41 C 74/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Ing. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 33 178 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 33 178 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 10. 5. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 749 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem v Uherském Brodě.</b> 1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Brno-venkov dne 28. 4. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 33 178 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 9. 2006 s žalovanou uzavřela smlouvu o vedení účetnictví [číslo] jejímž předmětem bylo vedení účetnictví pro žalovanou (zpracování evidence DPH dle zdaňovacího období, přiznání k DPH a ostatních povinných hlášení, zpracovávání mzdy, včetně související agendy, daně z příjmů ze závislé činnost a srážkové daně a zpracování hlášení a souvisejících zpráv se zpracováním účetnictví). K této smlouvě byl dne 8. 3. 2018 uzavřen dodatek [číslo] upravující změny v cenovém ujednání a vymezení kontaktních osob žalované pro pracovní styk. Dále uvedla, že dne 31. 1. 2019 jí žalovaná zaslala výpověď smlouvy o vedení účetnictví, kdy s ohledem na ujednanou tříměsíční výpovědní lhůtu navrhla ukončení smluvního vztahu ke dni 30. 4. 2019, s čímž žalobkyně souhlasila. Žalobkyně tvrdila, že po celou dobu výpovědní lhůty i nadále zpracovávala účetnictví pro žalovanou a plnila podmínky uzavřené smlouvy o vedení účetnictví. Vzhledem k této situaci žalobkyně vystavila dne 29. 4. 2019 fakturu č. 1910, kterou vyúčtovala částku 33 178 Kč se splatností do 9. 5. 2019 za poskytnuté služby žalované. Namísto zaplacení faktury žalovaná zaslala žalobkyni fakturu č. 2019 vystavenou dne 9. 7. 2019 znějící na stejnou částku 33 178 Kč s tím, že žalobkyni žalovaná fakturuje tuto částku za škodu způsobenou porušením smlouvy o vedení účetnictví s poukazem na příslušné ustanovení této smlouvy, když porušení smlouvy spatřuje zejména v chybném zaúčtování dokladů, chybném zpracování mzdové agendy, poškození zaměstnanců a firmy. Žalobkyně uvedla, že žalovaná jí současně s fakturou zaslala oznámení o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek s tím, že žalovaná svou pohledávku započítává vůči faktuře žalobkyně a fakturu žalobkyně neuhradí. Následně žalovaná zaslala žalobkyni prostřednictvím svého právního zástupce dne 29. 4. 2020 sdělení, že nová účetní firma společnost [právnická osoba] již pracuje na odstranění škod způsobených nekvalitně poskytovanými službami ze strany žalobkyně a současně vyčísluje škodu, kterou bude po žalobkyni uplatňovat. Žalobkyně tvrdila, že neobdržela žádné vyčíslení škody od žalované, které by mohlo být podkladem pro započtení vzájemných závazků a pohledávek, a současně uvedla, že žalovaná nikdy nezpochybnila nárok žalobkyně na zaplacení faktury č. 1910 vystavené dne 29. 4. 2019 žalobkyní na částku 33 178 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky s tím, že ji současně upozornila na nezpůsobilost provedeného započtení, do dnešního dne nebyla vymáhaná částka žalovanou uhrazena.

