4 C 79/2023

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15.741,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.741,50 Kč s úrokem ve výši 8,3 % ročně z částky 15.741,50 Kč za období od 1. 3. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.741,50 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2.452 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 3. 2023 domáhal zaplacení částky ve výši 15.741,50 Kč s úrokem ve výši 8,3 % ročně z částky 15.741,50 Kč za období od 1. 3. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.741,50 Kč od 1. 3. 2023 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 19. 12. 2018 uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému na jeho běžném účtu č. [bankovní účet] kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 20.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr průběžně splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 8,3 % ročně a současně nepřekročit sjednanou výši úvěrového rámce. Žalobce v souladu s čl. IX odst. 1 Obchodních podmínek zaslal žalovanému na jeho trvalou adresu výpověď Smlouvy a výzvu k úhradě dluhu ze dne 24.11. 2021, na jejímž základě byla Smlouva ke dni 19. 12. 2021 ukončena a od 20. 12. 2021 byl úvěrový rámec nastaven na 0 Kč. Dlužná částka se po vypovězení navýšila o naúčtované poplatky, konkrétně byl žalovanému naúčtován 6x poplatek za pojištění platební karty Basic ve výši 10 Kč (celkově 60 Kč) a dále 39 x poplatek za službu SMS ve výši 1 Kč (celkově 39 Kč) Ke dni 28. 2. 2023 evidoval žalobce za žalovaným celkový dluh ve výši 15.741,50 Kč. Žalovaný přes opakované výzvy žalobce dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Z rámcové smlouvy o poskytování platebních služeb ze dne 12. 9. 2016 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 12. 9. 2016 uzavřena rámcová smlouva o poskytování platebních služeb, v níž se žalobce zavázal zřídit a vést pro žalovaného běžný účet č. [bankovní účet].

5. Z Obchodních podmínek k rámcové smlouvě o poskytování platebních služeb účinných od 2. 6. 2016 (dále jen„ OP“) bylo zjištěno, že podle čl. XIV. odst. 1 OP poplatky za vedení účtu, provádění plateb a další služby spojené se zřízením a vedením účtu, jakož i smluvní pokuty, je banka oprávněna účtovat k tíži účtu podle Ceníku vydaného bankou. Podle čl. XIV odst. 3 OP klient (majitel účtu) je povinen uhradit řádně a včas veškeré poplatky za vedení účtu, provedené transakce a další platby dle Ceníku a Sazebníku.

6. Z žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 11. 12. 2018 a z předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 12. 2018 a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru ze dne 19. 12. 2018 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 19. 12. 2018 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému k jeho běžnému účtu č. [bankovní účet] kontokorentní úvěr, který žalovanému umožňoval opakovaně přečerpat peněžní prostředky na jeho běžném účtu až do výše sjednaného úvěrového rámce ve výši 20.000 Kč. Úvěrový rámec byl poskytnut na dobu jednoho roku od dne autorizace Smlouvy s tím, že v případě, že Smlouva nebude jednou ze smluvních stran písemně vypovězena dle čl. IX odst. 1 OPSÚ, bude doba poskytnutí úvěrového rámce obnovena ode dne následujícího po dni, kdy měla skončit jeho účinnost, a to na dobu jednoho roku a za podmínek platných ke dni předcházejícímu obnově. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr průběžně splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 8,30 % ročně s tím, že celý úvěr byl žalovaný povinen splatit nejpozději do jednoho roku ode dne jeho poskytnutí.

7. Z Obchodních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru účinných od 23. 7. 2018 (dále jen„ OPSÚ“) bylo zjištěno, že podle čl. VI. odst. 1. a 2. OPSÚ byl žalobce oprávněn ukončit čerpání úvěru, prohlásit úvěr včetně úroků a všech dalších pohledávek vyplývajících ze Smlouvy za předčasně splatný a Smlouvu vypovědět mimo jiné v případě, kdy debetní zůstatek běžného účtu přesáhne výši úvěrového rámce.

