41 C 133/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobce: ; Statutární město Brno, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 1 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 24. 12. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].</b> 1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 25. 3. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 500 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná je provozovatelem osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka] a dne 15. 10. 2020 bylo toto vozidlo žalobcem odtaženo z ulice [ulice] v [obec], neboť tvořilo překážku provozu na pozemní komunikaci z důvodu blokového čištění. Dále žalobce tvrdil, že lokalita, ze které bylo vozidlo odtaženo, byla označena dopravní značkou zákaz stání. Žalobce uvedl, že cena za technický úkon, při odtahu a vrácení vozidla zpět do místa odtahu, činí celkem 1 500 Kč Cena za tento úkon při blokovém čištění je stanovena na základě usnesení Rady města Brna č. R8/015 ze dne 29. 2. 2019. Závěrem uvedl, že žalovaná dlužnou částku dosud neuhradila, ačkoliv byla k její úhradě vyzvána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. V tomto případě účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. V případě žalované byl souhlas dán tím způsobem, že se v určené lhůtě nevyjádřila na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (fikce souhlasu s postupem vedení řízení podle § 101 odst. 4 o. s. ř.) Jelikož v dané věci byly splněny podmínky § 115a o. s. ř., soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů 4. Dokazování bylo provedeno listinnými důkazy, které předložil žalobce. Z protokolu o odtažení motorového vozidla [číslo] ze dne 15. 10. 2020 bylo zjištěno, že dne 15. 10. 2020 v 9:39 hodin bylo z ulice [ulice] v [obec] odtaženo vozidlo [anonymizováno], [registrační značka], kdy poplatek za odtah činí částku 1 500 Kč. Z pověření primátora Města Brna ze dne 30. 6. 2016, č. j. MMB/264901/2016 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] je oprávněna výkonem vlastnických práv k místním komunikacím na území města Brna. Z výpisu usnesení schůze Rady města Brna č. R8/015 konané dne 27. 2. 2019 bylo zjištěno, že rada města Brna schválila cenu za technický úkon – zpětný odtah v místě ve výši 1 500 Kč, včetně DPH. Z výpisu z centrální evidence vozidel (karty vozidla [anonymizováno]) bylo zjištěno, že žalovaná je provozovatelem vozidla [anonymizováno], [registrační značka]. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 12. 2020 vzal soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 1 500 Kč.

5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná je provozovatelem vozidla [anonymizováno], [registrační značka], dne 15. 10. 2020 v 9:39 hodin bylo toto vozidlo odtaženo z ulice [ulice] v [obec] z důvodu blokového čištění. Cena za technický úkon – zpětný odtah v místě byl stanoven [jméno] města Brna ve výši 1 500 Kč, včetně DPH. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky.

6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění, které platilo ke dni uskutečnění odtahu, potažmo z § 45 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Podle § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno.

7. V posuzované věci učinil soud závěr, že žalobce dostatečně prokázal, že dne 15. 10. 2020 v 9:39 hod. provedl zpětný odtah z ulice [ulice] v [obec] (a zpět) vozidla žalované, neboť představovalo překážku v provozu na pozemní komunikaci z důvodu blokového čištění. Důkazní břemeno k prokázání zaplacení požadované částky bylo v tomto sporu přesunuto na žalovanou. Na ní tedy bylo, aby tvrdila a prokazovala, že dlužnou částku žalobci zaplatila. Žalovaná v tomto řízení nic takového netvrdila a neprokazovala, proto soud vzal za prokázané, že fakturovanou částku uvedenou žalobcem v žalobě žalovaná dosud nezaplatila. Skutkový závěr soudu je tedy takový, že žalovaná dluží žalobci za provedený odtah vozidla celkovou částku 1 500 Kč.

8. Soud shledal žalobu důvodnou i ohledně požadovaného příslušenství, když nárok na úroky z prodlení vyplývá z § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy soud zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených (výrok II.). Náklady řízení přitom představují paušální náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. v celkové výši 800, představované kromě náhrady soudního poplatku ve výši 400 Kč také paušální náhradu ve výši 100 Kč za předžalobní výzvu dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. a paušální náhradu ve výši 300 Kč dle § 2 odst. 3 za podání žaloby.

10. Ohledně přiznané náhrady účelně vynaložených nákladů žalobci soud vycházel z judikatorních závěrů, a to především Ústavního soudu (např. nález ze dne 23. 11. 2010 sp. zn. III. ÚS 2984/09 a nález ze dne 14. 3. 2013 sp. zn. II. ÚS 376/12 nebo plenární nález ze dne 14. 10. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 39/13), z nichž se podává, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit své zájmy bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů. Posledně zmíněný nález Pl. 39/13 však zdůrazňuje také zásadu rovnosti účastníků řízení ve smyslu článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, kterou lze naplnit přiznáním paušální náhrady coby náhrady hotových výdajů podle jejich demonstrativního výčtu v § 137 odst. 1 o. s. ř., která bude naplněna právě přiznáním takové paušální náhrady i žalobci, bez zřetele na to, zda je statutárním městem. Vycházejíc z tohoto posouzení, soud postupoval tak, jak bylo výše vysvětleno a žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů výrokem II. přiznal.