41 C 154/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované o zaplacení 18 788,80 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 079,67 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 536,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a 18,96% úroku ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 788,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 367,69 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 666,48 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 8 788,80 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a 19,52% úroku ročně z částky 8 788,80 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 7 033,15 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky se sídlem ve [obec].</b> 1. Žalobním návrhem podaným k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 28. 4. 2022, ve znění doplnění žaloby z 16. 9. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 8. 3. 2018 její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala úvěr uhradit v 60ti týdenních splátkách ve výši 300 Kč, a to společně s úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 4 000 Kč. To vše do 8. 5. 2019. Dále uvedla, že žalovaná se dostala do prodlení s hrazením splátek, dosud uhradila jen částku 3 900 Kč. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovanou na ni byla postoupena smlouvou ze dne 29. 11. 2019. Požadovala po žalované zaplacení nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18,96% ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 9. 5. 2019 do postoupení pohledávky dne 29. 11. 2019 v částce 1 079,67 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 10 000 Kč od 16. 5. 2019 do 29. 11. 2019 v částce 536,25 Kč, úrok z úvěru ve výši 18,96% ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

2. Dále žalobkyně tvrdila, že dne 22. 12. 2017 její právní předchůdkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti finanční prostředky ve výši 11 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala úvěr uhradit v 60ti týdenních splátkách ve výši 330 Kč, a to společně s úrokem ve výši 2 200 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 4 400 Kč. To vše do 15. 2. 2019. Dále uvedla, že žalovaná se dostala do prodlení s hrazením splátek, dosud uhradila jen částku 8 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovanou na ni byla postoupena smlouvou ze dne 29. 11. 2019. Požadovala po žalované zaplacení nesplacené jistiny ve výši 8 788,80 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19,52% ročně z dlužné jistiny ve výši 8 788,80 Kč od 16. 2. 2019 do postoupení pohledávky dne 29. 11. 2019 v částce 1 367,69 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 8 788,80 Kč od 23. 2. 2019 do 29. 11. 2019 v částce 666,48 Kč, úrok z úvěru ve výši 19,52% ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 788,80 Kč od 31. 11. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 8 788,80 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

3. Závěrem uvedla, že žalovaná ani část z obou vymáhaných závazků nesplnila ani po odeslání předžalobní výzvy.

4. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně posuzovala na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty před uzavřením jednotlivých úvěrových smluv, tyto informace si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala nahlédnutím do veřejných registrů a podle dokladů, jež žalovaná předložila (např. pracovní smlouva, výplatní pásky). Poskytnuté informace byly zaznamenány v kartě zákazníka.

5. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 23. 9. 2022 uvedla, že obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy, a to z důvodu, že v obou byly sjednány nepřiměřené poplatky (za inkaso splátek, administrativní poplatek a úrok) a dále právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované. Žalovaná uvedla, že v době uzavírání úvěrů byla z důvodu dlouhé nemoci ve finanční nouzi a současně splácela několik předcházejících úvěrů, tyto skutečnosti právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, přesto jí byly oba úvěry poskytnuty. A závěrem vznesla námitku promlčení vymáhaného nároku. V případě úvěrové smlouvy uzavřené dne 22. 12. 2017 bylo sjednáno splácení úvěru v 60ti týdenních splátkách počínaje 29. 12. 2017, poslední splátka byla splatná dne 15. 2. 2019. Promlčecí doba poslední splátky nastala dne 16. 2. 2022. Žaloba byla podána až dne 28. 4. 2022. V případě úvěrové smlouvy uzavřené dne 8. 3. 2018 bylo sjednáno splácení úvěru v 60ti týdenních splátkách počínaje 15. 3. 2018, splatnost poslední splátky nastala dne 2. 5. 2019. Žalovaná tvrdila, že pokud byla žaloba podána dne 28. 4. 2022, došlo k promlčení všech, kromě poslední splátky i u této úvěrové smlouvy.

6. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 8. 3. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy finanční částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60ti týdenních splátkách ve výši 300 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr společně s úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 4 000 Kč Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 18 000 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy, poslední splátka nejpozději dne 8. 5. 2019. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila celkem částku 3 900 Kč. Z karty zákazníka ze dne 8. 3. 2018 zjištěno, že žalovaná uvedla výši příjmu v částce [částka], a to [anonymizována čtyři slova] [částka] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [částka] (tyto údaje byly ověřeny složenkami) a [anonymizována tři slova] [částka] ([částka] [anonymizována čtyři slova], [částka] [anonymizována čtyři slova] [částka] [anonymizována tři slova]). Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 12. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy finanční částku ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60ti týdenních splátkách ve výši 330 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr společně s úrokem ve výši 2 200 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 4 400 Kč Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 19 800 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy, každá následující splátka je splatná až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila celkem částku 8 500 Kč. Z karty zákazníka ze dne 22. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla výši příjmu v [anonymizováno] [částka], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] [částka] [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [částka] ([anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]) [anonymizována čtyři slova] [částka] ([částka] [anonymizována čtyři slova], [částka] [anonymizována čtyři slova] [částka] [anonymizována tři slova]). Součástí smlouvy byly standardní informace o spotřebitelském úvěru.

7. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 29. 11. 2019, postoupení bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29. 11. 2019.

8. Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána dne 30. 4. 2020.

9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 22. 12. 2017 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 330 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr společně s úrokem ve výši 2 200 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 4 400 Kč Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 19 800 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy, každá následující splátka je splatná až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 8. 3. 2018 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v 60ti týdenních splátkách ve výši 300 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr společně s úrokem ve výši 2 000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 4 000 Kč Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku 18 000 Kč. První splátka byla splatná 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy, každá následující splátka je splatná až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila celkem částku 3 900 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovaným před uzavřením smlouvy o úvěru.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smluv o úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství.

11. Obě úvěrové smlouvy byly uzavřeny za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění jeho § 87, když žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně posoudila na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty v žádosti o úvěr, když tyto informace ověřovala oproti dokladům, které žalovaná předložila a zaznamenala je do karty zákazníka.

12. V posuzované věci učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, především ve vztahu k poskytnutému úvěru ze dne 8. 3. 2018. Předně nelze přehlédnout, že právní předchůdkyně žalobkyně v tzv. kartě zákazníka zaznamenala údaje žalované o jejích příjmech, nicméně výši uváděných výdajů nijak neověřovala. Soud nemá za spolehlivě zjištěné výdaje žalované označené jako výdaje na bydlení v částce [částka] ([anonymizováno 7 slov] [částka] [anonymizována čtyři slova]), tento, i když nevěrohodně malý výdaj, právní předchůdkyně nijak blíže nedotvrdila a ani neprokázala. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).

13. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb., o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů, na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.

14. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.

15. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Úvěrové smlouvy jsou, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatné, a tudíž z nich nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

19. Podle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

20. Podle § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

21. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

22. V posuzované věci namítala žalovaná promlčení vymáhaného nároku. Za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že první smlouva o spotřebitelském úvěru byla mezi účastníky uzavřena dne 22. 12. 2017 a splatnost závazku byla sjednána tak, že první splátka byla splatná 7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy a každá následující splátka, až po poslední, vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období, dospěl soud k závěru, že splatnost poslední splátky nastala dne 15. 2. 2019. Pokud byla žaloba podána žalobkyní dne 28. 4. 2022, došlo k promlčení celého nároku žalobkyně vyplývající z této smlouvy o úvěru. Nárok na zaplacení vymáhané částky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 22. 12. 2017 soud neshledal důvodným.

23. V případě smlouvy o úvěru uzavřené dne 8. 3. 2018, v níž byla splatnost jednotlivých splátek sjednána shodně, nastala splatnost předposlední splátky, dle názoru soudu, dne 25. 4. 2019 a poslední splátky dne 2. 5. 2019. S ohledem na datum podání žaloby pak shledal soud důvodnou námitku promlčení i v případě úvěrové smlouvy uzavřené dne 8. 3. 2018, avšak jen co do 59 splátek. Splatnost poslední splátky ve výši 300 Kč nastala až po podání žaloby k soudu, a proto promlčena nebyla. V případě nároku žalobkyně na zaplacení poslední splátky ve výši 300 Kč však soud dospěl k závěru, že není důvodný, neboť žalobkyně sama tvrdila, že žalovaná uhradila na svůj závazek částku celkem 3 900 Kč. Vzhledem k výše uvedenému soud neshledal nárok na zaplacení vymáhané částky ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 8. 3. 2018 důvodným.

24. Za tohoto stavu věci soud žalobu zcela zamítl (výrok I. a výrok II.).

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., v tomto případě žalované vznikly náklady řízení představované náhradou za právní zastoupení ve výši 6 480 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupkyni žalované byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby po 1 860 Kč, když odměna byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, vypracování vyjádření k žalobě a v účasti u jednání dne 8. 11. 2022 (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby (3 úkony) pak byl zástupkyni žalované přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu).

26. Dále byla zástupkyni žalované přiznána požadovaná náhrada cestovného k soudnímu jednání v částce 355,15 Kč. Cestovné bylo přiznáno za použití vlastního osobního automobilu na trase [obec] – [obec] a zpět při ujetí celkem 50 km. Bylo vycházeno z toho, že automobil měl průměrnou spotřebu 5,4 l benzínu 95 O na 100 km a z vyhláškové ceny benzínu 95 O 44,50 Kč na 1 litr. Účtovaná částka je v souladu s vyhláškou č. 511/2021 Sb. Výpočet cestovného představuje náhradu za použití vozidla k jednání soudu dne 8. 11. 2022 ve výši 235 Kč (50 km x 4,70 Kč) a náhradu za pohonné hmoty v celkové částce 120,15 Kč (50 km x 0,054 x 44,50 Kč). Celkem bylo zástupkyni žalované na cestovném přiznáno 355,15 Kč.

27. Dále mezi náklady právního zastoupení náleží náhrada za ztrátu času v souvislosti s jednáním, které proběhlo mimo sídlo zástupkyně žalované, ve výši 200 Kč (2 půlhodin po 100 Kč – § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu).

28. Celkem tak bylo zástupkyni žalované přiznáno 7 033,15 Kč (5 580 + 900 + 353,15 +200).