2. V doplnění žaloby, doručeném soudu dne 9. 8. 2022, žalobkyně tvrdila, že neporušila smluvní povinnosti a v této souvislosti žalované žádnou škodu nezpůsobila. Namítala, že žalovaná nikdy před podáním výpovědi smlouvy o vedení účetnictví nevytkla žalobkyni jakékoliv porušení povinností vyplývajících z této smlouvy, stejně tak toto tvrzení nevyplývá ani z učiněné výpovědi samotné, která žádný výpovědní důvod neuvádí. Stejně tak žalobkyni nebylo vytýkáno jakékoliv pochybení ani v období následujícím po doručení, a to až do doby, než žalobkyně zaslala žalované závěrečnou spornou fakturu. Žalobkyně vystavila dne 29. 4. 2019 fakturu č. 1910, kde zmiňuje, že součástí fakturované položky ve výši 11 875 Kč je mimo zpracování roční závěrky, výkazu zisku a ztrát, rozvahy a příloh za rok 2018 také zpracování daně z příjmu právnických osob, tento text je zde uveden omylem, neboť zpracování přiznání k dani z příjmu právnických osob jako činnost nikdy žalobkyně u žalované výslovně nebyla fakturována, byť žalobkyně toto daňové přiznání pro žalovanou každoročně vyhotovila. Nárok na zaplacení této částky nemá souvislost se zpracováním daně z příjmu právnických osob, ale s vyhotovením roční závěrky a uzávěrky v souladu s čl. V odst. 5.7 smlouvy o vedení účetnictví. Žalobkyně dále zpochybňovala, že by obdržela pokyn od žalované, aby nezpracovala daňové přiznání za rok 2018, není pravdou, že by žalobkyně zaslala daňové přiznání přímo na finanční úřad bez souhlasu žalované. Namítala, že učinění jakéhokoli podání za žalovanou příslušnému finančnímu úřadu bylo zcela vyloučeno vlastní aktivitou žalované, kdy tato odvolala zmocnění, udělené žalobkyni pro komunikaci s finančním úřadem, což vyplývá z přiložené elektronické komunikace mezi účastníky ze dne 26. 3. 2019. Z elektronické korespondence ze dne 25. a 28. 3. 2019 vyplývá, že daňové přiznání bylo zasláno i s vyčíslením výše daně přímo žalované, aby si podání učinila sama. Žalobkyně se dále vyjádřila k jednotlivým vyčísleným škodám v odůvodnění odporu proti platebnímu rozkazu, tak jak to učinila žalovaná. Namítala, že žalovaná byla od počátku seznámena s výší přeplatku na dani z příjmu právnických osob a dobrovolně se ho rozhodla ponechat jako rezervu u finančního úřadu s tím, že se snažila prodat nemovitost, která by podstatně zvýšila její následující daň z příjmu, a tímto opatřením by následně nebyla nucena použít na zaplacení daně významnou finanční částku ze svého účtu. Skutečnost, že k prodeji došlo až v červnu 2018, nemohla žalobkyně nijak ovlivnit. Zpracování daňového přiznání k dani z nemovitostí nebylo předmětem smlouvy o vedení účetnictví [číslo] stěží tak mohlo dojít k jakémukoliv porušení povinností souvisejících s touto daní a vzniku odpovědnosti za škodu u žalobkyně. Žalobkyně neobdržela žádné informace od žalované, že by některý z jejích odběratelů byl v insolvenci a že by na určitou neuhrazenou fakturu měla uplatnit tzv. opravnou položku. Žalobkyně nenese odpovědnost za nezaplacení faktur vystavených