41 C 139/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 995 Kč s příslušenstvím I.) Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 31. 3. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II.) Žaloba se co do částky 495 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od 3. 3. 2018 do zaplacení zamítá. III.) Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 257 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám Mgr. jméno jméno, advokáta se sídlem v obec 1.) Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 15. 6. 2020, ve znění doplnění žaloby doručené soudu dne 29. 12. 2020, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 995 s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 26. 2. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému na jeho bankovní účet částku 1 500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit jednorázově k 30. 3. 2018 včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. K uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně tvrdila, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru původní žalobkyni prostřednictvím webových stránek, kdy si sám zvolil výši úvěru a dobu splatnosti. Následně po ověření úvěruschopnosti původní žalobkyně vytvořila žalovanému účet, k němuž měl přístup pouze žalovaný a na tento mu zaslala písemný návrh úvěrové smlouvy a předsmluvní informace. Přijetí listin žalovaný potvrdil zadáním unikátního kódu na příslušné místo na webových stránkách původního věřitele, kód byl žalovanému zaslán na telefonní číslo uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru. Tímto potvrzením došlo k uzavření smlouvy a následně byla žalovanému vyplacena částka 1 500 Kč na uvedený bankovní účet. Dále žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16. 12. 2019 mezi anonymizována tři slova jako postupitelem. A dále, že žalovaný úvěr žalobkyni (ani její právní předchůdkyni) neuhradil, a proto požadovala po žalovaném zaplacení částky 1 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Závěrem tvrdila, že žalovaný svůj dluh neuhradil ani po odeslání předžalobní výzvy dne 22. 1. 2020. 2.) Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3.) Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu rozhodnému pro posouzení věci. Žalobkyně v prvé řadě soudu předložila k důkazu sjetinu formulářové smlouvy bez jakéhokoliv podpisu či ověření, která však neprokazuje uzavření smlouvy s žalovaným či zda byl žalovaný s touto listinou vůbec seznámen. Pokud žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostředky elektronických komunikací, z předložených listinných důkazů tato tvrzení nevyplývá. Současně soud provedl dokazování výpisem z účtu č. bankovní účet vedeného u právnická osoba, z něhož bylo soudem zjištěno, že žalovanému byla dne datum z účtu č. bankovní účet pod variabilním symbolem číslo zaslána částka 1 500 Kč. A dále žalobkyně soudu předložila obchodní podmínky právnická osoba příjmení p. l. c. a fotokopii občanského průkazu žalovaného. 4.) Z předložených důkazů soud nemohl vzít za prokázané tvrzení žalobkyně, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Soud je toho názoru, že skutečnost, že si žalobkyně (její právní předchůdkyně) sama v jí vyhotovených listinách uvede údaje žalovaného, neprokazuje skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným byla skutečně prostředky elektronických komunikací uzavřena smlouva uvedeného znění, žalovaný byl s textem smlouvy seznámen a vyslovil s ním svůj souhlas a došlo tedy ke kontraktačnímu procesu. Za této situace by si žalobkyně mohla vyhotovovat a předkládat prakticky jakékoliv smlouvy jakéhokoliv znění bez toho, že by prokázala seznámení a souhlas žalovaného s jejich textem. Uvedené listiny tak nemají žádnou důkazní hodnotu, není z nich patrné, kdy a za jakým účelem byly vytvořeny, zda se vůbec vztahují k osobě žalovaného a na základě čeho byly jednotlivé údaje v listinách uvedeny. Za této situace by žalobkyně mohla předkládat jí vyhotovené výpisy z informačních systémů s prakticky jakýmikoliv daty a částkami. Z předloženého výpisu z bankovního účtu žalovaného však soud vzal za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému dne 26. 2. 2018 částku ve výši 1 500 Kč. 5.) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 22. 1. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, dopisem ze dne 22. 1. 2020 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. 6.) Usnesením ze dne 10. 12. 2020, č. j. 41 C 139/2020-19, vyzval soud žalobkyni k doplnění svých tvrzení ohledně data a způsobu uzavření úvěrové smlouvy s žalovanou a současně k převzetí úvěru žalovaným. Žalobkyně k výzvě soudu zopakovala svá žalobní tvrzená nacházející se již v žalobě, další tvrzení nebo návrhy důkazů nedoložila a k jednání soudu nedostavila s tím, že se omluvila a navrhla věc projednat v její nepřítomnosti. Za této situace soud nemohl poučit žalobkyni a vyzvat ji ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) k doplnění rozhodujících skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy s žalovaným, neboť uvedené ustanovení upravuje poučení účastníka přítomného při jednání. V případě, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila soudu, aby poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. poskytl. Soud za takové situace není oprávněn sdělovat žalobkyni poučení jinou cestou, ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (v této souvislosti srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 7.) S ohledem na výše uvedené dospěl soud k právnímu závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní ohledně tvrzení, že platně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku ve výši 1 500 Kč. 8.) Písemná forma právního jednání předpokládá existenci dvou základních náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemný projev musí být proto podepsán a teprve od podpisu jednající osoby je písemný projev platný. Nepodepsané právní jednání nemůže vyvolat zamýšlené právní následky. Pakliže elektronická podoba právního jednání není právní úpravou vyloučena, nesmí být činěn žádný rozdíl při právním posuzování písemností – datových zpráv na straně jedné a písemnosti v listinné podobě na straně druhé. Právní jednání učiněné elektronickými prostředky, které má být písemné, tak musí splňovat i druhou náležitost písemného právního jednání, a sice musí být podepsáno elektronicky podle zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, platného v době, kdy měla být předmětná rozhodčí smlouva sjednána. Bez takového podpisu jde o stejný úkon, jako u listiny, ke které je připojeno vytištěné nebo na stroji napsané jméno a příjmení. 