41 C 53/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 37 272 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 24 000 Kč s 14,75 % úrokem z prodlení ročně od 16. 4. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 9 600 Kč, 15 % úroku z prodlení ročně z částky 33 600 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení a částky 3 672 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 941 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v Brně.

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu Brno – venkov dne 28. 5. 2024, ve znění doplnění žaloby z 20. 5. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 33 600 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Žalobu odůvodnila tím, že dne 8. 7. 2023 poskytla žalovanému úvěr v částce 20 000 Kč a dne 9. 7. 2023 v částce 4 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, . Tvrdila, že žalovaný se úvěr zavázal vrátit, včetně sjednaného úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny, a to ve splátkách. , právnická osoba, , že žalovaný se dostal se splácením do prodlení. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 33 600 Kč, představované nesplacenou jistinou ve výši 24 000 Kč a smluvního úroku ve výši 9 600 Kč. Současně tvrdila, že žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně požadovala uhrazení smluvní pokuty za období od prodlení žalovaného dne 11. 11. 2023 do odeslání předžalobní výzvy dne 12. 4. 2024 ve výši 3 672 Kč. Závěrem žalobkyně uvedla, že žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 12. 4. 2024.

2. Ohledně uzavření smlouvy žalobkyně v žalobě uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky, prostřednictvím internetové stránky www.rerum.cz, na které si žalovaný vybral vlastní parametry úvěru, po zadání identifikačních údajů mu byl vytvořen uživatelský profil, když žalovaný ukončil registraci zadáním verifikační SMS do žádosti o úvěr. K ověření totožnosti žalovaného byl povinen uhradit žalobkyni verifikační platbu ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu. K identifikaci plateb byl dohodnut variabilní symbol, který odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel vložením verifikační SMS, a to , Anonymizováno, dne 8. 7. 2023.

3. Úvěruschopnost žalobkyně posuzovala na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr (příjem žalovaného byl ověřen z výpisů z účtu žalovaného a výplatních pásek), dále žalobkyně nahlédla do veřejně přístupných registrů (centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík) a registru bankovních a nebankovních klientských informací.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši 40 % p. m. V čl. IV. byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, se kterou se žalovaný dostane do prodlení.

6. Výzvou ze dne 7. 11. 2023 žalobkyně úvěr zesplatnila. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 12. 4. 2024.

7. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 26. 3. 2025 bylo zjištěno, že účet č. , č. účtu, byl do 1. 7. 2023 byl vedený na jméno žalovaného a z výpisu z tohoto účtu bylo zjištěno, že na něj dne 8. 7. 2023 poukázána částka 20 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, a dne 9. 7. 2023 částka 4 000 Kč rovněž pod variabilním symbolem , var. symbol, obojí od žalobkyně. Poskytnutí částky 20 000 Kč a 4 000 Kč bylo zjištěno z printscreenu výpisu z účtu žalobkyně.

8. Příjem žalovaného byl zjištěn z výplatní pásky za období 3 a 4/2022 ve výši , částka, měsíčně a za období 3, 4 a 5/2023 ve výši , částka, měsíčně. Z žádosti o úvěr o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl výši příjmu v částce , částka, , jeho výdaje ve výši , částka, , je , Anonymizováno, .

9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným prostředky elektronické komunikace smlouvu o úvěru, kterou se zavázala žalovanému poskytnout úvěr do výše 30 000 Kč. Žalovaný měl úvěr uhradit společně se sjednaným úrokem 40 % p. m. Na bankovní účet žalovaného byla připsána celkem částka 24 000 Kč od žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení úvěru. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty v žádosti o úvěr, příjem žalovaného byl ověřen z výpisů z účtu žalovaného a výplatních pásek.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství. Součástí právní úpravy občanského zákoníku jsou zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem, tedy ze smluv sjednávaných prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (tímto se rozumí i veřejná komunikační síť, například internet) obsažená v jeho ustanoveních § 1824 až § 1827.

11. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

12. Podle § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

13. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

16. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

17. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.

18. Podle § 105 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru předloží poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli návrh smluvních podmínek, které mají být obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru, v podobě návrhu textu této smlouvy.

19. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru písemnou formu. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, písemná forma právního jednání (ve smyslu § 561 a § 562 o. z.) předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012, jejichž závěry, byť se týkají formy právního úkonu podle ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, lze aplikovat i na formu právního jednání podle § 562 odst. 1 o. z.).

20. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). V návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (označované též eIDAS) byl přijat zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů účinný od 19. 9. 2016, jenž ve svém § 7 stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

21. V posuzovaném případě však žalobkyně neprokázala, že by k jí tvrzenému průběhu událostí (žalovaný požádal o poskytnutí úvěru, zaslal žalobkyni své identifikační údaje a přihlásil se do klientského profilu, tam odsouhlasil předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru a následně odsouhlasil návrh smlouvy o úvěru) došlo. Tyto popsané činnosti projev vůle žalovaného k uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru se, žalobkyní tvrzeným obsahem, nezachycují a její uzavření právě se žalovaným nijak neprokazují. Z popsaných úkonů není zjistitelný obsah žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru, zjistitelné není ani to, že s tvrzeným zněním smlouvy o úvěru byl žalovaný seznámen a že projevil vůči žalobkyni vůli k jejímu zavření se žalobkyní tvrzeným obsahem. Žalobkyní navržené důkazy neprokazují, že by žalovaný vyjádřil svůj souhlas s jí tvrzenou smlouvou a že by jí tedy byl vázán. Z popsaného jednání nelze usuzovat, že smlouva byla uzavřena ve smyslu shora uvedeného ustanovení zákona, tedy že žalovaný učinil právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Žalobkyně žádný další důkaz k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy nepředložila, ačkoliv byla usnesením soudu ze dne 24. 3. 2025, č. j. 41 C 53/2025-16, vyzvána.

22. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru se žalovaným a není tak prokázáno ani tvrzení žalobkyně o smluvních povinnostech žalovaného k zaplacení úroku, smluvní pokuty a ke vrácení tvrzených poskytnutých peněžních prostředků v požadované výši.

23. Nadto lze mít pochybnosti stran řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, a to s ohledem na prověření pouze příjmové stránky žalovaného a spolehnutí se na údaje uvedené žalovaným. Soud konstatuje, že žalobkyně k výzvě soudu ze dne 24. 3. 2025, č. j. 41 C 53/2025-16, nepředložila žádný důkaz o tvrzených příjmech a výdajích žalovaného.

24. Pokud výpisem z bankovního účtu žalovaného bylo v řízení prokázáno, že na účet žalovaného byla poukázána částka 24 000 Kč od žalobkyně na základě neplatné smlouvy, je žalovaný povinen tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Vzhledem k výši uvedenému soud zavázal žalovaného k zaplacení této částky a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/12013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení, počítanému od lhůty, stanovené v předžalobní výzvě (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 64 % a procesní úspěch žalovaného 36 %. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 28 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši celkem 10 506,50 Kč představované uhrazeným soudním poplatkem v celkové částce 1 492 Kč a z náhrady za právní zastoupení ve výši 9 014,50 Kč. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 2,5 úkony právní služby, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu), poloviční odměna byla přiznána za předžalobní výzvu (§ 11 odst. 2 advokátního tarifu). Odměna za 1 úkon činí částku 2 620 Kč. Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 5 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 7 450 Kč navýšeny o 21 % DPH ve výši 1 564,50 Kč na částku 9 014,50 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 2 941 Kč (tj. 28 % z částky 10 506,50 Kč).