žalovanou třetím osobám. Způsob řešení vymáhání pohledávek u obchodních partnerů byl plně v kompetenci žalované, žalobkyně nebyla nijak oprávněna vstupovat do vztahů žalované s jejími obchodními partnery a nebyla povinna zkoumat jejich finanční situaci, taková povinnost nevyplývá ze smlouvy o vedení účetnictví. Žalobkyně namítala, že žalované nemohla vzniknout ani škoda ve výši 309 Kč v souvislosti se špatným zůstatkem na účtu [číslo] (pohledávky za zaměstnanci) vzhledem k tomu, že účetnictví za první čtvrtletí roku 2019 již předala žalované, domnívá se, že se patrně jedná o účtování stravenek pro zaměstnance. Zmínila, že pokud by byla vyzvána k odstranění jakýchkoliv nesrovnalostí, učinila by tak, navíc je přesvědčena o tom, že s takovým zůstatkem hlavní knihu žalované nepředávala. Pokud se jedná o položku za plyn, v rámci jejíhož zaúčtování došlo ke zdanění vyšší částku a přeplatku na zaplacené dani ve výši 7 701,40 Kč, tak toto nelze považovat za škodu, situace je řešena v souladu se zákonem [číslo] daňového řádu, který poskytuje právo daňovému subjektu sjednat nápravu prostřednictvím dodatečného daňového přiznání, pokud zjistí, že jeho daňová povinnost byla nižší. V takovém případě se částka uhrazená na dani navíc stává vratitelným přeplatkem, pokud není použita k úhradě případného nedoplatku na jiném daňovém účtu téhož subjektu. Žalobkyně sama by dodatečné daňové přiznání vyhotovila, pokud by byla na tuto skutečnost upozorněna, vzhledem k tomu, že jí žádný nedostatek nebyl vytýkán a nebyla vyzvána ke sjednání náprava, nemohla řešení této situace nijak ovlivnit. Žalobkyni není známo, že by v rámci poslední mzdy, kterou zpracovávala, nesprávně uvedla jakékoliv údaje, o tomto nebyla informována, navíc se jedná o věc, kterou lze napravit, buď již v následující formou přeplatku či nedoplatku, nebo v rámci ročního vyúčtování mzdy tak, aby se narovnaly nedoplatky či přeplatky na dani zaměstnance, vznik škody je v tomto případě vyloučen. Vyúčtování mzdy za rok 2019 se provádí vždy až v následujícím roce, tedy v roce 2020. Žalobkyně vyloučila vznik škody ve výši 8 652 Kč, neboť na základě ročního zúčtování muselo dojít k vrácení přeplatku na dani. Rovněž vyloučila vznik škody ve výši 570 Kč, neboť se jednalo o oprávněný nárok zaměstnankyně na doplatek mzdy. Namítala, že o tomto doplatku žalovaná věděla z ročního vyúčtování daně za rok 2018 a mohla tak úhradu kdykoliv provést. Dále zmínila, že to byla sama žalovaná, která uzavřela smlouvu o vedení účetnictví se společností [právnická osoba], rozhodnutí, aby tato společnost žalovanou zastupovala při jednání s Okresní správou sociálního zabezpečení Brno v rámci plánované kontroly, učinila výslovně žalovaná, proto nelze vinit žalobkyni ze způsobení škody ve výši vyúčtovaných nákladů 2 722,50 Kč, které byly vyúčtovány společnosti [právnická osoba] za účast při této kontrole, když tuto kontrolu mohla zajistit žalobkyně bez nároku na náhradu nákladů. Navíc z protokolu vyplývá, že nebyly zjištěny žádné nedostatky.

