4 C 60/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 224.716,93 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba zčásti co do zaplacení částky 106.646,96 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16.729,60 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 13.687,75 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 141.743,52 Kč od 27. 11. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 94.278,01 Kč od 27. 11. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 118.069,97 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 28. 11. 2022, ve znění jejího doplnění, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 224.716,93 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru – anonymizováno půjčka číslo ze dne 19. 12. 2019 (dále též jen„ Nárok 1“) a smlouvy o úvěru – anonymizováno půjčka číslo ze dne 12. 11. 2019 (dále též jen„ Nárok 2). Návrh odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byly uzavřeny dvě samostatné smlouvy o úvěru, na základě kterých žalovaný čerpal částku 150.000 Kč (Nárok 1) a částku 100.000 Kč (Nárok 2). Žalobce uvedl, že na základě uvedených úvěrových smluv se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobci úroky a poplatky, vzájemná práva a povinnosti byla upraveny podmínkami žalobce a podstatné informace byly žalovanému poskytnuty v rámci předsmluvních informací. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením poskytnutých úvěrů, porušil své povinnosti splácet poskytnuté úvěry řádně a včas, a proto žalobce jednotlivé úvěry včetně příslušenství zesplatnil dne 25. 3. 2022 a žalovaného vyzval k úhradě celých dlužných částek, které dále specifikoval v návrhu. V doplnění návrhu ze dne 16. 12. 2022 žalobce uvedl, že ke každému z nároku uplatňuje v souladu s úvěrovou smlouvou sankční poplatky ve výši 1.500 Kč za tři upomínky (300 Kč za prohlášení úvěru za splatný, 600 Kč za každou z dalších dvou upomínek).

2. Usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 4. 2023, č. j. 4 C 60/2023-30 byl žalobce vyzván k doplnění skutkových tvrzení týkajících se posouzení úvěruschopnosti žalovaného a uvedení celkové částky, která byla na jednotlivé úvěry uhrazena.

3. Doplněním žaloby ze dne 29. 5. 2023 žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného posoudil řádně a individuálně, přičemž vycházel z čistého příjmu žalobce ve výši necelých 17.000 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný j svobodný, nemá žádné vyživované osoby, bydlí v pronajatém bytě, nemá žádné další splátky (vyjma druhého z úvěrů).

4. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný.

5. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

6. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti.

7. Ze„ Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka“ (dále jen„ smlouva I.“) má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 19. 12. 2019 mezi žalobcem a žalovaným. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému dne 19. 12. 2019 úvěr ve výši 150.000 Kč a závazek žalovaného úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 17,7 % ročně formou 96 měsíčních anuitních splátek ve výši 3.222,26 Kč včetně pojištění počínaje dnem 20. 1. 2020. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalovaného zaplatit poplatky za upomínky, výpisy apod.

8. Ze„ Smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka“ (dále jen„ smlouva II.“) má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne 12. 11. 2019 mezi žalobcem a žalovaným. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému dne 12. 11. 2019 úvěr ve výši 100.000 Kč a závazek žalovaného úvěr vrátit spolu s úroky ve výši 17,7 % ročně formou 96 měsíčních anuitních splátek ve výši 2.148,17 Kč včetně pojištění počínaje dnem 20. 12. 2019. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalovaného zaplatit poplatky za upomínky, výpisy apod.

9. Z výpisů z účtů a platební historie a z tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil na poskytnutý úvěr ze smlouvy I. částku 77.039,68 Kč a na úvěr ze smlouvy II. částku 54.890,35 Kč.

10. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný vyplývá, že žalobce, pro řádné neplnění smluvních povinností ze strany žalované, zesplatnil oba úvěry ke dni 25. 3. 2022.

11. Z potvrzení o výši příjmů soud zjistil, že žalovaný měl ke dni 8. 11. 2019 průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 16.714 Kč.

12. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobce při posuzování žádosti o úvěr vycházel ze shora uvedeného příjmu žalované. Dále z listiny vyplynulo, že žalovaný ke dni žádosti u úvěr bydlel v pronajatém bytě, byl svobodný. Na nákladech bydlení se měl u smlouvy I. podílet v rozsahu 68 %, u smlouvy II. v rozsahu 83,57 %. Výše nákladů na bydlení nebyla specifikována.

13. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2022 spolu s příslušným dokladem o jejím odeslání, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.

14. Z ostatních soudem provedených listinných důkazů nevyplynulo nic významného pro posouzení věci.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 586 odst. 1 o.z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

21. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1968 věta prvá téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

24. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Na základě výše uvedených důkazů a za použití citovaných ustanovení zákona a zejména i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci anonymizováno číslo soud z úřední povinnosti zkoumal, zda žalobce, před uzavřením smlouvy, posoudil s odbornou péčí schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospěl k závěru, že své povinnosti nedostál a smlouva o úvěru je tedy absolutně neplatná. Soud má za to, že k posouzení úvěruschopnosti není dostačující pouhý základní matematický výpočet zohledňující prosté příjmy a předpokládané výdaje uvedené zájemcem o půjčku, ale je nutno tyto informace dále zpracovat. Žalobce pouze vycházel z příjmů žalovaného, přičemž zohlednil (aniž by blíže specifikoval navýšení příjmů rodinné domácnosti, i přesto, že uvedl, že žalovaný je svobodný) a předpokládaných a konkrétní částkou nespecifikovaných výdajů. Co se týče výdajů, tak tyto nebyly vůbec zjišťovány ani ověřovány. Z tvrzení žalobce ani z předložených důkazů nebylo prokázáno, zda žalobce zohledňoval výdaje na bydlení, jídlo, drogistické potřeby, léky apod. Za této situace soud uzavírá, že žalobce neunesl své důkazní břemeno, ač byl vyzván a poučen. Žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, i přesto během jednoho měsíce poskytl žalovanému dva úvěry v celkové částce 250.000 Kč a celkovou měsíční splátkou včetně pojištění ve výši cca 3.500 Kč, přičemž nejsou ani zcela jasně a konkrétně uvedeny výdaje žalovaného. Nutno zdůraznit, že žalobce dokonce bez dalšího v pořadí u druhé úvěrové smlouvy uvedl vyšší příjem žalovaného a nižší podíl žalovaného na blíže nespecifikovaných nákladech na bydlení. Pro úplnost soud uvádí, že i v případě srážky ze mzdy v rámci exekuce by exekuční srážka z uvedené mzdy mohla činit pro nepřednostní pohledávku pouze částku 2.620 Kč. Za této situace soud shledal obě smlouvy o úvěru ze dne 19. 12. 2019 a ze dne 12. 11. 2019 uzavřené mezi účastníky jako absolutně neplatné. Z neplatné smlouvy o úvěru nemohou žalobci náležet žádné úroky z úvěru ani další smluvní nároky a od nich se odvíjející úrok z prodlení. Plnění z neplatné smlouvy jako neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z. přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.

26. Soud tedy žalobě vyhověl co do nesplacené jistiny ve výši 118.069,97 Kč představující poskytnuté a žalovaným nesplacené peněžní prostředky, zároveň žalobci nepřiznal ani zákonné úroky z prodlení, a to v návaznosti na § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěr Nejvyššího soudu přijatý v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterého vyplývá, že žalovaný se může, v případě nezaplacení jistiny, dostat do prodlení v nové době splatnosti, kterou určil soud ve výroku II. tohoto rozsudku, v tomto případě tedy po uplynutí tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, kdy žalobce uplatnil žalobou nárok ve výši 224.716,93 Kč s příslušenstvím a byl úspěšný pouze co do částky 118.069,97 Kč. Z uvedeného vyplývá, že poměr úspěchu a neúspěchu je téměř shodný u obou účastníků, a proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na nařízení exekuce.