9.) Za elektronický podpis ve smyslu § 2 písm. a/ zákona č. 227/2000 Sb. jsou považovány údaje v elektronické podobě, které jsou připojené k datové zprávě nebo jsou s ní logicky spojené, a které slouží jako metoda k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. 10.) Zaručený elektronický podpis ve smyslu § 2 písm. b/ zákona č. 227/2000 Sb. je elektronický podpis, který je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, je k datové zprávě, ke které se vztahuje, připojen takovým způsobem, že je možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. 11.) Dle § 3 odst. 1 zákona č. 227/2000 Sb. je datová zpráva podepsána, pokud je opatřena elektronickým podpisem. Dle odst. 2 tohoto ustanovení použití zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu a vytvořeného pomocí prostředku pro bezpečné vytváření podpisu umožňuje ověřit, že datovou zprávu podepsala osoba uvedená na tomto kvalifikovaném certifikátu. 12.) Dle § 4 zákona č. 227/2000 Sb. použití zaručeného elektronického podpisu nebo elektronické značky zaručuje, že dojde-li k porušení obsahu datové zprávy od okamžiku, kdy byla podepsána nebo označena, toto porušení bude možno zjistit. 13.) S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že za platný elektronický podpis nelze považovat vypsání jména a příjmení v datové zprávě spojené s následným„ odkliknutím” určitého dokumentu na konkrétní internetové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby, telefonické potvrzení souhlasu nebo identity (prokazované nahrávkou hlasu), zjištění IP adresy použité pro připojení počítače (sítě) k internetu a podobně. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, vytváření takových„ podpisů” není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizované) osoby. Takové„ podpisy” nejsou s podepsanými daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezaměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání), nelze u nich provést standardizované ověření technické platnosti a učinit jednoznačný závěr, zda je podpis platný (zejména že nebyla porušena integrita písemnosti) a kdo je podepsanou osobou. Opačným výkladem by za písemné právní jednání opatřené elektronickým podpisem bylo možné považovat např. i prosté e-maily či SMS. 14.) Za podpis datové zprávy, který by podepsanou osobu jednoznačně identifikoval, lze proto považovat zaručený elektronický podpis podle § 2 písm. b/ zákona č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007). Jen ten totiž zaručí jednoznačně určení osoby činící dané jednání, pro nějž je (jinak) vyžadována písemná forma. 15.) Jestliže v daném případě žalobkyně opírá autentizaci totožnosti žalovaného o následující údaje na místě podpisu klienta: křestní jméno a příjmení žalované a datum uzavření smlouvy a tvrzení, že se žalovaná připojila vzdáleně na internetové stránce, kde vyplnila osobní údaje a kde měla možnost seznámit se s obsahem smlouvy (například zakliknutím této možnosti) a následným podpisem právní předchůdkyně žalobkyně na listině stejného znění, není písemná forma úvěrové smlouvy splněna. Z potřebné znalosti osobních údajů nelze dovozovat totožnost osoby, která danou smlouvu uzavřela, neboť tyto údaje může mít kdokoli z okruhu blízkých žalované. Uvedeným způsobem nelze ztotožnit osobu, která takové jednání učinila, tedy jednoznačně ověřit identitu podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě. Uvedený způsob uzavření úvěrové smlouvy tak postrádá podpis žalovaného jako nezbytnou náležitost písemného právního jednání. 16.) Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17.) Za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena platná smlouva a žalovaný převzal částku 1 500 Kč na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. 18.) Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 1 500 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.). 19.) O náhradě nákladů řízení mezi účastníky, (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 75 % a procesní úspěch žalovaného 25%. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 50 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 4 514 Kč. Tato částka se skládá ze soudního poplatku 400 Kč a z náhrady za právní zastoupení ve výši 4 114 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 2,5 úkony právní služby po 1 000 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 7 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 3 400 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 4 114 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 2 257 Kč (tj. 50 % z částky 4 514 Kč). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 10 000 Kč; k výši příslušenství a nákladů řízení se nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Jelikož proti rozsudku není odvolání přípustné, obsahuje pouze zkrácené odůvodnění. Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozsudkem splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.