4 C 314/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: Anonymizováno s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Mgr. Josefem Břeněm sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 36.830 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, Josefa Břeně, advokáta. 1) Žalobce se návrhem na zahájení řízení podaným u zdejšího soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, za období od , datum, do zaplacení a částky , částka, jakožto smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru od , datum, do , datum, a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaným uzavřel dne , datum, distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále též jen „smlouva“), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaný se pak předmětnou smlouvou zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím ve sjednaném datu splatnosti. Úvěr byl žalovanému vyplacen z bankovního účtu žalobce následujícím způsobem: dne , datum, částka , částka, , dne , datum, částka , částka, a dne , datum, částka , částka, . Celkem tedy byla ze strany žalobce vyplacena žalovanému částka , částka, . Žalovaný si při sjednávání smlouvy dále zvolil následující volitelné služby, a to službu „Klidné spaní“ za poplatek , částka, . Splatnost úvěru nastala dne , datum, . Žalovaný neuhradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou dne , datum, . Žalobce tak po žalovaném požadoval zaplacení dlužné částky ve výši , částka, , sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , neuhrazeného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a dlužného poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, . V důsledku nastalého prodlení žalovaného požadoval žalobce také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za prvních 90 dnů prodlení, tj. od , datum, do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení od prvního dne prodlení , datum, do zaplacení.2) Žalovaný, ačkoli k tomu byl písemně vyzván, se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se předem omluvil žalobce i jeho právní zástupce. Žalovaný se k jednání, byť byl ze strany soudu řádně předvolán, nedostavil, ani svou nepřítomnost neomluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.3) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.4) Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem bylo soudem zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému částku úvěru do výše , částka, , kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem a další volitelnou službou jednorázovou splátkou (při čerpání celého úvěrového limitu) ve výši , částka, ve lhůtě do , datum, . RPSN činila 1.410,33 %. Podle čl.

IV. činil poplatek za vybranou volitelnou službu částku , částka, . Celková výše poplatku za sjednání úvěru (při čerpání celého úvěrového limitu) činila , částka, . Součástí smlouvy je i sazebník poplatků, údaje o poskytovateli úvěru a všeobecné obchodní podmínky.5) Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobce ověřil totožnost žalovaného prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného (AISP).6) Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, a Obecných principů posuzování a filozofie společnosti soud zjistil, že žalobce při zkoumání bonity žalovaného ověřil výši čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši , částka, s tím, že na výdajové stránce žalovaný označil měsíční výdaje ve výši , částka, , přičemž částka , částka, představuje výdaje na půjčky, částka , právnická osoba, Kč na bydlení a částka , právnická osoba, Kč na ostatní zbytné výdaje. Z výpisu soud dále zjistil, že rezerva na výdaje činí , částka, , disponibilní příjem částku , částka, .7) Z listiny označené Kontomatik – Výpis z běžného účtu vedeného na žalovaného soud zjistil, že žalobce v souladu se zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti ověřil na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací čistý měsíční příjem žalovaného na částku , částka, .8) Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne , datum, poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , dne , datum, finanční prostředky ve výši , částka, a dne , datum, finanční prostředky ve výši , částka, ; celkem tedy částku ve výši , částka, .9) Ze Sazebníku platného od , datum, bylo soudem zjištěno, že dle čl. 1 jsou úvěry s jistinou ve výši od , částka, do , částka, včetně poskytovány s poplatkem ve výši 25 % z půjčené částky na 30 dní.10) Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že majitelem a disponentem osobního účtu č. , č. účtu, je a byl žalovaný.11) Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, a to nejpozději do tří dnů. Výzva ze dne , datum, byla žalovanému ještě téhož dne odeslána na adresu uvedenou ve smlouvě (, adresa, ), jak soud zjistil z poštovního podacího lístku ze dne , datum, .12) Z dalších provedených důkazů již soud žádné relevantní skutečnosti pro toto řízení nezjistil.13) Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.14) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15) Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru, dále jen „z. s. ú.“) platí, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.16) Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17) Dle ustanovení § 86 odst. 2 věta první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.18) Dle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.19) Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.20) Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.21) Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.22) Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.23) Podle ustanovení 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.24) Dle judikatury Ústavního soudu (např.

