41 C 55/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 959 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 30 959 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně od 28. 11. 2023 do zaplacení, částky 13 922,76 Kč, úroku ve výši 54,82 % ročně z částky 26 074,23 Kč od 28. 11. 2023 do 21. 12. 2023 ve výši 919,68 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 26 074,23 Kč od 22. 12. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 11. 2023 dosáhne částky 104 313 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu , adresa, -venkov dne 13. 3. 2025, ve znění doplnění žaloby ze dne 28. 4. 2025, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 959 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 13 922,76 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 18. 8. 2021 smlouvu o úvěru č., hodnota, , na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 48 měsíčních splátkách ve výši 1 811 Kč, a to společně s úrokem ve výši 54,82 % ročně. Žalobkyně uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení, celkem uhradil žalobkyni částku 43 464 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dlužné (nové) jistiny ve výši 29 561,15 Kč (původní dlužná jistina ve výši 26 074,23 Kč a dlužný úrok ve výši 3 486,92 Kč), smluvní pokutu ve výši 998 Kč (dle čl. 6.1. smlouvy, žalovaný se dostal do prodlení se splátkou č. , hodnota, a 26 více než 30 dnů, tzn. 2 x 499 Kč smluvní pokuta), náhradu nákladů ve výši 400 Kč (dle č. , hodnota, . smlouvy za každou splátku, u které se žalovaný ocitnul v prodlení o délce 15 dnů, tzn. 2 x 200 Kč), smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny od 28. 11. 2023 do zaplacení v částce 13 922,76 Kč, úrok ve výši 54,82 % ročně z dlužné jistiny 26 074,23 Kč od 28. 11. 2023 do 21. 12. 2023 ve výši 919,68 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 074,23 Kč od 22. 12. 2023 do zaplacení. Závěrem tvrdila, že žalovaný svůj závazek neuhradil ani po odeslání předžalobní výzvy., právnická osoba, uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky, a to prostřednictvím emailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl žalobkyní poskytnut. Žalobkyně oznámila žalovanému schválení úvěru.

3. Úvěruschopnost žalovaného žalobkyně ověřovala z údajů, které jí byly žalovaným poskytnuty (a to jak ohledně výše příjmů, tak i výše měsíčních výdajů) a dále z veřejně dostupných databází, prověřovala insolvenční rejstřík. Dále provedla tzv. scoring klienta, který byl podkladem pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Z návrhu na uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 8. 2021, včetně dodatku č. , hodnota, ke smlouvě a z oznámení o schválení úvěru ze dne 19. 8. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal částku splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 1 811 Kč, a to včetně úroku ve výši 54,82% ročně. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit 86 928 Kč. Z návrhu na uzavření smlouvy, čl. 6 bylo zjištěno, že pro případ prodlení s úhradou splátky déle než 30 dnů vznikne žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou takto opožděnou splátku (6.1.), dále žalobkyni vznikne právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, a to u splátky, se kterou bude žalovaný v prodlené déle než 15 dnů, ve výši 200 Kč za každou takovou splátku (6.2.) a ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky stávají součástí tzv. nové jistiny úvěru, tuto novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru (6.4.) a pro případ prodlení s novou jistinou úvěru vzniká žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý den prodlení (6.5.). Součástí smlouvy byl předsmluvní formulář. Z výpisu z interní databáze žalobkyně nemohly být zjištěny žádné relevantní skutečnosti k tvrzenému uzavření smlouvy.

6. Z listiny nazvané Karta klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem 43 464 Kč.

7. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný vedl měsíční příjem ve výši , částka, (životní minimum ve výši 3 860 Kč, bydlení ve , částka, ). Z výpisu z účtu žalovaného za období 2/2021 byly zjištěny jednotlivé transakce. Příjem žalovaného byl ověřen výpisem z jeho účtu a potvrzením banky (, Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Informace byly žalobkyní ověřovány v registru SOLUS, nebankovním registru (NRKI).

8. Z výpisu z interní databáze žalobkyně bylo zjištěno poukázání částky 35 000 Kč na bankovní účet č. , Anonymizováno, dne 18. 8. 2021. Stejně tak bylo zjištěno poukázání částky 35 000 Kč z částečného výpisu z účtu č. , hodnota, -, Anonymizováno, , vedeného u , právnická osoba, ., a to na účet č. , hodnota, - , č. účtu, dne 18. 8. 2021.

9. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu výzvami ze dne 23. 10. 2023 a 22. 11. 2023, přípisem ze dne 26. 11. 2023 úvěr zesplatnila a předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byl žalovaný vyzván dne 26. 11. 2023.

10. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout na bankovní účet žalovaného finanční prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 1 811 Kč, a to včetně úroku ve výši 54,82% ročně. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit 86 928 Kč. Z návrhu na uzavření smlouvy, čl. 6 bylo zjištěno, že pro případ prodlení s úhradou splátky déle než 30 dnů vznikne žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou takto opožděnou splátku (6.1.), dále žalobkyni vznikne právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, a to u splátky, se kterou bude žalovaný v prodlené déle než 15 dnů, ve výši 200 Kč za každou takovou splátku (6.2.) a ke dni zesplatnění se celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky stávají součástí tzv. nové jistiny úvěru, tuto novou jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru (6.4.) a pro případ prodlení s novou jistinou úvěru vzniká žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% za každý den prodlení (6.5.). Součástí návrhu smlouvy byl dodatek č. , hodnota, , včetně návrhu na pojištění schopnosti splácet a informací o pojištění. Žalobkyně oznámila schválení úvěru žalovanému dne 19. 8. 2021. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí byly žalovaným poskytnuty před uzavřením smlouvy o úvěru a dále nahlédnutím do veřejných registrů. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky. Žalovaný zaplatil žalobkyni částku 43 464 Kč.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a naopak základní povinností žalované (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství. Součástí právní úpravy občanského zákoníku jsou zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem, tedy ze smluv sjednávaných prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (tímto se rozumí i veřejná komunikační síť, například internet) obsažená v jeho ustanoveních § 1824 až § 1827.

13. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

14. Podle § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

15. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

18. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

19. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.

20. Podle § 105 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru předloží poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli návrh smluvních podmínek, které mají být obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru, v podobě návrhu textu této smlouvy.

21. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru písemnou formu. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, písemná forma právního jednání (ve smyslu § 561 a § 562 o. z.) předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012, jejichž závěry, byť se týkají formy právního úkonu podle ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, lze aplikovat i na formu právního jednání podle § 562 odst. 1 o. z.).

22. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). V návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (označované též eIDAS) byl přijat zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů účinný od 19. 9. 2016, jenž ve svém § 7 stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

23. V posuzovaném případě však žalobkyní navrženými důkazy nelze prokázat, že by k jí tvrzenému průběhu událostí (žalovaný požádal o úvěr emailem, sdělil identifikační údaje žalobkyni, žalobkyně jí zaslala SMS zprávu na telefonní číslo , tel. číslo, zadáním zaslaného SMS kódu do systému žalobkyně žalovaný souhlasil s obsahem navrhované úvěrové smlouvy) došlo. Výpis z interního systému žalobkyně projev vůle žalovaného k uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru se, žalobkyní tvrzeným obsahem, nezachycuje a její uzavření právě se žalovaným nijak neprokazuje. Z výpisu z interního systému žalobkyně není zjistitelný obsah žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru, zjistitelné není ani to, že s tvrzeným zněním smlouvy o úvěru byl žalovaný seznámen a že projevil vůči žalobkyni vůli k jejímu zavření se žalobkyní tvrzeným obsahem. Žalobkyní navržené důkazy neprokazují, že by žalovaný (elektronickým) podpisem vyjádřil svůj souhlas s jí tvrzenou smlouvou a že by jí tedy byl vázán.

24. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru se žalovaným a není tak prokázáno ani tvrzení žalobkyně o smluvních povinnostech žalovaného k zaplacení úroků, poplatků a ke vrácení tvrzených poskytnutých peněžních prostředků v požadované výši.

25. Dále soud konstatuje, že i kdyby posoudil uzavření úvěrové smlouvy jako platné, tak z provedených důkazů nemá za prokázané řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. V posuzované věci byla smlouva o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřena za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., zejména znění § 87, žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty a byly zaznamenány v kartě zákazníka, když současně nahlédla do veřejně přístupných registrů. Příjem žalovaného byl ověřen z předloženého dokladu (výpis z účtu a potvrzení banky). Měsíční výdaje žalovaného ověřovány nebyly. Soud konstatuje, že tímto postupem žalobkyně nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.

26. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála povinnosti stanovené jí § 86 zákona č. 257/2016 Sb. náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je předmětná smlouva o úvěru, která je smlouvou spotřebitelskou, absolutně neplatná, neboť odporuje § 588 o. z., a k této neplatnosti soud přihlédl ze zákona.

27. Dále soud předmětnou úvěrové smlouvy hodnotil také z hlediska § 1813 o. z., podle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč s tím, že celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku 86 928 Kč, tedy včetně úroku 54,81 % ročně. Soud shledal ujednání účastníků této smlouvy o povinnosti žalovaného zaplatit současně s poskytnutou jistinou i shora uvedený úrok, včetně sjednaných sankcí dle čl. 6 smlouvy jako absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy.

28. Za tohoto stavu věci shledal soud úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou, a protože v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 43 464 Kč, pak shledal soud žalobu žalobkyně za zcela nedůvodnou, a proto ji zamítl (výrok I.).

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně nebyla v řízení úspěšná a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II. rozsudku).