4 C 49/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 16.740 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.740 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba zčásti co do nároku žalobce na zaplacení částky 7.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13.250 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. <b>Odůvodnění:</b> 1) Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 10. 11. 2022 domáhal zaplacení částky 16.740 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13.250 Kč od 21. 10. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 20. 9. 2021 uzavřel s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které byly žalovanému zaslány na jeho účet č. [bankovní účet] dne 20. 9. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit spolu s poplatkem ve výši 3.250 Kč nejpozději do 20. 10. 2021. Žalovaný ve sjednané lhůtě peněžní prostředky žalobci nevrátil a doposud na dlužnou částku uhradil pouze 260 Kč. Žalovaný nijak nereagoval ani na následné opakované výzvy a upomínky žalobce k úhradě zbývající dlužné částky. Žalobce dále kromě dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí peněžních prostředků požadoval náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč představující poplatky vyměřené žalobcem za zaslání celkem 5 výzev k úhradě dlužné částky. 2) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3) Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. 4) Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 9. 2021, z dodatku ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 27. 9. 2021 a z výpisu z běžného účtu žalobce ze dne 20. 9. 2021 a 27. 9. 2021 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 19. 9. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč. Výše poskytnutých peněžních prostředků byla následně dodatkem ke Smlouvě uzavřeným dne 27. 9. 2021 navýšena o 3.000 Kč na částku 10.000 Kč, která byla zaslána na účet č. [bankovní účet], a to tak, že částka ve výši 7.000 Kč byla na účet zaslána dne 20. 9. 2021 a zbývající částka 3.000 Kč byla na účet zaslána dne 27. 9. 2021. 5) Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 4. 10. 2023 bylo prokázáno, že k datu 20. 9. 2021 byl jediným majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] žalovaný. 6) Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2022 ve spojení s podacím lístkem ze dne 3. 10. 2022 má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. 7) Z dalších předložených listinných důkazů, konkrétně z Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], s.r.o., účinných od 21. 11. 2018, upomínek ze dne 27. 10. 2021 a 3. 11. 2021, opakované výzvy k úhradě ze dne 10. 11. 2021, 19. 11. 2021 a 4. 12. 2021 soud neučinil žádná pro rozhodnutí soudu významná skutková zjištění. 8) S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 20. 9. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, a to převodem na bankovního účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do 20. 10. 2021. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené lhůtě nevrátil a doposud žalobci uhradil pouze částku ve výši 260 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobce v žalobě uvedl, že si od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a dalších poměrech a tyto si ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, příp. nahlédnutím do relevantních databází. K těmto svým tvrzením však žalobce ani přes výzvu soudu nepředložil žádný důkaz, a proto je soud nemá za prokázané. 9) Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10) Důvodová zpráva k § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016, stanoví požadavek, aby poskytovatel a zprostředkovatel vykonával svou činnost s odbornou péčí. Veškeré jednání osob podnikajících na finančním trhu by mělo být založeno na zásadě odborné péče jakožto souhrnu profesionálních standardů (zásad lege artis), které vyplývají z obecné právní úpravy (§ 5 o. z.) Zásada jednání s odbornou péčí musí být dodržena vždy, aby určité jednání poskytovatele nebo zprostředkovatele mohlo být shledáno jako konformní s požadavky zákona. 11) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12) Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 13) Podle důvodové zprávy k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Smlouva je neplatná, pokud byl spotřebiteli poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Spotřebitel je tak chráněn v situaci, kdy dostal úvěr, ačkoli tento úvěr mu neměl být poskytnut. Nejde zde tedy o naplnění formálního znaku (např. nesplnění některého z prvků procesu ověření úvěruschopnosti stanoveného v interních procesech poskytovatele podle § 15 odst. 2 písm. c/), pokud by i při splnění tohoto prvku byl spotřebitelský úvěr poskytnut, ale o naplnění znaku materiálního – při řádném dodržení postupů a odborné péče spotřebiteli neměl spotřebitelský úvěr vůbec být poskytnut. 14) Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15) Podle § 586 odst. 1 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. 16) Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17) Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18) Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 19) Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se žalobce v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl závěru, že žalobce neprokázal, že se před uzavřením Smlouvy zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, neboť ani přes výzvu soudu nepředložil žádný důkaz, kterým by prokázal své tvrzení uvedené v žalobě, že se před uzavřením Smlouvy zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Na základě shora uvedeného posoudil soud Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK (C -679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena. Soud tedy s ohledem na uvedenou judikaturu uzavírá, že z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že žalobce tuto svou povinnost řádně nesplnil. 20) Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce zaslal na účet žalovaného částku ve výši 10.000 Kč. Žalovaný doposud uhradil žalobci pouze částku ve výši 260 Kč. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši 9.740 Kč, kterou žalovaný žalobci nevrátil. 21) Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, poplatku za poskytnutí zápůjčky a nákladů spojených s uplatněním pohledávky soud žalobu s ohledem na shora uvedené jako nedůvodnou zamítl, neboť z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné poplatky ani další smluvní nároky. Soud rovněž zamítl žalobu v části požadovaného úroku z prodlení, a to s ohledem na shora uvedený závěr Nejvyššího soudu, k němuž dospěl ve svém rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle něhož má poskytovatel úvěru v případě porušení povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr, právo pouze na nesplacenou jistinu úvěru, a to v nové době splatnosti určené soudem nebo dohodou účastníků. Z toho vyplývá, že žalovaný se do prodlení s úhradou dosud nesplacené jistiny dostane až v případě, že jistinu žalobci neuhradí ve lhůtě stanovené soudem ve výroku I. tohoto rozsudku, do té doby žalobce nemá nárok na žádné úroky z prodlení z dlužné jistiny, neboť její splatnost dosud nenastala. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný, a soud tak neměl možnost zjistit jeho současně osobní, majetkové a další poměry, uložil soud žalovanému povinnost uhradit žalobci nesplacenou jistinu úvěru ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, která se soudu jeví jako přiměřená k úhradě nesplacené jistiny. 22) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, žádné náklady v tomto řízení nevznikly.