3. Žalobkyně závěrem u jednání dne 3. 11. 2022 uvedla, že považuje započítávanou pohledávku žalované za nejistou a neurčitou, když neurčitost pohledávky je patrná již ze samotných vyjádření žalované. Žalovaná nejdříve vystavila fakturu ve stejné výši, jako je vymáhaná pohledávka žalobkyně s tím, že tato výše je škodou, kterou měla žalobkyně způsobit, následující rok právní zástupce žalované uvedl, že výše škody se upřesňuje, a v současné době z přípisů žalované vyplývá zcela jiné vyčíslení výše škody, než byla uvedena v prvotní faktuře. Navrhla, aby soud k započtení pohledávky nepřihlédl.

4. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí. Učinila nesporným, že s žalobkyní uzavřela dne 1. 9. 2006 smlouvu o vedení účetnictví, včetně dodatku [číslo] ze dne 8. 3.2 018. Tvrdila však, že v letech 2018 a 2019 došlo několikrát k porušení povinností vyplývajících z uvedené smlouvy, čímž došlo k poškození žalované, a v důsledku toho žalovaná dopisem ze dne 31. 1. 2019 smlouvu o vedení účetnictví vypověděla. Žalobkyně vystavila dne 29. 4. 2019 žalované fakturu č. 1910, ve které mimo jiné požaduje úhradu za zpracování daňového přiznání za rok 2018, aniž by žalovaná tuto službu po žalobkyni požadovala. Namítala, že zpracování daňového přiznání nebylo ani předmětem uzavřené smlouvy o vedení účetnictví, žalobkyně tak vykonala službu, kterou si žalovaná neobjednala. Tvrdila rovněž, že žalovaná žalobkyni několikrát upozornila na skutečnost, že zpracování daňového přiznání za rok 2018 nepožaduje, žalobkyně i přes upozornění daňové přiznání zpracovala a následně bez souhlasu žalované podala na příslušný finanční úřad. Žalovaná tvrdila, že se věc snažila vyřešit smírem, dne 9. 7. 2019 vystavila žalobkyni fakturu č. 2019, tzv. zápočtovou fakturu včetně přílohy, ve které vysvětluje a dokládá jen některé ze škod, které byly žalované způsobeny jednáním žalobkyně. Uvedenou fakturu žalovaná vystavila v souladu s čl. IV bod 4.3, dle kterého žalobkyně odpovídá žalované za škodu, kterou způsobila porušením smlouvy a platných právních předpisů. Dále tvrdila, že jednáním žalobkyně, která neplnila své povinnosti, došlo k poškození žalované. Tvrdila, že ji žalobkyně neupozornila na vzniklý přeplatek na dani z příjmu právnických osob vzniklý minimálně od roku 2016 v částce 282 708 Kč, kdy i přes tento přeplatek žalovaná i nadále hradila zálohu na daň z příjmu, čímž jí v roce 2017 vznikl další přeplatek ve výši 28 800 Kč. Přeplatky na dani byly žalované vráceny až v roce 2018, kdy v mezidobí mohlo dojít k zúročení těchto prostředků. Dále tvrdila, že žalobkyně nepodala v rozporu se smlouvou o vedení účetnictví daňové přiznání k dani z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2016 a finanční úřad vyměřil žalované pokutu ve výši 583 Kč. Žalobkyně při poskytování služeb žalované neuplatnila opravné položky na neuhrazených vystavených fakturách žalované, kdy odběratel byl v insolvenci, čímž způsobila žalované škodu ve výši 13 638 Kč. Dále tvrdila, že nesprávným účtováním žalobkyně v hlavní knize za období od 1. 1. 2019 do 31. 3. 2019 došlo ke zjištění špatného zůstatku 309 Kč na účtu [číslo] (pohledávky za zaměstnanci), čímž opět vznikla škoda žalované. Žalobkyně v rámci účtování v roce 2018 neuvedla do účetních knih položku – dohadná položka na plyn, v důsledku čehož bylo zdaněno o 40 533,39 Kč víc a žalované vznikla škoda ve výši 7 701,40 Kč na zaplacené dani. Dále uvedla, že žalobkyně v rámci vyúčtování mzdy zaměstnance žalované za měsíc březen 2019 nesprávně uvedla údaje, čímž došlo k poškození žalované i jejího zaměstnance ve výši 2 545,32 Kč. Dále tvrdila, že při vyúčtování mzdy za rok 2019 u zaměstnance žalované žalobkyně neuplatnila slevu na 2 děti na dani z příjmů, čímž vznikla škoda na straně zaměstnance žalované ve výši 8 652 Kč. Dále při zpracování ročního zúčtování daně byl u zaměstnance žalované zjištěn doplatek ve výši 570 Kč, o tomto žalobkyně žalovanou neinformovala, v důsledku toho nedošlo k vyplacení doplatku a jednáním žalobkyně vznikla škoda na straně žalované ve výši 570 Kč. V důsledku jednání žalobkyně, které vedlo k poškození žalované, uzavřela žalovaná, mimo jiné za účelem sjednání nápravy vzniklých škod, smlouvu o vedení účetnictví se společností [právnická osoba], která žalovanou zastupovala při jednání např. s Okresní správou sociálního zabezpečení Brno při nařízené kontrole, tímto vznikly žalované další výdaje např. ve výši 2 722,50 Kč, které si vyúčtovala společnost [právnická osoba]

