41 C 219/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 43 569,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 988,64 Kč s 12% úrokem z prodlení ročně od 1. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 10 580,95 Kč, 12,75% úroku ročně z částky 32 988,64 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení a 12,75% úroku z prodlení ročně z částky 32 988,64 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 218 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu adresa – venkov dne 30. 7. 2025, ve znění doplnění žaloby ze dne 22. 10. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 569,59 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (Anonymizováno právnická osoba, akciová společnost) dne 14. 7. 2016 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru na základě žádosti č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec do výše 45 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr hradit v měsíčních splátkách ve výši 5% z dlužné částky, když v rámci splátek úvěru byl hrazen i úrok ve výši 26,28% ročně. Žalobkyně uvedla, že žalovaný vyčerpal celkem částku 182547,62 Kč a uhradil částku 149 558,98 Kč. Dále uvedla, že žalovaný úvěr přestal splácet, a proto jej opakovaně vyzvala k zaplacení, naposledy výzvou ze dne 17. 8. 2024, ve které již odstoupila od úvěrové smlouvy. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 43 569,59 Kč, zahrnující nesplacenou jistinu ve výši 32 988,64 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 180,09 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 420,86 Kč a dále smluvený úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 32 988,64 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení a 12,75% úrok z prodlení ročně z částky 32 988,64 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že pohledávku za žalovaným získala na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 9. 2023. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy ze dne 16. 5. 2025.

2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě informací získaných od žalovaného, když postupovala dle zákona č. 145/2010 Sb. Ve znění ke dni 20. 7. 2016. Uvedla, že informace od žalovaného ověřovala v interních a externích databázích, zejména z bankovních a nebankovních registrů, insolvenční rejstřík apod. Žalobkyně ověřovala příjem žalovaného, jeho výše činila 18 000 Kč, v době poskytnutí předmětného úvěru žalovaný splácel úvěr s měsíční splátkou ve výši 8 335 Kč. Své měsíční výdaje žalovaný uvedl ve výši 4 000 Kč, což žalobkyně ověřovala na základě informací od žalovaného (svobodný, bydlí u rodičů, bez vyživovací povinnosti). Žalobkyně stanovila měsíční náklady žalovaného v částce 7 894 Kč, a to s využitím statistických modelů a aktuálních životních nákladů. Nová pravidelná splátka, včetně stávajícího úvěru, by měla činit částku 8 835 Kč měsíčně. Volné prostředky žalobkyně vypočetla tak, že od příjmů žalovaného ve výši 18 000 Kč odečetla splátky závazků ve výši 8 835 Kč a částka 9 165 Kč byly volné prostředky k úhradě výdajů žalovaného. Tyto výdaje měly činit částku 7 894 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 7. 2016 soud zjistil, že na základě žádosti žalovaného se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky vždy k 17. dni v měsíci, včetně úroku ve výši 23,76% ročně, a to na účet č. č. účtu. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky a sazebník.

5. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, kdy a jaké částky žalovaný vyčerpal a rovněž jaké splátky uhradil. Čerpání úvěru bylo zjištěno také výpisem z interní databáze žalobkyně (podklady pro súdne konanie). Výpisem z účtu žalovaného byly zjištěny jeho příjmy a výdaje, např. mzda.

6. Výzvou ze dne 10. 7. 2024, ze dne 2. 8. 2024 a ze dne 30. 9. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu. Přípisem ze dne 17. 8. 2024 žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byl žalovaný vyzván dne 16. 5. 2025.

7. Postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni bylo zjištěno z čestného prohlášení ze dne 30. 1. 2024. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dne 2. 11. 2023.

8. Prověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno z žádosti o poskytnutí úvěru, v níž žalovaný uvedl svůj měsíční příjem v částce 18 000 Kč. Tato skutečnost byla ověřována výpisem z účtu žalovaného. Žalovaný uvedl své měsíční výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, a proto žalobkyně měsíční výdaje stanovila částkou 7 894 Kč podle dat sdělených žalovaným (počet vyživovaných osob, bydlení atd.). Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný má úvěr se splátkou 8 335 Kč měsíčně. Splátka nového úvěru činila 500 Kč, nové splátkové zatížení činilo 8 835 Kč, příjem žalovaného shledala dostatečný i na krytí životních nákladů, zbývající částku 9 165 Kč má žalobkyně za dostačující. Žalovaný v žádosti o úvěru uvedl, že je svobodný a žije u rodičů, nemá vyživovací povinnost.

9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5% z čerpané částky, včetně úroku. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, a ceník. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužných splátek, následně od úvěrové smlouvy odstoupila a oznámila toto žalovanému. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů poskytnutých žalovaným, nahlédnutím do veřejných a neveřejných registru, vycházela z příjmu žalovaného, který ověřovala a prověřovala také úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do interních a externích databází, bankovního a nebankovních registru klientských informací, insolvenčního rejstříku.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., zejména znění § 9, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr, výši příjmu žalovaného ověřovala výpisem z účtu žalovaného (účet byl veden u žalobkyně), měla informace o výši jeho úvěrové splátky, dále přihlédla k informacím z interních a externích databází a současně nahlédla do veřejně přístupných registrů. Výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného stanovila částkou 7 894 Kč na základě informací o osobním stavu žalovaného. S ohledem na zjištěný měsíční příjem žalovaného ve výši 18 000 Kč a nové splátkové zatížení ve výši 8 835 Kč, shledala zbývající částku 1 271 Kč na pokrytí životních nákladů za vyhovující.

14. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na této skutečnosti nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků a že žalobkyně ověřovala výši uváděných příjmů žalovaného výpisem z jeho bankovního účtu. Učinila pouze ohledně příjmů žalovaného, jak z jejího tvrzení. Jiné skutečnosti, např. výši výdajů žalovaného v částce částka nijak blíže nezkoumala a stanovila měsíční výdaje žalovaného bez ověření jím uváděných informací, např. výdajů na bydlení, apod.. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, nájemní smlouvou, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze právnická osoba a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Nadto soud konstatuje, že pokud po odečtení splátky úvěrů a žalobkyní vypočtené výše měsíčních nákladů žalovanému zbývala pouze částka částka, která měla pokrýt, např. nečekané výdaje, nebyla úvaha právní předchůdkyně přiměřená a úvěruschopnost žalovaného neodhadla správně.

15. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 9 zákona č. 145/2010 Sb. náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouva o úvěru, která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona. Pokud tedy žalovaný předmět úvěru převzal na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Soud je toho názoru, že bezdůvodným obohacením je částka 32 988,64 Kč, tedy částka poskytnutá (182 547,62 Kč), ponížená o částku, která byla žalovaným, dle tvrzení žalobkyně, uhrazena (149 558,98 Kč).

16. Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 32 988,64 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/12013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, počítaného od lhůty, stanovené žalovanému v předžalobní výzvě ze dne 16. 5. 2025 (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 76 % a procesní úspěch žalovaného 24%. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 52 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši celkem 2 343 Kč představované uhrazeným soudním poplatkem v celkové částce 1 743 Kč a z paušální náhrady dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 600 Kč. Paušální náhrada činí dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.za podání žaloby a účast na jednání dne 2. 12. 2025 částku 600 Kč. Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 1 218 Kč (tj. 52 % z částky 2 343 Kč). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.