8. Z žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 11. 12. 2018, z přehledu pohybů na bankovním účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 18. 6. 2018 do 14. 12. 2018, z tabulky posuzování ze dne 17. 12. 2018 a ze zápisu z databáze BRKI bylo prokázáno, že žalobce se před uzavřením Smlouvy zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti, které si následně ověřil výpisem z běžného účtu žalovaného a v databázi BRKI. Z dostupných podkladů vyplynulo, že průměrný měsíční příjem žalovaného v době podání žádosti o úvěr činil 11.988 Kč. Průměrná výše měsíčních výdajů byla stanovena na základě pohybů na běžném účtu žalovaného na částku 6.841 Kč. Po odečtení splátek již poskytnutých úvěrů ve výši 1.200 Kč měsíčně zbývala žalovanému částka ve výši 3.947 Kč, která téměř trojnásobně převyšovala splátku poskytovaného úvěru ve výši 1.200 Kč. Z výpisu z databáze BRKI vyplývá, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádnou pohledávku z titulu poskytnutého úvěru či zápůjčky po splatnosti.

9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 12. 2018 do 28. 2. 2023, z přehledu úroků z úvěru, z přehledu úroků z prodlení, z přehledu splácení a z přehledu debetních transakcí má soud za prokázané, že žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, neboť na svém běžném účtu opakovaně překračoval sjednaný úvěrový rámec. Ke dni 1. 3. 2023 přitom žalovaný dlužil na jistině částku ve výši 15.741,50 Kč. Součástí jistiny byly i přirostlé úroky z úvěru, které ke dni 28. 2. 2023 činily 5.992,65 Kč a úroky z prodlení, které ke dni 28. 2. 2023 činily 1.511,56 Kč.

10. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 12. 2018 do 28. 2. 2023, z přehledu poplatků a z ceníku finančních operací a služeb pro fyzické a právnické osoby účinného od 2. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému bylo v souladu s účinným sazebníkem poplatků účtováno 6 poplatků po 10 Kč za pojištění platební karty Basic a 39 poplatků po 1 Kč za službu SMS.

11. Z výpovědi úvěrové smlouvy a výzvy k úhradě dluhu ze dne 24. 11. 2021 ve spojení s doručenkou ze dne 31. 11. 2021 bylo prokázáno, že žalobce dopisem ze dne 24. 11. 2021 k datu 19. 12. 2021 Smlouvu vypověděl podle čl. IX odst. 1 OPSÚ Smlouvu vypověděl a vyzval žalovaného k bezodkladnému vyrovnání debetního zůstatku na běžném účtu žalovaného, který ke dni 23. 11. 2021 činil 19.918,56 Kč.

12. Z výzvy k plnění ze dne 24. 5. 2022 ve spojení s doručenkou ze dne 26. 5. 2022 má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.

13. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 19. 12. 2018 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru, na jejímž základě umožnil žalobce žalovanému přečerpat peněžní prostředky na jeho běžném účtu až do výše sjednaného úvěrového rámce 20.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil smluvní povinnosti tím, že na svém běžném účtu opakovaně překračoval sjednaný úvěrový rámec, využil žalobce svého oprávnění a Smlouvu vypověděl a vyzval žalovaného k vyrovnání debetního zůstatku na jeho běžném účtu. Žalovaný však do dnešního dne dlužnou částku ve výši 15.741,50 Kč nezaplatil.

14. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

15. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podstatou smlouvy o úvěru je závazek úvěrujícího poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a závazek úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující své smluvní povinnosti řádně splnil a poskytl žalovanému na jeho běžném účtu kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalobce rovněž splnil svou zákonnou povinnost a v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného úvěr splácet. Žalovaný naopak své smluvní povinnosti řádně nesplnil, neboť na svém běžném účtu opakovaně překračoval sjednaný úvěrový rámec, v důsledku čehož žalobce Smlouvu podle čl. IX odst. 1 OPSÚ vypověděl, čímž žalovanému vznikla povinnost vyrovnat debetní zůstatek na jeho běžném účtu, což však přes opakované výzvy žalobce do dnešního dne nesplnil. Právo žalobce na zaplacení úroků z úvěru z dlužné jistiny vyplývá ze smluvního ujednání a z § 2395 o. z. Žalovaný se nezaplacením splátek úvěru řádně a včas dostal dnem následujícím po jejich splatnosti do prodlení, čímž vznikl žalobci v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu zcela důvodnou, a proto jí ve výroku I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15.741,50 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 24. 5. 2022) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.