5. Po výzvě soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů žalovaná ve svém podání ze dne 17. 10. 2022 uvedla, že pohledávka žalované, která byla započtena oproti žalované pohledávce žalobkyně, se skládá z dílčích pohledávek na náhradu škody a pohledávky na slevu z ceny díla za vadné provedení díla. Jednotlivé dílčí nároky popsala: -) škoda způsobená nečinností žalobkyně, která podala opožděně přiznání k dani z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2016, za což byla žalované vyměřena správcem daně pokuta ve výši 583 Kč, -) škoda způsobená opomenutím žalobkyně, když tato od základu daně v daňovém přiznání právnických osob za rok 2013 neodečetla opravné položky za vydané faktury odběratelům, kteří jsou v insolvenci, a žalovaná musela zdanit i faktury, které nebyly reálně zaplaceny k dani z příjmu právnických osob ve výši 13 638 Kč, -) škoda způsobená žalobkyni neuvedením výdajů, vynaložených za odebraný plyn žalovanou, v daňovém přiznání právnických osob za období roku 2018, kvůli čemuž žalovaná zdanila daňový základ o 40 533,39 Kč vyšší, než musela, a kvůli tomu zaplatila na daň z příjmu za rok 2018 o 7 702 Kč více, -) škoda způsobená žalobkyní, která ve mzdě zaměstnankyně [jméno] [příjmení] opomněla uvést slevu na dani za 2 vyživované děti, přestože k tomu měla písemný pokyn, čímž vznikla zaměstnankyni vyšší povinnost o 8 652 Kč, kterou následně požadovala po žalované, -) škoda způsobená vadnou evidencí dovolené u zaměstnankyně [jméno] [příjmení] v měsíci březnu 2019, kde žalobkyně do konta pracovní doby namísto placené návštěvy lékaře trvající 2 hodiny uvedla 2 dny dovolené, které žalovaná nečerpala, kvůli čemuž žalovaná vyplatila zaměstnankyni na mzdě o 1 755,40 Kč více a na odvodech na sociální a zdravotní pojištění o 596,84 Kč více, čímž jí vznikla škoda ve výši 2 352,23 Kč.

6. Předmětná sleva z díla ve výši 33 178 Kč představující nárok žalované na slevu za vadné poskytování účetních služeb žalobkyní, které byly žalovanou žalobkyni mnohokrát vytýkány, jmenovitě se jedná o následující vady: -) vadně evidovaný typ pracovního úvazku u zaměstnankyně [jméno] [příjmení], reklamováno e-mailem dne 5. 2. 2019, -) nenahlášení pracovní neschopnosti zaměstnankyně p. [příjmení] příslušnému odboru [obec] správy sociálního zabezpečení, reklamováno e-mailem dne 18. 1. 2019, -) vadná evidence konta pracovní doby u zaměstnankyně [příjmení], které kvůli tomu byla vyplácena mzda ve špatné výši, reklamováno dne 10. 4. 2019, -) vadné neúplné dodání podkladů za zaměstnance pro zdravotní pojišťovnu 211, reklamováno e-mailem dne 27. 3. 2019, -) vadná evidence konta pracovní doby a dovolené u zaměstnankyně [příjmení], reklamováno e-mailem dne 21. 3. 2019, -) vadná komunikace a zasílání podkladů ČSÚ v rámci zpravodajské povinnosti, reklamováno e-mailem dne 9. 4. 2019, -) vadné neúplné dodání podkladů [obec] správě sociálního zabezpečení pro ELDP za rok 2018, sděleno žalované e-mailem přímo od [obec] správy sociálního zabezpečení dne 10. 6. 2019, -) vadné vedení evidence zaměstnanců, kde žalobkyně nevedla informace o probíhajících insolvenčních řízeních zaměstnanců, u kterých měly probíhat srážky ze mzdy, reklamováno e-mailem dne 2. 5. 2019, -) vadné zhotovení výsledovky za rok 2018, kde žalobkyně zaměnila položky služeb za položky výrobků, reklamováno e-mailem dne 12. 10. 2018, -) vadná evidence zaplacených záloh na daň z příjmu za rok 2016, kdy vznikl žalované přeplatek na dani ve výši 282 708 Kč, kdy i přesto žalobkyně tvrdila žalované, že má platit další zálohy na daň z příjmů, reklamováno telefonicky.