I. ÚS 3308/16,

IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.25) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.26) Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy, a to dle dikce zákona ve znění platném ke dni uzavření smlouvy neplatností relativní. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, však konstatoval, že takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.27) S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání předmětné smlouvy řádně ověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak mu to ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, neboť tento dle názoru soudu potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil. Ohledně příjmů žalovaného soud z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjistil, že výše žalobcem ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činila , částka, . Ohledně výdajů žalovaného žalobce vycházel výhradně z údajů uvedených ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného shora. Dle nich žalovaný nežil s nikým ve společné domácnosti, výše jeho pravidelných měsíčních výdajů činila , částka, na půjčky, , právnická osoba, Kč na bydlení, , částka, na další nezbytné výdaje a , právnická osoba, Kč na ostatní zbytné výdaje, bez jakéhokoli bližšího upřesnění a konkretizace co do výše a charakteru jednotlivých druhů těchto výdajů, a bez uvedení zdrojů či způsobu verifikace těchto údajů, což nevzbuzuje důvěru ve validitu těchto údajů. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti nevyplývá, že by žalobce vůbec ověřoval uváděné výdaje žalovaného, nejsou zde zmíněny žádné doklady předložené k ověření výdajové stránky žalovaného. V žalobním návrhu žalobcem uvedené provedení ověření v insolvenčním rejstříku a v evidenci exekucí, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční ani exekuční řízení, se soudu jeví jako úkon pro forma činěný, s bagatelní výpovědní hodnotou (z neexistence insolvenčního či exekučního řízení vůči osobě nevyplývá její solventnost, ani její nezadluženost). V této situaci učiněný závěr, že při tvrzených příjmech a výdajích má žalovaný dostatečný příjem k úhradě poskytovaného úvěru (jak vyplývá z vyhodnocení posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako úspěšné), se soudu jeví jako nedostatečně zdůvodněný a účelový (nota bene v situaci, kdy dle údajů uvedených samotným žalovaným činil rozdíl mezi jeho měsíčními příjmy a výdaji částku , částka, , přičemž poskytnutý úvěr měl do 30 dnů od poskytnutí úvěru uhradit). Dále údaj o disponibilním příjmu žalovaného ve výši , částka, , uvedený ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného shora, se o finanční situaci žalovaného jeví jako nic nevypovídající. Nedoložená a neprokázaná je rovněž částka vynakládaná žalovaným na bydlení, stejně jako další zbytné výdaje. Částka v této výši se přitom soudu jeví jako očividně podhodnocená a nereálná, když není zřejmé, jakým způsobem má žalovaný zajištěno bydlení. Dle posouzení úvěruschopnosti žalovaného je rovněž zarážející, že žalovaný kromě splátek půjček a částky , právnická osoba, Kč na bydlení nemá žádné jiné běžné výdaje na živobytí. Rovněž skutečnost, že dle údajů uvedených v posouzení úvěruschopnosti shora žalovaný měsíčně vydával částku , částka, na půjčky, žalobcem nijak nekomentovaná ani nereflektovaná, je dle názoru soudu skutečností, která též (vedle výše uvedeného rozdílu mezi žalovaným tvrzenými příjmy a výdaji, a výši celkové částky k úhradě z poskytovaného úvěru) nepřisvědčuje tomu, že by žalobce neměl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného další poskytnutý úvěr řádně a včas splácet.28) Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o spotřebitelském úvěru a úvěruschopnost žalovaného zejména po stránce výdajové řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.29) Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku , částka, . Žalovaný na poskytnutou částku neuhradil ničeho, proto je povinen nesplacenou jistinu ve výši , částka, žalobci vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z této částky za dobu od , datum, do zaplacení, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný dostal. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2022, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto má žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.30) Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny a příslušenství soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy nemohou žalobci náležet žádné další smluvní nároky (smluvní pokuta).31) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého účastníku, který měl ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. O náhradě nákladů řízení tedy soud rozhodl tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení po zaokrouhlení na celé koruny nahoru v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 59,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 79,96 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20,04 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, , tj. částka , částka, . Při určení výše odměny advokáta přitom soud postupoval podle § 14b a. t., neboť jak je soudu z jeho činnosti známo, podává žalobce své žalobní návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jedná se tedy o tzv. formulářové žaloby. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozhodnutí.