41 C 284/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14 114 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 530 Kč s 12 % úrokem z prodlení ročně od 28. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 3 584 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 83,53 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 114 Kč od 16. 7. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 390 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v Praze.

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno – venkov dne 15. 7. 2025, ve znění doplnění žaloby ze dne 7. 1. 2026, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 438 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Žalobu odůvodnila tím, že dne 30. 12. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí, včetně poplatku za poskytnutí ve výši 495 Kč. Žalobkyně tvrdila, že si žalovaný sjednal volitelné služby za následující poplatky: poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč a dále službu za prodloužení splatnosti úvěru v celkové výši 735 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil částku 4 470 Kč, poté se dostal do prodlení, a proto mu byly dle smlouvy naúčtovány vynaložené náklady a smluvní pokuta ve výši 676 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 11 265 Kč (neuhrazené jistiny), smluvní pokuty ve výši 676 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 147 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 735 Kč a vynaložené náklady ve výši 300 Kč. Dále požadovala uhrazení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 83,53 Kč za období od 28. 6. 2025 do 15. 7. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od 16. 7. 2025 z částky 14 114 Kč do zaplacení. Současně tvrdila, že žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. K prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že provedla výpočet tzv. maximálního limitu splátky, když zohlednila výši životního minima a splátkovou zátěž. , právnická osoba, lustrovala žalovaného v registrech.

3. K uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena elektronicky, a to prostřednictvím Správce financí, což je webové rozhraní žalobkyně, které je obdobou internetového bankovnictví. Uvedla, že žalovaný zažádal na webových stránkách žalobkyně o poskytnutí úvěru a zvolil si výši úvěru, dále vyplnil registrační formulář zadáním svých údajů, včetně majetkových a rodinných poměrů. Následně si zvolil své přihlašovací jméno a heslo. Po registraci si žalovaný zvolil možnost uzavřít smlouvu elektronicky, proběhla opětovné verifikace jeho osoby a následně jí byla předložena smlouva s vyplněnými údaji. Smlouva byla uzavřena poté, co žalovaný její přečtení potvrdil zadáním potvrzujícího kódu, který mu byl zaslán na uvedené telefonní číslo. Doplnila, že potvrzovací SMS s kódem 769533 byla zaslána na telefonní číslo , tel. číslo, dne 30. 12. 2024 v 19:52 hodin. Podpis smlouvy byl žalovaným proveden z IP adresy 109.81.167.196.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, se splatností 30 dnů a navýšením o poplatek ve výši 495 Kč a poplatky za sjednané doplňkové služby. Součástí úvěrové smlouvy byl formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a sazebník.

6. Z listiny nazvané „Karta klienta“ (formulářové sjetiny vyhotovené žalobkyní) soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj měsíční příjem ve , částka7. Předpis splátek a jejich uhrazení byl zjištěn z platební historie (formulářové sjetiny vyhotovené žalobkyní).

8. Z částečného výpisu z účtů žalobkyně soud zjistil, že z účtu byla dne 30. 12. 2024 poukázána částka 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Ze sdělení , právnická osoba, . dne 4. 3. 2026 soud zjistil, že účet , č. účtu, je veden na jméno žalovaného. Z částečného výpisu z tohoto účtu bylo zjištěno, že dne 30. 12. 2024 byla na účet poukázána od žalobkyně částka 15 000 Kč.

9. Z listiny nazvané opis výpisu proplacení smlouvy (z interní databáze žalobkyně) nemohly být zjištěny žádné skutečnosti. Obdobně z listiny nazvané Dohledání informací o činnosti klienta.

10. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byl žalovaný vyzván dne 13. 6. 2025.

11. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně předložila nepodepsaný návrh smlouvy o úvěru, kterým měla prostředky elektronické komunikace uzavřít s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které měla žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, dne 30. 12. 2024. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů zjištěných ve veřejných databázích, měla informace o již hrazených úvěrech žalovaného. Žalovaný úvěr neuhradil, žalobkyně jej vyzvala k zaplacení dlužné částky.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství. Součástí právní úpravy občanského zákoníku jsou zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem, tedy ze smluv sjednávaných prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (tímto se rozumí i veřejná komunikační síť, například internet) obsažená v jeho ustanoveních § 1824 až § 1827.

13. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

14. Podle § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

15. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

18. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.

20. Podle § 105 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru předloží poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli návrh smluvních podmínek, které mají být obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru, v podobě návrhu textu této smlouvy.

21. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru písemnou formu. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, písemná forma právního jednání (ve smyslu § 561 a § 562 o. z.) předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn, spisová značka, , jejichž závěry, byť se týkají formy právního úkonu podle ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, lze aplikovat i na formu právního jednání podle § 562 odst. 1 o. z.).

22. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). V návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (označované též eIDAS) byl přijat zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů účinný od 19. 9. 2016, jenž ve svém § 7 stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

23. V posuzovaném případě však nebylo prokázáno, že by, k jí tvrzenému průběhu událostí (žalovaný uzavřel smlouvu zadáním zaslaného SMS kódu zaslaného žalobkyní na telefonní číslo , tel. číslo, na webové stránky žalobkyně či aplikace), došlo.

24. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru se žalovaným a není tak prokázáno ani tvrzení žalobkyně o smluvních povinnostech žalovaného k zaplacení úroku, poplatku a ke vrácení tvrzených poskytnutých peněžních prostředků v požadované výši.

25. Nadto soud nemá za prokázané ani řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. Předně nelze přehlédnout, že žalobkyně měla k dispozici od žalovaného pouze sdělení o jeho výdajích, když ani příjmy žalovaného nebyly nijak doloženy. Podstatné výdaje žalovaného žalobkyně nijak blíže nezjišťovala a neověřovala. Soud konstatuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).

26. Soud konstatuje, že i kdyby dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, pak tato smlouva je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

27. V posuzované věci však bylo výpisem z účtu žalovaného prokázáno poskytnutí finanční částky 15 000 Kč žalobkyní a pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil částku 4 470 Kč, je žalovaný povinen vrátit rozdíl mezi částkou poskytnutou a uhrazenou jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z.

28. S ohledem na shora uvedené soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 10 530 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 75 % a procesní úspěch žalovaného 25 %. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 50 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši celkem 12 779 Kč, představované uhrazeným soudním poplatkem v částce 800 Kč a náhradou za právní zastoupení ve výši 11 979 Kč. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 4,5 úkony právní služby, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu, účast u jednání dne 3. 3. 2026 a 31. 3. 2026 (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu), poloviční odměna byla přiznána za předžalobní výzvu (§ 11 odst. 2 advokátního tarifu). Odměna za 1 úkon činí částku 1 700 Kč. Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 5 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby (5 úkonů) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 9 900 Kč navýšeny o 21 % DPH ve výši 2 079 Kč na částku 11 979 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 6 390 Kč (tj. 50 % z částky 12 779 Kč).