7. Žalovaná tvrdila, že žalovaná měla ke dni zápočtu za žalobkyní pohledávky ve výši nejméně 32 927,23 Kč z titulu škody způsobené nesprávným vedením účetnictví v rozporu s odbornou péčí a v nejlepším zájmu žalované a dále pohledávky na přiměřenou slevu z ceny díla vedení účetnictví za popsané vady, které byly žalovanou vytknuty ústně či telefonicky v průběhu poskytování vysoce nekvalitní služby žalobkyně, které dle žalované činí částku odpovídající ceně za vedení účetnictví za jeden kalendářní měsíc, tedy ve výši 33 178 Kč Celkem tak žalovaná ke dni zápočtu za žalobkyní evidovala pohledávky v souhrnné výši 66 105,23 Kč. Žalovaná své pohledávky vůči žalobkyni neuplatnila a započetla pohledávku žalované toliko v rozsahu žalovaného nároku žalobkyně. Všechny pohledávky žalované byly splatné nejpozději ke dni doručení výzvy k zaplacení, respektive doručením oznámení o jednostranném zápočtu.

8. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů.

9. Smlouva o vedení účetnictví mezi žalovanou jako objednavatelem a žalobkyní jako dodavatelem byla uzavřena dne 1. 9. 2006. Z čl. I. smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala k vedení účetnictví, zpracování evidence k DPH dle zdaňovacího období, přiznání k DPH a ostatních povinných hlášení, zpracování mezd, včetně související agendy, zejména sociálního a zdravotního pojištění, daně z příjmu ze závislé činnosti a srážkové daně a zpracování hlášení a souvisejících zpráv se zpracováním účetnictví. Z čl. II bylo zjištěno, že vedení účetnictví dle směrnice o účetnictví znamená zpracovávat finanční deník a pomocné knihy, provádět zápisy do účetních knih, sestavovat řádné účetní závěrky dle zákona o účetnictví, poskytovat informace o hospodaření na vyžádání v termínu do 14 dnů od data předání úplných podkladů a zpracovat roční závěrku, včetně dokladové inventarizace účtů. Operativní evidence znamená soupisy rezerv a opravných položek, zpracování podkladů po přiznání DPH v termínu do 10 dnů od předání posledního dokladu pro dané období a sdělení výsledku objednateli, vedení záznamů pro daňové účely, mzdová agenda, vedení evidence majetku hmotné a nehmotného, včetně odpisových plánů. Z čl. VII bylo zjištěno, že smlouva byla sjednána na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou 3 měsíce. Dodatkem [číslo] ke smlouvě o vedení účetnictví ze dne 8. 8. 2018 byl změněn čl. V – cenové ujednání a čl. VI. smlouvy.

10. Z písemného učinění výpovědi smlouvy o vedení účetnictví bylo zjištěno, že žalovaná dne 31. 1. 2019 oznámila žalobkyni, že odstupuje od smlouvy uzavřené dne 1. 9. 2006, oznámení o ukončení smluvního vztahu byl žalobkyni doručen dne 1. 2. 2019 a k ukončení smluvního vztahu dojde k 30. 4. 2019.

11. Z e-mailové komunikace mezi žalobkyní a žalovanou ze dne 28. 3. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala daňové přiznání za rok 2018 žalované s pokynem, že jej má odeslat na finanční úřad nejpozději dne 1. 4. 2019. Z e-mailové komunikace mezi účastníky ze dne 26. 3. 2019 bylo zjištěno, že účastníci spolu komunikovali s tím, že žalobkyně se dozvěděla z finančního úřadu, že žalovaná vypověděla plnou moc žalobkyni s tím, že daňové přiznání podané za měsíc únor 2019 musí žalovaná podat sama a dále žalobkyně požadovala po žalované poskytnutí dalších informací týkajících se zaúčtování jednotlivých položek a vedení účetnictví.

