41 C 163/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa žalovaného adresa pro doručování: adresa žalovaného o zvýšení výživného zletilého dítěte <b>I. Rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. 3. 2019, č. j. P 440/2015-251, kterým bylo žalovanému stanoveno přispívat na výživu žalobce částkou 2 900 Kč měsíčně, se mění tak, že počínaje dnem 1. 3. 2022 je žalovaný povinen přispívat na výživu žalobce částkou 5 000 Kč měsíčně splatnou vždy k 20. dni v měsíci předem k rukám žalobce.</b> <b>II. Žaloba žalobce, kterou se domáhá zvýšení výživného z částky 2 900 Kč měsíčně na částku 5 000 Kč měsíčně, se za období od 1. 9. 2021 do 28. 2. 2022 zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 6. 9. 2021 se žalobce domáhal zvýšení výživného, a to z částky 2 900 Kč měsíčně na částku 5 000 Kč měsíčně od 1. 9. 2021. Žalobu odůvodnil tím, že je studentem [ulice] školy elektrotechnické a energetické, studuje 4. ročník maturitního oboru a dále by ve studiu chtěl pokračovat. Uvedl, že jeho výdaje stále narůstají jak kvůli škole, tak i kvůli osobním potřebám. Jeho výdaje jsou představovány náklady spojenými s osobním životem, obědy ve škole, telefonem, v souvislosti s distanční výukou byl nucen zakoupit vybavení, ve škole absolvuje také praktickou výuku, další náklady jsou spojené s přípravou na maturitu. Uvedl, že od ledna 2021 žalovaný (jeho otec) pracuje jako dělník v Německu s příjmem přibližně 1 200 € měsíčně. Žalovaný hradí stanovené výživné na žalobce nepravidelně s velkými prodlevami, na výživném je dluh. Zmínil rovněž, že žalovaný žalobci nepřispívá ani na zvýšené mimořádné výdaje, jako je, např. pobyt na škole v přírodě, lyžařský výcvik, autoškolu, stejně tak nedává žalobci ani žádné dárky, např. k narozeninám nebo Vánocům. Závěrem uvedl, že žije ve společné domácnosti se svou matkou, která má ještě další dvě vyživovací povinnosti, a to na k dětem ve věku 8 a 10 let. Příjem jeho matky činí přibližně 27 000 Kč hrubého měsíčně, je zaměstnána u zaměstnavatele [právnická osoba], ve společné domácnosti žije se dvěma polorodými nezletilými sourozenci a partnerem matky.

2. U jednání soudu dne 4. 11. 2021 žalobce uvedl, že mu byla zaslána sociální dávka, nazvaná [anonymizováno], a to v červenci 2021, jednalo se asi o částku ve výši 40 000 Kč, v srpnu 2021 obdržel částku ve výši 210 €, od té doby mu žádná tato dávka nebyla zaslána.

3. Žalovaný s žalobou souhlasil pouze z části. Tvrdil, že žalobce jej neoslovil k mimosoudnímu řešení svého požadavku. Uvedl, že u něj došlo ke změně poměrů, neboť od 12. 1. 2021 je zaměstnán jako dělník v Německu a dosahuje měsíčního příjmu ve výši 1 200 € čistého. Tvrdil, že v souvislosti s tímto zaměstnáním mu vznikají zvýšené náklady spojené s dopravou, neboť dojíždí prakticky každý den do vzdálenosti přes 120 km. Dále uvedl, že žije ve společné domácnosti se svou partnerkou, vychovávají společně nezletilou dceru [jméno], která je žákyní základní školy a má také výdaje. Tvrdil, že splácí kupní cenu za automobil ve výši 4 000 Kč měsíčně, dále hradí exekuční splátky soudnímu exekutorovi JUDr. [příjmení] a platí splátku úvěru [právnická osoba]. V současné době také řádně hradí výživné na žalobce v předepsané výši 2 900 Kč měsíčně a do listopadu 2020 spolu s běžným výživným splácel také dluh na výživném, za září a říjen 2021, uhradil na dlužné výživné pouze dvě splátky po 500 Kč. Dále uvedl také, že v souvislosti se svým zaměstnáním v Německu zřídil pro žalobce výplatu sociální dávky tzv. Kindergeld a bylo dohodnuto, že prostřednictvím těchto sociálních plateb bude postupně umořován dluh na výživném, avšak matka žalobce tuto dohodu následně popřela. Zmínil rovněž, že pokud došlo k přerušení výplaty této dávky, tak se tak stalo z pouze formálních důvodů a tato dávka by měla být dále žalobci vyplácena a doplacena, a to i zpětně. Tvrdil rovněž, že došlo také ke změně majetkových poměrů na straně matky žalobce. Zmínil, že se nedomnívá, že by došlo ke změně v nákladech na žalobce oproti poslednímu rozhodnutí o výživném, syn studuje stále stejnou školu, není mu známo, že by došlo ke zvýšení jeho potřeb. Souhlasil s tím, aby došlo ke zvýšení výživného z částky 2 900 Kč měsíčně na částku 3 200 Kč měsíčně, když vychází z předpokladu, že žalobce bude i nadále pobírat sociální dávku [anonymizováno] ve výši 219 € měsíčně.

