41 C 110/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 6 200 Kč s příslušenstvím I.) Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 23. 12. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II.) Žaloba se do částky 1 200 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 23. 12. 2016 do zaplacení zamítá. III.) Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 736 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno jméno, advokáta se sídlem v obec. 1.) Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno – venkov dne 16. 4. 2020, ve znění doplnění žaloby doručené soudu dne 8. 11. 2020, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 200 s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – právnická osoba, IČO uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované částku 5 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit jednorázově k 22. 12. 2016. K uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně tvrdila, že žalovaná se zaregistrovala zadáním osobních údajů na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně (www.viasms.cz), následně žalovaná odsouhlasila znění úvěrové smlouvy, bylo jí přiděleno klientské číslo a jako variabilní číslo bylo dohodnuto rodné číslo žalované. Žalobkyně tvrdila, že následně byla prověřena úvěruschopnost žalované a poté jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší a splatností úvěru. Žalovaná návrh akceptovala a právní předchůdkyně jí zaslala na bankovní účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně ověřovala úvěruschopnost žalované výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a žalovaná byla taktéž lustrována v dostupných databázích ISIR, příjmení, CRKI a EUCB. Doplnila také, že se jednalo o druhý úvěr, který byl žalované poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně, když první úvěr byl žalovanou řádně splacen. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaná úvěr žalobkyni (ani její právní předchůdkyni) neuhradila. Dále uvedla, že jí byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou ze dne 12. 7. 2019. Žalobkyně zaplacení částky 5 000 Kč a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 200 Kč, stanovené dle článku 8 smlouvy o úvěru. Tvrdila, že žalovaná svůj dluh neuhradila ani po odeslání předžalobní výzvy dne 26. 7. 2019. 2.) Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3.) Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobkyně v prvé řadě soudu předložila k důkazu sjetinu formulářové smlouvy bez jakéhokoliv podpisu či ověření, která však neprokazuje uzavření smlouvy s žalovanou či zda byla žalovaná s touto listinou vůbec seznámena. Pokud žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů tato tvrzení nevyplývá. Současně soud provedl dokazování výpisem z účtu č. bankovní účet vedeného u právnická osoba, z něhož bylo soudem zjištěno, že žalované byla dne 22. 11. 2016 z účtu č. bankovní účet vedený na jméno právní předchůdkyně žalobkyně zaslána částka 5 000 Kč s označením platby„ půjčka“. A dále žalobkyně soudu předložila sjetiny listin bez data a podpisu nazvané profil uživatele a jednotlivá smlouva o úvěru. 4.) Z předložených důkazů soud nemohl vzít za prokázané tvrzení žalobkyně, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Soud je toho názoru, že skutečnost, že si žalobkyně (její právní předchůdkyně) sama v jí vyhotovených listinách uvede údaje žalované, neprokazuje skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovanou byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaná byla s textem smlouvy seznámena a vyslovila s ním svůj souhlas a došlo tedy ke kontraktačnímu procesu. Za této situace by si žalobkyně mohla vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázal seznámení a souhlas žalované s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalované a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Za této situace by žalobkyně mohla předkládat jí vyhotovené výpisy z informačních systémů s prakticky jakýmikoliv daty a částkami. Z předloženého výpisu z bankovního účtu žalované však soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované dne 22. 11. 2016 částku ve výši 5 000 Kč. 5.) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 7. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 26. 7. 2019 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, dopisem ze dne 26. 7. 2019 vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky. 6.) Usnesením ze dne 5. 10. 2020, č. j. 41 C 110/2020-20, vyzval soud žalobkyni k doplnění svých tvrzení ohledně data a způsobu uzavření úvěrové smlouvy s žalovanou a současně ohledně způsobu posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně k výzvě soudu zopakovala svá žalobní tvrzená nacházející se již v žalobě, další tvrzení nebo návrhy důkazů nedoložila a k jednání soudu nedostavila s tím, že se omluvila a navrhla věc projednat v její nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobkyni a vyzvat ji ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) k doplnění rozhodujících skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy s žalovaným, neboť uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila soudu, aby poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobkyni poučení jinou cestou, ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (v této souvislosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 7.) S ohledem na výše uvedené dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní ohledně tvrzení, že platně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované částku ve výši 5 000 Kč. 8.) Písemná forma právního jednání předpokládá existenci dvou základních náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemný projev musí být proto podepsán a teprve od podpisu jednající osoby je písemný projev platný. Nepodepsané právní jednání nemůže vyvolat zamýšlené právní následky. Pakliže elektronická podoba právního jednání není právní úpravou vyloučena, nesmí být činěn žádný rozdíl při právním posuzování písemností – datových zpráv na straně jedné a písemnosti v listinné podobě na straně druhé. Právní jednání učiněné elektronickými prostředky, které má být písemné, tak musí splňovat i druhou náležitost písemného právního jednání, a sice musí být podepsáno elektronicky podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, platného v době, kdy měla být předmětná rozhodčí smlouva sjednána. Bez takového podpisu jde o stejný úkon, jako u listiny, ke které je připojeno vytištěné nebo na stroji napsané jméno a příjmení. 