41 C 6/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČ: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Anonymizováno bytem Adresa žalované o 18 859 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 12 763 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení ročně od 29. 11. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do částky 6 096 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 106,95 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 859 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 902 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v Praze.

1. Žalobou, podanou k Okresnímu soudu , adresa, -venkov dne 16. 12. 2025, ve znění doplnění žaloby ze dne 26. 1. 2026, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 959 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou. Žalobu odůvodnila tím, že dne 22. 4. 2025 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí, včetně poplatku ve výši 495 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila pouze částku 2 237 Kč, a proto jí byly dle smlouvy naúčtovány vynaložené náklady a smluvní pokuta ve výši 900 Kč. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 14 999 Kč (neuhrazené jistiny), smluvní pokuty ve výši 900 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 734 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 735 Kč a vynaložené náklady ve výši 600 Kč. Dále požadovala uhrazení kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 106,95 Kč za období od 29. 11. 2025 do 16. 12. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 17. 12. 2025 z částky 18 859 Kč do zaplacení. Současně tvrdila, že žalovaná dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatila ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. K prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně tvrdila, že provedla výpočet tzv. maximálního limitu splátky, když zohlednila výši životního minima a splátkovou zátěž. Doplnila, že žalovanou lustrovala ve veřejně dostupných databázích, např. ISIR, CRKI, SOLUS, NRKI.

3. K uzavření úvěrové smlouvy žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena elektronicky, a to prostřednictvím Správce financí, což je webové rozhraní žalobkyně, které je obdobou internetového bankovnictví. Uvedla, že žalovaná zažádala na webových stránkách žalobkyně o poskytnutí úvěru a zvolila si výši úvěru, dále vyplnila registrační formulář zadáním svých údajů, včetně majetkových a rodinných poměrů. Následně si zvolil své přihlašovací jméno a heslo. Po registraci si žalovaná zvolila možnost uzavřít smlouvu elektronicky, proběhla opětovné verifikace její osoby a následně jí byla předložena smlouva s vyplněnými údaji. Smlouva byla uzavřena poté, co žalovaná její přečtení potvrdila zadáním potvrzujícího kódu, který jí byl zaslán na uvedené telefonní číslo. Doplnila, že potvrzovací SMS s kódem , Anonymizováno, byla zaslána na telefonní číslo , tel. číslo, dne 22. 4. 2025 v 7:35 hodin. Podpis smlouvy byl žalovanou proveden z IP adresy 94.241.76.113.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, se splatností 30 dnů a navýšením o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. Součástí úvěrové smlouvy byl formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru a sazebník.

6. Z listiny nazvané Karta klienta soud zjistil, že žalobkyně evidovala u žalované měsíční příjem ve výši 38 000 Kč. Z listiny nazvané Úvěrová zpráva soud zjistil, že žalobkyně prověřovala úvěrové zatížení žalované. Z interního výpisu z databáze žalobkyně, listiny nazvané Dohledávání informací o činnosti klienta, nemohl soud zjistit žádné skutečnosti.

7. Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že účet č. , č. účtu, je veden na jméno žalované. Z částečného výpisu tohoto účtu soud zjistil, že dne 22. 4. 2025 byla na účet připsána částka 15 000 Kč od žalobkyně. Z listiny nazvané opis výpisu proplacení smlouvy (z interní databáze žalobkyně) nemohly být zjištěny žádné skutečnosti. Z částečného výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že dne 22. 4. 2025 byla z tohoto účtu odeslána částka 15 000 Kč na účet č. , č. účtu, .

8. Předžalobní výzvou k zaplacení úvěru byla žalovaná vyzvána dne 14. 11. 2025.

9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně předložila nepodepsaný návrh smlouvy o úvěru, na základě které měla žalované poukázat na bankovní účet částku 15 000 Kč. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované na základě údajů zjištěných ve veřejných databázích, kalkulovala s tzv. maximální splátkou. Žalovaná úvěr neuhradila, žalobkyně ji vyzvala k zaplacení dlužné částky.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Základní povinností žalobkyně (jako věřitele) bylo podle této smlouvy poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a naopak základní povinností žalovaného (jako dlužníka) bylo poskytnuté peněžní prostředky vrátit žalobkyni a zaplatit sjednané příslušenství. Součástí právní úpravy občanského zákoníku jsou zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem, tedy ze smluv sjednávaných prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (tímto se rozumí i veřejná komunikační síť, například internet) obsažená v jeho ustanoveních § 1824 až § 1827.

11. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

12. Podle § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

13. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

16. Podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

17. Podle § 105 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.

18. Podle § 105 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru předloží poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli návrh smluvních podmínek, které mají být obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru, v podobě návrhu textu této smlouvy.

19. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje podle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru písemnou formu. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, písemná forma právního jednání (ve smyslu § 561 a § 562 o. z.) předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012, jejichž závěry, byť se týkají formy právního úkonu podle ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, lze aplikovat i na formu právního jednání podle § 562 odst. 1 o. z.).

20. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). V návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (označované též eIDAS) byl přijat zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů účinný od 19. 9. 2016, jenž ve svém § 7 stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

21. V posuzovaném případě však nebylo prokázáno, že by, k jí tvrzenému průběhu událostí (žalovaná uzavřela smlouvu zadáním SMS kódu, zaslaného žalobkyní na telefonní číslo), došlo.

22. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru se žalovanou a není tak prokázáno ani tvrzení žalobkyně o smluvních povinnostech žalované k zaplacení úroku, poplatku a ke vrácení tvrzených poskytnutých peněžních prostředků v požadované výši.

23. Nadto soud nemá za prokázané ani řádné prověření úvěruschopnosti žalovanou žalobkyní. Nelze přehlédnout, že žalobkyně měla k dispozici pouze sdělení od žalované, když uvedené příjmy, ani výdaje žalované nebyly nijak doloženy. Podstatné výdaje žalované žalobkyně nijak blíže nezjišťovala a neověřovala. Soud konstatuje, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015).

24. Soud konstatuje, že i kdyby dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, pak tato smlouva je, s ohledem na shora uvedené, ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.

25. V posuzované věci však bylo výpisem z účtu žalované prokázáno poskytnutí finanční částky ve výši 15 000 Kč od žalobkyně a pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná uhradila žalobkyni částku 2 237 Kč, pak je žalovaná povinna vrátit žalobkyni rozdíl této částky jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z.

26. S ohledem na shora uvedené soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 12 763 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.), ve zbylé části nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 68 % a procesní úspěch žalované 32 %. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 36 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši celkem 8 060 Kč, představované uhrazeným soudním poplatkem v částce 800 Kč a náhradou za právní zastoupení ve výši 7 260 Kč. Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 3,5 úkony právní služby, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu, účast u jednání dne 26. 3. 2026 (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu), poloviční odměna byla přiznána za předžalobní výzvu (§ 11 odst. 2 advokátního tarifu). Odměna za 1 úkon činí částku 1 860 Kč. Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 5 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby (4 úkony) pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 6 000 Kč navýšeny o 21 % DPH ve výši 1 260 Kč na částku 7 260 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 2 902 Kč (tj. 36 % z částky 8 060 Kč).