4 C 404/2015

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 28 204 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 680 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 4. 11. 2015 do zaplacení, částky 11 514 Kč a částky 5 010 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobním návrhem podaným soudu dne 4. 11. 2015 se žalobkyně (její právní předchůdkyně právnická osoba) domáhala po žalované zaplacení částky 28 204 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 4. 2013 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala dlužnou částku splácet v pravidelných 16 měsíčních splátkách po 1 657 Kč, celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 26 514 Kč. Dále tvrdila, že žalovaná uhradila pouze dvě splátky, tzn. celkem částku 3 320 Kč. Žalovaná dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatila ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, neboť usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 19. 8. 2021, č. j. insolvenční spisová značka, výrokem IV., byla od placení zbytku pohledávek osvobozena.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Dne 18. 11. 2015 bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek žalované, usnesením Krajského soudu v obec ze dne 2. 12. 2015, č. j. insolvenční spisová značka, byl zjištěn úpadek žalované a žalované bylo povoleno oddlužení. Usnesením Krajského soudu v obec ze dne 19. 8. 2021, č. j. insolvenční spisová značka, vzal soud na vědomí splnění oddlužení a výrokem IV., byla žalovaná osvobozena od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny a pohledávek věřitelů, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit, přičemž toto osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkovi pro tyto pohledávky právo postihu. Výrok IV. nabyl právní moci dne 14. 9. 2021. Z protokolu o přezkumném jednání vedeném u Krajského soudu v obec dne 1. 2. 2016 a z přihlášky pohledávky žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně svou pohledávku za žalovanou přihlásila do insolvenčního řízní, pohledávka byla popřena insolvenčním správcem co do pravosti. Z přípisu insolvenčního správce ze dne 25. 5. 2016 insolvenčnímu soudu bylo zjištěno, že správce vzal svůj opěrný úkon vůči přihlášce pohledávky za žalovanou zpět.

4. Podle § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen„ insolvenční zákon“) jestliže insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení a dlužník splní řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o splnění oddlužení rozhodnutí, jímž dlužníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny. Osvobození podle věty první se nevztahuje na pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se osvobození podle odstavce 1 vztahuje také na věřitele, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit 5. Za situace, kdy z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaná byla usnesením insolvenčního soudu ze dne 19. 8. 2021, č. j. insolvenční spisová značka, osvobozena od placení zbytku neuhrazených pohledávek a pohledávka žalobkyně vymáhaná v tomto řízení vznikla před rozhodnutím o úpadku žalované, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud konstatuje, že pokud dlužník (žalovaná) v insolvenčním řízení splní všechny podmínky povoleného oddlužení, pak jej insolvenční soud osvobodí od placení zbytku pohledávek tak, jako tomu bylo v posuzované věci. Zbývající část neuspokojených pohledávek sice automaticky nezaniká, existují nadále však pouze jako tzv. naturální obligace a v nalézacím řízení je již nelze přiznat.

6. Soud tedy žalobu žalobkyně v plném rozsahu zamítl (výrok I.)

7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, avšak žaloba byla podána zjevně důvodně, kdy na majetek žalované bylo vedeno následně insolvenční řízení. Soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal (výrok II.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.