9.) Za elektronický podpis ve smyslu § 2 písm. a/ zákona č. 227/2000 Sb. jsou považovány údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. 10.) Zaručený elektronický podpis ve smyslu § 2 písm. b/ zákona č. 227/2000 Sb. je elektronický podpis, který je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. 11.) Dle § 3 odst. 1 zákona č. 227/2000 Sb. je datová zpráva podepsána, pokud je opatřena elektronickým podpisem. Dle odst. 2 tohoto ustanovení použití zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu a vytvořeného pomocí prostředku pro bezpečné vytváření podpisu umožňuje ověřit, že datovou zprávu podepsala osoba uvedená na tomto kvalifikovaném certifikátu. 12.) Dle § 4 zákona č. 227/2000 Sb. použití zaručeného elektronického podpisu nebo elektronické značky zaručuje, že dojde-li k porušení obsahu datové zprávy od okamžiku, kdy byla podepsána nebo označena, toto porušení bude možno zjistit. 13.) S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že za platný elektronický podpis nelze považovat vypsání jména a příjmení v datové zprávě spojené s následným„ odkliknutím” určitého dokumentu na konkrétní internetové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby, telefonické potvrzení souhlasu nebo identity (prokazované nahrávkou hlasu), zjištění IP adresy použité pro připojení počítače (sítě) k internetu a podobně. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, vytváření takových„ podpisů” není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizované) osoby. Takové„ podpisy” nejsou s podepsanými daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezaměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání), nelze u nich provést standardizované ověření technické platnosti a učinit jednoznačný závěr, zda je podpis platný (zejména že nebyla porušena integrita písemnosti) a kdo je podepsanou osobou. Opačným výkladem by za písemné právní jednání opatřené elektronickým podpisem bylo možné považovat např. i prosté e-maily či SMS. 14.) Za podpis datové zprávy, který by podepsanou osobu jednoznačně identifikoval, lze proto považovat zaručený elektronický podpis podle § 2 písm. b/ zákona č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009, sp.zn. 33 Cdo 3210/2007). Jen ten totiž zaručí jednoznačně určení osoby činící dané jednání, pro nějž je (jinak) vyžadována písemná forma. 15.) Jestliže v daném případě oprávněná opírá autentizaci totožnosti žalované o následující údaje na místě podpisu klienta: křestní jméno a příjmení žalované, datum a přesný čas uzavření smlouvy a tvrzení, že se žalovaná připojila vzdáleně na internetové stránce, kde vyplnila osobní údaje a kde měla možnost seznámit se s obsahem smlouvy (například zakliknutím této možnosti) a následným podpisem právní předchůdkyně žalobkyně na listině stejného znění, není písemná forma úvěrové smlouvy splněna. Z potřebné znalosti osobních údajů nelze dovozovat totožnost osoby, která danou smlouvu uzavřela, neboť tyto údaje může mít kdokoli z okruhu blízkých žalované. Uvedeným způsobem nelze ztotožnit osobu, která takové jednání učinila, tedy jednoznačně ověřit identitu podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Uvedený způsob uzavření úvěrové smlouvy tak postrádá podpis žalované jako nezbytnou náležitost písemného právního jednání. 16.) S ohledem na výše uvedené soud neposuzoval, zda právní předchůdkyně postupovala v souladu se zněním § 9 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., kdy však je toho názoru, že v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy bylo povinností žalobkyně (potažmo její právní předchůdkyně) s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V této souvislosti je soud nucen odkázat na již konstantní judikaturu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uveřejněný na webových stránkách Nejvyššího soudu), podle které věřitel nedostojí své povinnosti uložené mu zákonem, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z informací získaných od spotřebitele. 17.) Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18.) Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena platná smlouva a žalovaná převzala částku 5 000 Kč na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. 19.) Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 5 000 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.). 20.) O náhradě nákladů řízení mezi účastníky, (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 81 % a procesní úspěch žalované 19 %. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 62 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 6 026,50 Kč. Tato částka se skládá ze soudního poplatku 400 Kč a z náhrady za právní zastoupení ve výši 5 626,50 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 2,5 úkony právní služby po 1 500 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 7 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 4 650 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 5 6256,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 3 736 Kč (tj. 62 % z částky 6 026,50 Kč). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.