41 C 274/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 64 689,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 934,76 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně od 16. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 36 298,42 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 827,88 Kč od 9. 4. 2025 do zaplacení a částky 456,41 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 24. 9. 2025, ve znění doplnění žaloby ze dne 23. 1. 2026, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 64 233,18 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Žalobu odůvodnila tím, že dne 2. 9. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla bankovním převodem úvěr v celkové částce 63 106 Kč (dne 2. 9. 2024 částku 5 000 Kč, dne 4. 10. 2024 částku 2 106 Kč, dne 15. 10. 2024 částku 10 100 Kč, dne 16. 10. 2024 částku 17 900 Kč, dne 7. 11. 2024 částku 1 000 Kč, dne 7. 11. 2024 částku 1 000 Kč a dne 10. 11. 2024 částku 17 000 Kč) a žalovaný se úvěr zavázal vrátit, včetně příslušenství a sjednaných poplatků (volitelných služeb). Žalobkyně tvrdila, že žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil volitelné služby, a to službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 307,44 Kč a službu „Presto“ za poplatek 660 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil částku 35 171,24 Kč. , právnická osoba, uvedla, že se žalovaný dostal do prodlení s hrazením splátek, a proto smlouvu vypověděla. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 64 233,18 Kč, představovanou částkou 27 934,69 Kč za nesplacenou jistinu, částkou 524,28 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, částku 35 405,30 Kč za smluvní úrok, částkou 58,56 Kč za službu „Klidné spaní“ a částkou 310,35 Kč za službu „Presto“ (poplatek za expresní vyplacení úvěru). Současně tvrdila, že žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně požadovala uhrazení smluvní pokuty pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného, tzn. za období od 6. 1. 2025 do 6. 4. 2025 v částce 456,41 Kč. Závěrem žalobkyně uvedla, že žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 5. 8. 2025.

2. Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně v žalobě uvedla, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetové stránky www., Anonymizováno, .cz vyplněním žádosti o úvěr a poskytnutím údajů, na základě kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný následně potvrdil správnost svých identifikačních údajů žalobkyni ve smlouvě a smlouvu odsouhlasil podpisem. Smlouva byla uzavřena elektronicky.

3. Úvěruschopnost žalobkyně posuzovala na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr (příjem žalovaného, počet osob žijících ve společné domácnosti, měsíční výdaje apod.), dále žalobkyně nahlédla do veřejně přístupných registrů (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík) a registru bankovních a nebankovních klientských informací.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 31 200 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za sjednání úvěru a poplatky za zvolené doplňkové služby. Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru.

6. Z interního výpisu ze systému žalobkyně – listiny nazvané Výpis posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . nemohly být zjištěny žádné skutečnosti.

7. Výzvou a předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 12. 7. 2025.

8. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že bankovní účet č. , č. účtu, byl veden na jméno žalovaného. Z částečného výpisu z toho účtu soud zjistil, že celkem žalobkyně poukázala na účet žalovaného částku 63 106 Kč.

9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným prostředky internetové komunikace smlouvu o úvěru, kterou se zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 31 200 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s poplatkem za sjednání úvěru a poplatky za zvolené doplňkové služby. Na bankovní účet žalovaného byla od žalobkyně připsána celkem částka 63 106 Kč. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě jeho informací. Žalobkyně vyzvala žalovaného o zaplacení úvěru.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a naopak základní povinností žalované (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství. Součástí právní úpravy občanského zákoníku jsou zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem, tedy ze smluv sjednávaných prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (tímto se rozumí i veřejná komunikační síť, například internet) obsažená v jeho ustanoveních § 1824 až § 1827.

11. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

12. Podle § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

13. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

16. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

17. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.

18. Podle § 105 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru předloží poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli návrh smluvních podmínek, které mají být obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru, v podobě návrhu textu této smlouvy.

19. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru písemnou formu. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, písemná forma právního jednání (ve smyslu § 561 a § 562 o. z.) předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012, jejichž závěry, byť se týkají formy právního úkonu podle ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, lze aplikovat i na formu právního jednání podle § 562 odst. 1 o. z.).

20. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). V návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (označované též eIDAS) byl přijat zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů účinný od 19. 9. 2016, jenž ve svém § 7 stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

21. V posuzovaném případě však žalobkyní navrženými důkazy nelze prokázat, že by k jí tvrzenému průběhu událostí (žalovaný zaslal své identifikační údaje, které potvrdil a smlouvu odsouhlasil podpisem, čímž byla smlouva uzavřena) došlo. Tyto popsané činnosti projev vůle žalovaného k uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru se, žalobkyní tvrzeným obsahem, nezachycují a její uzavření právě se žalovaným nijak neprokazují. Z popsaných úkonů není zjistitelný obsah žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru, zjistitelné není ani to, že s tvrzeným zněním smlouvy o úvěru byl žalovaný seznámen a že projevil vůči žalobkyni vůli k jejímu zavření se žalobkyní tvrzeným obsahem. Žalobkyní navržené důkazy neprokazují, že by žalovaný vyjádřil svůj souhlas s jí tvrzenou smlouvou a že by jí tedy byl vázán. Soud doplňuje, že žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 12. 2025, č. j. 41 C 274/2022-11, vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy s žalovaným. Na výzvu soudu žalobkyně nijak nereagovala a žádné důkazy k prokázání svého tvrzení nepředložila.

22. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru se žalovaným a není tak prokázáno ani tvrzení žalobkyně o smluvních povinnostech žalovaného k zaplacení poplatků, smluvní pokuty a ke vrácení tvrzených poskytnutých peněžních prostředků v požadované výši.

23. Nadto soud nemá za prokázané ani řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, neboť i k této skutečnosti byla žalobkyně vyzvána shora uvedeným usnesením soudu. S ohledem na výše uvedený závěr se však touto skutečností podrobněji nezabýval.

24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Za situace, kdy výpisem z účtu žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný převzal od žalobkyně celkem částku 63 106 Kč a dle tvrzení žalobkyně uhradil 35 171,24 Kč, pak na straně žalovaného vzniklo, ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodné obohacení a je povinen jej vrátit. Vzhledem k výši uvedenému soud výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 27 934,76 Kč (rozdíl mezi částkou poskytnutou a částkou uhrazenou žalovaným) a úrok z prodlení v zákonné výši, tedy od data, kdy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu žalobkyní, když nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Výrokem II. zbylou část nároku žalobkyně zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 43 % a procesní úspěch žalovaného 56 %. To tedy znamená, že žalovanému vzniklo právo na náhradu 13 % nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III. rozsudku).