4. Z provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav.

5. V daném případě bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce je synem žalovaného a na základě rozsudku zdejšího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. [spisová značka], [spisová značka], bylo žalovanému uloženo přispívat na výživu žalobce zvýšenou částkou [částka] měsíčně splatnou vždy nejpozději do každého 15. dne v kalendářním měsíci k rukám matky s účinností od 1. 4. 2019. Z potvrzení o studiu ze dne 1. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobce je ve školním roce 2021 [číslo] žákem 4. ročníku denního studia této školy, a to [ulice] školy [anonymizováno] a [anonymizováno] [obec]. Z potvrzení učitele bylo zjištěno, že žalobce uhradil částku 485 Kč za učebnici do angličtiny, dále že uhradil částku ve výši 220 Kč, částku 550 Kč a 100 Kč jako příspěvek na maturitu.

6. Z potvrzení zaměstnavatele matky žalobce ze dne 8. 11. 2021, [právnická osoba] [anonymizováno] x [právnická osoba], bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem matky žalobce činí částku 25 552 Kč.

7. Z účastnické výpovědi žalovaného provedené dožádaným soudem – Okresním soudem Plzeň - město dne 14. 12. 2021, bylo zjištěno, že žalovaný je od 1. 9. 2021 zaměstnán v Německu na pozici dělník u [právnická osoba] GmbH, se sídlem v [anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč měsíčně, tj. 1 200 €. Žalovaný má výdaje spojené s nezletilou dcerou [jméno] [příjmení], které činí měsíčně 1 350 Kč, dále hradí nájemné a energie přibližně ve výši 6 050 Kč měsíčně, splácí kupní cenu za automobil ve výši 4 000 Kč měsíčně, hradí splátky soudnímu exekutorovi ve výši 1500 Kč měsíčně a úvěr od [právnická osoba] ve výši 3 000 Kč měsíčně. Měsíčně platí výživné na žalobce ve výši 2 900 Kč a dále částku 500 Kč, což je částka představovaná dluhem na výživném k rukám matky žalobce. Další výdaje žalovaného spočívají v platbách za benzin a telefon. Uvedl, že jeho partnerka je zaměstnaná jako fakturantka s měsíčním příjmem ve výši 18 000 Kč. Tvrdil, že má zvýšené výdaje také se svým tlakem, je astmatik, ale neužívá žádné léky. Dále uvedl, že má dluh na výživném na žalobce, 14 let výživné neplatil, dlužné výživné k dnešnímu dni činí 183 776 Kč. Od 12. 1. 2021 je dlužné výživné exekučně vymáháno, v současnosti platí soudnímu exekutorovi splátky dobrovolně. Dárky žalobci nedává. Ohledně platby tzv. Kindergeld ve výši 219 € měsíčně uvedl, že se jedná o pravidelnou platbu, která je poskytována orgánem [anonymizováno], bude poskytována po dobu, po kterou bude žalobce studovat, kvůli formálním problémům je momentálně tato dávka pozastavena.

8. Ze sdělení úřadu práce bylo zjištěno, že žalovaný nebyl veden v posledních 10 letech jako uchazeč o zaměstnání. Ze zprávy úřadu práce Krajské pobočky v Plzni ze dne 11. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný nepobírá od ledna 2021 do současnosti žádné dávky státní sociální podpory, není evidován ani jako žadatel o výplatu těchto dávek, ani nepobírá dávky v hmotné nouzi.

9. Ze sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 11. 10. 2021 byla zjištěna výše průměrného výdělku pro osoby se základním a nedokončeným vzděláním v mzdové sféře v Plzeňském kraji, a průměrný hrubý měsíční výdělek ve výši 27 680 Kč pro rok 2020.

10. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce je zletilým synem žalovaného, studiem se řádně připravuje na výkon svého budoucího povolání, nemá žádné zvláštní výdaje související s jeho zdravotním stavem či zálibami, žije ve společné domácnosti se svou matkou, jejím přítelem a dvěma nezletilými polorodými sourozenci. Žalovaný je od 1. 12. 2021 zaměstnán v [země], zaměstnána je také jeho partnerka, se kterou sdílí společnou domácnost, má další vyživovací povinnost k nezletilé dceři, která navštěvuje 1. stupeň školní docházky, nemá žádné zvýšené výdaje se svým zdravotním stavem, splácí úvěr, splátky za automobil a na výživném žalobce je dluh přibližně ve výši 180 000 Kč, který je exekučně vymáhán.

11. Dle § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.„) pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

12. Dle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti, nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, zda povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí, přihlédne se k případné péči o rodinnou domácnost.

13. Ve smyslu § 915 odst. 1 o. z., že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná životní úrovni rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Dle § 921 o. z. se výživné plní v pravidelný dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak, nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Dle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

14. Pro posouzení důvodnosti návrhu žalobce na změnu výše výživného se soud nejdříve zabýval, zda v daném případě došlo od doby poslední úpravy výživného ke změně poměrů. V obecné rovině lze změnu poměrů definovat jako stav odlišný od stavu, který byl rozhodující při původním, respektive předchozím rozhodování. Zásadně však musí jít o změnu závažnějšího charakteru, kdy rozhodující je stav v době vyhlášení rozhodnutí (dle § 154 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).

15. V posuzované věci vzal soud z výpovědi žalovaného za prokázané, že od 12. 1. 2021 je zaměstnán v Německu s pravidelným měsíčním příjmem ve výši 1 200 EUR čistého, žije ve společné domácnosti se svou partnerkou, jejíž příjem činí přibližně 18 000 Kč čistého měsíčně. V tomto směru soud dospěl k závěru, že od doby posledního rozhodnutí o výši výživného ke změně poměrů došlo, a to na straně žalovaného, který oproti poslední úpravy výživného rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 3. 2019, má od ledna 2021 pravidelný příjem ve výši cca 30 000 Kč čistého měsíčně, když v době poslední úpravy výše výživného pracoval jako barman s příjmem výrazně nižším (16 300 Kč hrubého měsíčně).

16. Z výpovědi žalobce a z potvrzení o jeho studiu vzal soud za prokázané, že žalobce studuje v poslední maturitní ročníku střední školy, má zvýšené výdaje právě s přípravou na maturitní zkoušku. Z potvrzení zaměstnavatele matky žalobce vzal soud za prokázané, že příjem matky žalobce činí částku 25 552 Kč měsíčně čistého. Z výpovědi žalobce vzal soud za prokázané, že žalobce žije ve společné domácnosti se svou matkou, dvěma nezletilými polorodými sourozenci a partnerem matky. Současně ze zprávy Ministerstva práce a sociálních věcí vzal soud za prokázané, že průměrný hrubý měsíční výdělek osob se základním vzděláním v Plzeňském kraji činí částku 27 680 Kč.

17. Na základě shora uvedeného dospěl soud k právnímu závěru v tom směru, že návrh žalobce na zvýšení výživného, jež bylo naposledy stanoveno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 20. 3. 2019, [číslo jednací] [spisová značka], v částce 2 900 Kč na částku 5 000 Kč měsíčně, je důvodný, neboť v řízení bylo prokázáno, že od doby poslední úpravy výživného došlo na straně žalovaného k podstatné změně poměrů, která odůvodňuje zvýšení jeho vyživovací povinnosti, a to s ohledem na věk žalobce, který se připravuje na maturitní zkoušku, s čímž má zvýšené výdaje.

18. Při stanovení nové výše výživného tak soud, ve smyslu § 913 odst. 1 o. z., přihlédl k prokázanému příjmu žalovaného. Byl však nucen zohlednit také to, že žalovaný svou vyživovací povinnost, jež mu byla soudně stanovena vůči žalobci, řádně neplní (výživné je exekučně vymáháno a dluh na výživném činí přibližně částku [částka]), žalobci nedává žádné dárky, nepřispívá mu na mimoškolní činnost, např. lyžařský výcvik, maturita, autoškola, apod. A v neposlední řadě, při úvaze o rozsahu vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci, byl soud nucen zohlednit také rozsah vyživovací povinnosti matky k žalobci, v předmětné věci však nebylo sporné, že žalobce bydlí ve společné domácnosti se svou matkou a z potvrzení zaměstnavatele matky žalobce vzal soud za prokázané, že příjem matky žalobce je přibližně srovnatelný jako žalovaného. Soud přihlédl také k obecné premise, že na rodiči, s nímž dítě žije ve společné domácnosti, leží vyživovací povinnost ve fakticky větším rozsahu než na druhém, výživou povinném rodiči (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 14 Co 506/2013).

19. Při stanovení konkrétní výše výživného soud vycházel z pracovního materiálu Ministerstva spravedlnosti, kterým se stanoví doporučená výchozí rozmezí pro stanovení výše výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného na nezaopatřené děti. V případě věku vyživovaného dítěte 18 a více let činí procentuální rozmezí pro vyměření výživného z čistého měsíčního příjmu povinného rodiče 19 až 25 %. Soud vzal za prokázané, že žalobce se v rámci denního studia řádně připravuje na výkon svého budoucího povolání, nemá tak další možnost zajistit vlastní příjem a sám se živit. V průběhu soudního řízení bylo soudem zjištěno, že svou vyživovací povinnost si žalovaný řádně neplní, s žalobcem se nestýká, a proto dospěl soud k závěru, že jsou zde sice dány podmínky pro změnu rozhodnutí o původní výši výživného, avšak vycházel ze spodní hranice procentuální sazby, tzn. 19 % z čistého měsíčního příjmu žalovaného, a to s ohledem na příjem žalovaného a jeho další vyživovací povinnost k nezletilé dceři [jméno]. Soud přistoupil ke změně rozsudku, jímž bylo dosud stanoveno výživné ve výši 2 900 Kč měsíčně, neboť s ohledem na věk a potřeby žalobce dospěl k závěru, že jeho žaloba na změnu výše výživného je důvodná. Z dosahovaného příjmu žalovaného pak 19% z částky 30 000 Kč odpovídá částka 5 700 Kč, a proto pokud žalobce navrhoval zvýšení výživného na částku 5 000 Kč, tak jeho návrhu zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobce počínaje dnem 1. 3. 2022 touto částkou.

20. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že splácí úvěr a splátky automobilu, pak soud k tomuto nemohl přihlédnout, neboť vyživovací povinnost k dítěti (ačkoliv zletilému) má přednost před veškerými závazky rodiče, typicky před náklady spojenými se splátkami půjček a typově obdobnými závazky. Obecně platí, že tyto závazky nelze plnit přednostně na úkor zajištění řádné výživy dětí, neboť pohledávka na výživném je pohledávkou přednostní (viz např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 14 Co 506/2013). Soud konstatuje, že pro existenci takovýchto závazků, které výživou povinný rodič na sebe bere dobrovolně, nelze dítěti právo na výživné upřít.

21. Ohledně sociální dávky vyplácené německými státními orgány tzv. Kindergeld soud konstatuje, že se jedná o dávku státní sociální podpory, která nemůže nahradit zákonnou vyživovací povinnost žalovaného ke svému dítěti, vyplácením této sociální dávky nelze ani nijak podmiňovat výši výživného. Soud je toho názoru, že výplata této sociální dávky je závislá na pracovním poměru žalovaného v Německu a pokud žalovanému na ni vznikl nárok, pak o výši této dávky nelze v žádném případě ponižovat výši platby výživného. Nadto soud konstatuje, že výživné je pravidelnou platbou a nelze ji činit odvislou od výplaty sociální dávky, která se závislá na splnění konkrétně specifikovaných podmínek.

22. V části, v níž žalobce požadoval zvýšení výživného již od data podání návrhu, pak soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný, neboť po provedeném dokazování má za to, že až ke dni vyhlášení rozsudku lze hovořit o změně poměrů jednak na straně žalovaného ve výši jeho příjmů, ale také na straně žalobce, který se připravuje na maturitní zkoušku a má v této souvislosti zvýšené výdaje. Soud byl nucen také přihlédnout k tomu, že od doby posledního rozhodování o výši výživného uplynula doba tří let v době vyhlášení tohoto předmětného rozhodnutí.

23. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalobci vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce však náhradu nákladů řízení nepožadoval, a proto soud žádné ze stran tuto náhradu nepřiznal.