4 C 42/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 108.491 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba zčásti, co do nároku žalobce na zaplacení částky 59.591 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7.789,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 28.674,22 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 13.494,26 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 50.354,88 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13.494,26 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50.354,88 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 48.900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 108.491 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum]. Dále byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva 2“), na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 65.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do [datum]. Žalovaný své smluvní povinnosti řádně nesplnil, neboť peněžní prostředky ve sjednané lhůtě právnímu předchůdci žalobce nevrátil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný od uzavření Smlouvy ke dni podání žaloby uhradil celkem částku 3.400 Kč a od uzavření Smlouvy 2 ke dni podání žaloby uhradil celkem částku 27.700 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách.

5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 18 měsíčních splátkách.

6. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobce osobní údaje a uvedl zde své příjmy a odhadované výdaje.

7. Z tabulky umoření ke smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 3.400 Kč.

8. Z tabulky umoření ke smlouvě 2 bylo zjištěno, že žalovaný na tuto smlouvu uhradil celkem částku 27.700 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce jako postupitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce jako postupníka.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce.

11. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] spolu s podacím lístkem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 151.825,58 Kč s upozorněním na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.

12. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly dne [datum] a [datum] uzavřeny smlouvy, na jejichž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 75.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splatit dle podmínek stanovených ve smlouvách, což neučinil, jelikož uhradil pouze 3.400 Kč na první smlouvu a 27.700 Kč na druhou smlouvu. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smluv žalobce nepředložil žádný důkaz k prokázání této skutečnosti. Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno právním předchůdcem žalobce dopisem ze dne [datum].

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) [obec] jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

17. Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c/), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

21. Za užití citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., které jsou současně smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Soud se nejprve zabýval splněním povinnosti právního předchůdce žalobce posoudit před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalovaného coby spotřebitele ve smyslu shora citovaného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce neprovedl posuzování úvěruschopnosti žalovaného ani soudu nepředložil žádné důkazy, které by takové prověřování prokazovaly. Soud dospěl k závěru, že žalobce povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací nesplnil. Předmětné smlouvy o úvěru jsou tedy pro rozpor se zákonem absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu, jelikož žalobce poskytl žalovanému úvěr, i přestože řádně nesplnil povinnost k posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75), zejména z hledisek uvedených v ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

22. S ohledem na vše shora uvedené shledal soud nárok žalobce důvodným pouze co do částky 48.900 Kč představující poskytnuté peněžní prostředky, které žalovaný dosud nevrátil. Soud žalobci nepřiznal ani právo na zákonný úrok z prodlení, a to s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a dále s ohledem na to, že žalovaný má od roku 2021 evidován trvalý pobyt na ohlašovně úřadu, tedy se mu ani fakticky nedostala do dispozice výzva ke splatnosti a soud má za to, že za těchto okolností nelze úrok z prodlení přiznat.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce nebyl v řízení převážně úspěšný a žalovanému žádné náklady nevznikly.