41 C 2/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované , 664 91 Anonymizováno o 68 354,21 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 62 300,70 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně od 9. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 6 053,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 952,03 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 66 754,21 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 790,47 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 68 354,21 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 17 433 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v Praze.

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 28. 7. 2025, ve znění doplnění žaloby ze dne 4. 2. 2026, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 67 354,21 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Žalobu odůvodnila tím, že dne 21. 8. 2024 uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaná uhradila pouze částku 7 699,30 Kč. Žalobkyně uvedla, že úvěr zesplatnila ke dni 12. 3. 2025, a proto požadovala po žalované zaplacení částky 66 754,21 Kč (neuhrazené jistiny), smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, a vynaložené náklady ve výši 600 Kč. Dále požadovala uhrazení kapitalizovaného úroku v částce 10 952,03 Kč (ve výši 25,9 % ročně z částky 66 754,21 Kč od 13. 3. 2025 do 28. 7. 2025), kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 2 790,47 Kč (ve výši 12 % ročně), úroku ve výši 25,9 % ročně z částky 66 754,21 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 68 354,21 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení. Současně tvrdila, že žalovaná dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatila ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. K uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena elektronicky, a to prostřednictvím Správce financí, což je webové rozhraní žalobkyně, které je obdobou internetového bankovnictví. Uvedla, že žalovaná zažádala na webových stránkách žalobkyně o poskytnutí úvěru a zvolila si výši úvěru, dále vyplnila registrační formulář zadáním svých údajů, včetně majetkových a rodinných poměrů. Následně si zvolil své přihlašovací jméno a heslo. Po registraci si žalovaná zvolila možnost uzavřít smlouvu elektronicky, proběhla opětovné verifikace její osoby a následně jí byla předložena smlouva s vyplněnými údaji. Smlouva byla uzavřena poté, co žalovaná její přečtení potvrdila zadáním potvrzujícího kódu, který jí byl zaslán na uvedené telefonní číslo. Doplnila, že potvrzovací SMS s kódem , Anonymizováno, byla zaslána na telefonní číslo , tel. číslo, dne 21. 8. 2024 v 11:59 hodin. Podpis smlouvy byl žalovanou proveden z IP adresy , Anonymizováno3. K prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že provedla výpočet tzv. maximálního limitu splátky, když zohlednila výši životního minima a splátkovou zátěž. Žalobkyně zjišťovala výši měsíčních výdajů podle sdělených informací od žalované v rámci telefonického rozhovoru a informace ověřovala nahlédnutím do veřejných registrů.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 70 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Z této smlouvy soud zjistil, že žalovaná uvedla výši příjmů 32 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení ve výš 1 000 Kč a ostatní měsíční výdaje 3 000 Kč. Uvedla, že splácí úvěr ve výši 4 000 Kč.

6. Z listiny, nazvané Karta klienta, vyhotovené žalobkyní, soud zjistil, že žalobkyně evidovala výši příjmů žalované v částce 32 000 Kč a výdaje na domácnost ve výši 8 000 Kč měsíčně. Z listiny nazvané Úvěrová zpráva, vyhotovené žalobkyní, soud zjistil, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované nahlédnutím do veřejně dostupných registrů (SOLUS, ISIR, NRKI) a měla informaci o již převzatých úvěrech žalovanou. Z listiny, nazvané Dohledání informací o činnosti klienta, vyhotovené žalobkyní, nemohl soud zjistit žádné skutečnosti.

7. Předpis splátek a jejich uhrazení byl zjištěn z platební historie (formulářové sjetiny vyhotovené žalobkyní).

8. Z listiny nazvané opis výpisu proplacení smlouvy (z interní databáze žalobkyně) bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala na bankovní účet č. , hodnota, -, Anonymizováno, dne 22. 8. 2024 částku 70 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, . Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že účet č. , hodnota, -, Anonymizováno, je vedený na jméno žalované. Z částečného výpisu z tohoto účtu soud zjistil, že dne 22. 8. 2024 byla na účet poukázána částka 70 000 Kč od žalobkyně s variabilním symbolem , var. symbol, .

9. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dne 12. 3. 2025. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byla žalovaná vyzvána dne 1. 4. 2025.

10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet částku 70 000 Kč. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě údajů, které jí byly žalovanou sděleny a tyto ověřovala ve veřejných databázích. Žalovaná úvěr neuhradila, žalobkyně ji vyzvala k zaplacení dlužné částky.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství. Součástí právní úpravy občanského zákoníku jsou zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem, tedy ze smluv sjednávaných prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (tímto se rozumí i veřejná komunikační síť, například internet) obsažená v jeho ustanoveních § 1824 až § 1827.

12. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

13. Podle § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

14. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

17. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

18. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.

19. Podle § 105 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru předloží poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli návrh smluvních podmínek, které mají být obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru, v podobě návrhu textu této smlouvy.

20. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru písemnou formu. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, písemná forma právního jednání (ve smyslu § 561 a § 562 o. z.) předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012, jejichž závěry, byť se týkají formy právního úkonu podle ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, lze aplikovat i na formu právního jednání podle § 562 odst. 1 o. z.).

21. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). V návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (označované též eIDAS) byl přijat zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů účinný od 19. 9. 2016, jenž ve svém § 7 stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

22. V posuzovaném případě však nebylo prokázáno, že by, k jí tvrzenému průběhu událostí (žalovaná uzavřela smlouvu zadáním SMS kódu, zaslaného žalobkyní na telefonní číslo), došlo.

23. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru se žalovanou a není tak prokázáno ani tvrzení žalobkyně o smluvních povinnostech žalované k zaplacení úroku, poplatku a ke vrácení tvrzených poskytnutých peněžních prostředků v požadované výši.

24. Nadto soud nemá za prokázané ani řádné prověření úvěruschopnosti žalovanou žalobkyní. Nelze přehlédnout, že žalobkyně měla k dispozici pouze sdělení od žalované, když uvedené příjmy, ani výdaje žalované nebyly nijak doloženy. Podstatné výdaje žalované žalobkyně nijak blíže nezjišťovala a neověřovala. Soud konstatuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).

25. Soud konstatuje, že i kdyby dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, pak tato smlouva je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

26. V posuzované věci však bylo výpisem z účtu žalované prokázáno poskytnutí finanční částky ve výši 70 000 Kč od žalobkyně a pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila žalobkyni částku 7 699,30 Kč, pak je žalovaná povinna vrátit žalobkyni rozdíl této částky jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z.

27. S ohledem na shora uvedené soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 62 300,70 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

28. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 91 % a procesní úspěch žalované 9 %. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 82 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši celkem 21 260 Kč, představované uhrazeným soudním poplatkem v částce 2 735 Kč a náhradou za právní zastoupení ve výši 18 525,10 Kč. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 3,5 úkony právní služby, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu, účast u jednání dne 17. 3. 2026 (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu), poloviční odměna byla přiznána za předžalobní výzvu (§ 11 odst. 2 advokátního tarifu). Odměna za 1 úkon činí částku 3 860 Kč. Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 5 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby (4 úkony) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 15 310 Kč navýšeny o 21 % DPH ve výši 3 215,10 Kč na částku 18 525,10 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 17 433 Kč (tj. 82 % z částky 21 260 Kč).