlení, částka na další nezbytné výdaje a právnická osoba Kč na ostatní zbytné výdaje, bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů či způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti nevyplývá, že by žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. V žalobním návrhu žalobcem uvedené provedení ověření v insolvenčním rejstříku a v evidenci exekucí, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční ani exekuční řízení, se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s bagatelní výpovědní hodnotou (z neexistence insolvenčního či exekučního řízení vůči osobě nevyplývá její solventnost, ani její nezadluženost). V této situaci učiněný závěr, že při tvrzených příjmech a výdajích má žalovaný dostatečný příjem k úhradě poskytovaného úvěru (jak vyplývá z vyhodnocení posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako úspěšné), se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový (nota bene v situaci, kdy dle údajů uvedených samotným žalovaným činil rozdíl mezi jeho měsíčními příjmy a výdaji částku částka, přičemž poskytnutý úvěr měl do 30 dnů od poskytnutí úvěru uhradit). Dále údaj o disponibilním příjmu žalovaného ve výši částka, uvedený ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného shora, se o finanční situaci žalovaného jeví jako nic nevypovídající. Nedoložená a neprokázaná je rovněž částka vynakládaná žalovaným na bydlení, stejně jako další zbytné výdaje. Částka v této výši se přitom soudu jeví jako očividně podhodnocená a nereálná, když není zřejmé, jakým způsobem má žalovaný zajištěno bydlení. Dle posouzení úvěruschopnosti žalovaného je rovněž zarážející, že žalovaný kromě splátek půjček a částky právnická osoba Kč na bydlení nemá žádné jiné běžné výdaje na živobytí. Rovněž skutečnost, že dle údajů uvedených v posouzení úvěruschopnosti shora žalovaný měsíčně vydával částku částka na půjčky, žalobcem nijak nekomentovaná ani nereflektovaná, je dle názoru soudu skutečností, která též (vedle výše uvedeného rozdílu mezi žalovaným tvrzenými příjmy a výdaji, a výši celkové částky k úhradě z poskytovaného úvěru) nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. 28) Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně. 29) Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku částka. Žalovaný na poskytnutou částku neuhradil ničeho, proto je povinen nesplacenou jistinu ve výši částka žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z této částky za dobu od datum do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2022, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku. 30) Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní pokuta). 31) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. O náhradě nákladů řízení tedy soud rozhodl tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení na celé koruny nahoru v částce částka, přičemž tato částka představuje 59,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 79,96 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,04 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka, tj. částka částka. Při určení výše odměny advokáta přitom soud postupoval podle § 14b a. t., neboť jak je soudu z jeho činnosti známo, podává žalobce své žalobní návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jedná se tedy o tzv. formulářové žaloby. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu.