41 C 316/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 799 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , 15% úroku z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a částky , částka, , se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu , adresa, -venkov dne , datum, , ve znění doplnění žaloby z , datum, a ze dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, na bankovní účet, uvedený ve smlouvě, a žalovaný se zavázal úvěr splácet společně s úrokem ve výši 161,10 % ročně v pravidelných 18 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky , částka, , představované neuhrazenou jistinou, kapitalizovaný úrok ve výši 161,10 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, , náklady spojených s prodlením žalovaného ve výši , částka, (3 x upomínka á , částka, ) a smluvní pokutu ve výši , částka, (0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do sepsání žaloby, tj. do , datum, ) a zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný svůj dluh neuhradil ani po odeslání předžalobní výzvy., právnická osoba, uzavření smlouvy žalobkyně tvrdila, že žalovaný zažádal o poskytnutí úvěru elektronicky prostřednictvím formuláře, smlouva byla sjednána telefonicky a emailem. Na základě smlouvy byly žalovanému zaslány finanční prostředky, a to na bankovní účet, z něhož byla provedena identifikační platba.

3. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně zjišťovala na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty, tyto informace ověřovala z veřejně dostupných databází (především SOLUS).

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši , částka, , včetně sjednaného úroku ve výši 161,10 % ročně. Součástí smlouvy byly smluvní podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru6. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady, vystavené , právnická osoba, ., bylo zjištěno odeslání částky , částka, dne , datum, z účtu vedeného na jméno žalobkyně na účet č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, a zprávou pro příjemce „spotřebitelský úvěr , právnická osoba, “.

7. Z výpisu z interní databáze žalobkyně (úvěrová zpráva NRKI – BRKI), výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do databází. Z mzdového listu za období 6/2022 vedené na jméno žalovaného byla zjištěna výše jeho příjmů (, částka, měsíčně).

8. Výzvou ze dne , datum, ., , datum, a , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

9. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k zaplacení vymáhané částky.

10. Prověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno z žádosti o úvěr (výpisem z interní databáze žalobkyně) a přehledem pohybů na účtu č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného za období od , datum, do , datum, .

11. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, na bankovní účet a žalovaný se zavázal úvěr splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši , částka, , včetně sjednaného úroku ve výši 161,10 % ročně. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovaným v žádosti o úvěr, nahlížela také do veřejně přístupných registrů.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství.

13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.

15. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena dne , datum, , tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr, když tyto informace ověřovala ve veřejných registrech17. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. V řízení nebylo žalobkyní ani tvrzeno, ani nijak prokázáno, že informace jak o příjmech, ale také výdajích žalovaného jakkoliv ověřovala. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze , právnická osoba, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že si je vědom změny právní úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru oproti původnímu zákonu č 145/2000 Sb., o spotřebitelském úvěru (jeho znění § 9), avšak soud má za to, že nezjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr, a to s odbornou péčí poskytovatele úvěru, odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a v takovém případě jde bezpochyby o takovou ochranu zájmů, na níž je třeba bezvýhradně trvat, neboť zájmy chráněné spotřebitelským zákonem představují ochranu spotřebitele před přijetím nepřiměřených závazků, ochranu předchozích věřitelů před znehodnocením jejich pohledávek a ochranu společnosti před nežádoucími důsledky insolvencí.

19. Nadto soud podotýká, že zákonná úprava znění § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, není zcela souladná s judikaturou SD EU, podle níž nelze efektivně spotřebitele chránit, hodnotil-li by vnitrostátní soud ochranu spotřebitele nikoli z moci úřední.

20. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

21. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně (její právní předchůdkyně) jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouva o úvěru, která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona.

22. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného vzniklo tzv. bezdůvodné obohacení tím, že žalobkyně mu měla poskytnout uvedenou finanční částku. V této části však soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o důkazní, že finanční prostředky se dostaly do dispozice žalovaného a žalovaný fakticky finanční částku převzal. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , aby označila důkazy k prokázání tvrzení o převzetí úvěru žalovaným. Žalobkyně v podání ze dne , datum, žádné důkazy neoznačila, pouze uvedla, že odkazuje na listiny založené ve spise. Z žádné z doložených a provedených důkazů však soud nemohl vzít za prokázané, že uváděné finanční prostředky se dostaly do dispozice žalovaného. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky, a proto soud žalobu zcela zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II. rozsudku).