41 C 111/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 37 657,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně od 24. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 19 657,80 Kč a 15 % úroku z prodlení ročně z částky 37 657,80 Kč od 10. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu , adresa, -venkov dne 10. 3. 2025, ve znění doplnění žaloby ze dne 14. 7. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 657,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 9. 6. 2023 poskytla žalovanému úvěr v částce 18 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, . Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla finanční částku 18 000 Kč. Dále uvedla, že žalovaný se zavázal úvěr splatit do 9. 7. 2023, včetně sjednaného poplatku ve výši 19 657,80 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 37 657,80 Kč, představované nesplacenou jistinou ve výši 18 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 19 657,80 Kč. Současně tvrdila, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2024. Závěrem žalobkyně uvedla, že žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 20. 12. 2024.

2. Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně v žalobě uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetové stránky www.creditportal.cz, na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, poté mu byl zřízen uživatelský účet. Po dokončení registrace zaslal žalovaný žádost o úvěr a po prověření jeho úvěruschopnosti právní předchůdkyní žalobkyně, mu byl zaslán konkrétní návrh smlouvy o úvěru. Po odeslání smluvní dokumentace byly žalovanému odeslány finanční prostředky na bankovní účet, který žalovaný uvedl. Žalobkyně tvrdila, že k uzavření úvěrové smlouvy došlo vložením verifikačního podpisového kódu do pole v prostředí klientské sekce. Žalovaný vložil kód 262992 dne 9. 6. 2023 a tím byla smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena.

3. Úvěruschopnost právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr, dále žalobkyně nahlédla do veřejně přístupných registrů (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík) a registru bankovních a nebankovních klientských informací.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 9. 7. 2023, včetně úroku ve výši 40 % ročně a poplatku ve výši 19 657,80 Kč. Součástí smlouvy byly standartní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Z částečného výpisu z bankovního účtu, vedeného na jméno právní předchůdkyně žalobkyně, bylo zjištěno, že z tohoto účtu byla dne 9. 6. 2023 odeslána částka 18 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, s VS , var. symbol, s označením „zapujcka“.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2024, včetně seznamu postupovaných pohledávek, bylo zjištěno, že pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno.

8. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 20. 12. 2024.

9. Z částečného výpisu z účtu č. , č. účtu, bylo zjištěno, že na něj dne 9. 6. 2023 byla poukázána částka 18 000 Kč pod variabilním symbolem VS , var. symbol, od právní předchůdkyně žalobkyně.

10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným prostředky elektronické komunikace smlouvu o úvěru, kterou se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 18 000 Kč. Žalovaný měl úvěr uhradit společně se sjednaným poplatkem ve výši 19 657,80 Kč. Na bankovní účet žalovaného byla připsána částka 18 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení úvěru. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství. Součástí právní úpravy občanského zákoníku jsou zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem, tedy ze smluv sjednávaných prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (tímto se rozumí i veřejná komunikační síť, například internet) obsažená v jeho ustanoveních § 1824 až § 1827.

12. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

13. Podle § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

14. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

17. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

18. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.

19. Podle § 105 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru předloží poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli návrh smluvních podmínek, které mají být obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru, v podobě návrhu textu této smlouvy.

20. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru písemnou formu. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. , spisová značka, , písemná forma právního jednání (ve smyslu § 561 a § 562 o. z.) předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. , spisová značka, , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. , spisová značka, , jejichž závěry, byť se týkají formy právního úkonu podle ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, lze aplikovat i na formu právního jednání podle § 562 odst. 1 o. z.).

21. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). V návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (označované též eIDAS) byl přijat zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů účinný od 19. 9. 2016, jenž ve svém § 7 stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

22. V posuzovaném případě však žalobkyně neprokázala, že by k jí tvrzenému průběhu událostí (žalovaný požádal o poskytnutí úvěru, zaslal žalobkyni své identifikační údaje a přihlásil se do klientského profilu, tam odsouhlasil předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru a následně odsouhlasil návrh smlouvy o úvěru) došlo. Tyto popsané činnosti projev vůle žalovaného k uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru se, žalobkyní tvrzeným obsahem, nezachycují a její uzavření právě se žalovaným nijak neprokazují. Z popsaných úkonů není zjistitelný obsah žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru, zjistitelné není ani to, že s tvrzeným zněním smlouvy o úvěru byl žalovaný seznámen a že projevil vůči žalobkyni vůli k jejímu zavření se žalobkyní tvrzeným obsahem. Žalobkyní navržené důkazy neprokazují, že by žalovaný vyjádřil svůj souhlas s jí tvrzenou smlouvou a že by jí tedy byl vázán. Z popsaného jednání nelze usuzovat, že smlouva byla uzavřena ve smyslu shora uvedeného ustanovení zákona, tedy že žalovaný učinil právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Žalobkyně žádný další důkaz k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy nepředložila, ačkoliv byla usnesením soudu ze dne 27. 5. 2025, č. j. 41 , právnická osoba, /2025-11, vyzvána.

23. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru se žalovaným a není tak prokázáno ani tvrzení žalobkyně o smluvních povinnostech žalovaného k zaplacení poplatku a ke vrácení tvrzených poskytnutých peněžních prostředků v požadované výši.

24. Nadto lze mít pochybnosti stran řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní (její právní předchůdkyní), a to s ohledem na spolehnutí se na údaje uvedené žalovaným. Soud konstatuje, že žalobkyně k výzvě soudu ze dne 27. 5. 2025, č.j. 41 , právnická osoba, /2025-11, nepředložila žádný důkaz o tvrzených příjmech a výdajích žalovaného.

25. Pokud výpisem z bankovního účtu žalovaného bylo v řízení prokázáno, že na účet žalovaného byla poukázána částka 18 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy, je žalovaný povinen tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovaného k zaplacení této částky a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/12013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, počítanému od lhůty, stanovené v předžalobní výzvě (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 48 % a procesní úspěch žalovaného 52 %. To tedy znamená, že žalovanému vzniklo právo na náhradu 4 % nákladů řízení. V tomto případě však žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud ani jedné ze stran toto právo nepřiznal.