12. Z faktury [číslo] splatné 9. 7. 2017 a faktury [číslo] splatné 8. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně každoročně vyúčtovávala částku za přípravu podkladů pro vypracování daňového přiznání.

13. Fakturou č. 1910 splatnou 9. 5. 2019 vyúčtovala žalobkyně žalované částku 33 178 Kč za zpracování účetnictví za období březen 2019.

14. Fakturou č. 2019 splatnou dne 22. 7. 2019 vyúčtovala žalovaná žalobkyni škodu způsobenou porušením smlouvy o vedení účetnictví ze dne 1. 9. 2006 dle čl. IV. odst. 4.3, a to zejména v chybném zaúčtování dokladů, chybném zpracování mzdové agendy, poškození zaměstnanců a firmy, v částce 33 178 Kč.

15. Přípisem ze dne 9. 7. 2019 nazvaným„ Oznámení o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek“ žalovaná oznámila žalobkyni, že oproti pohledávce žalované započítává pohledávku žalobkyně ke dni 9. 7. 2019 ve výši 33 178 Kč.

16. Přípisem ze dne 29. 4. 2020 žalovaná sdělila, že žalobkyně odpovídá dle čl. IV odst. 3 smlouvy o vedení účetnictví za škodu způsobenou chybným zpracováním účetnictví, když žalobkyni sdělila, že pracuje na odstranění škod, způsobených nekvalitně poskytovanými službami ze strany žalobkyně a vyčísluje způsobenou škodu.

17. Předžalobní výzvou ze dne 29. 3. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 33 178 Kč, která byla vyúčtována fakturou č. 1910 splatnou ke dni 9. 5. 2019 s tím, že žalované sdělila, že zápočet, který byl proveden, neuznává, neboť jí nebylo sděleno konkrétní vyčíslení výše škody ani do toho dne, tedy do roku 2022, s tím, že uvedené započtení není způsobilé k zániku závazku, který žalovaná má vůči žalobkyni.

18. Platebním výměrem na pokutu za opožděné tvrzení daně ze dne 5. 11. 2018 byla žalované uložena pokuta za opoždění tvrzení daně z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2016 v částce 583 Kč.

19. Z knihy vydaných faktur žalované za období od 31. 12. 2016 do 31. 3. 2019, z hlavní knihy žalované za období od 1. 1. 2019 do 31. 3. 2019, hlavní knihy žalované za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, výplatní pásky [jméno] [příjmení], mzdového listu [jméno] [příjmení] za rok 2019 a prohlášení poplatníka k dani z příjmu pro zdaňovací období roku 2019 nebyly soudem zjištěny žádné rozhodné skutečnosti. Z e-mailové komunikace mezi účastníky v období květen 2019 a říjen 2018 nebyly zjištěny žádné rozhodnutí skutečnosti s tím, že se jednalo o komunikaci mezi účastníky týkající se vedení účetnictví.

20. Z provedeného dokazování (a nesporných tvrzení účastníků) učinil soud skutkový závěr, že mezi žalovanou jako objednatelem a žalobkyní jako dodavatelem byla dne 1. 9. 2006 uzavřena smlouva o vedení účetnictví, na základě které žalobkyně zpracovávala účetnictví žalované za sjednanou odměnu, žalovaná přípisem ze dne 31. 1. 2019 oznámila žalobkyni, že odstupuje od smlouvy o vedení účetnictví, a to ve sjednané tříměsíční době k 30. 4. 2019. Žalobkyně do data 30. 4. 2019 vykonávala pro žalovanou činnost sjednanou ve smlouvě o vedení účetnictví, fakturou č. 1910 splatnou dne 9. 5. 2019 žalované vyúčtovala částku 33 178 Kč za zpracování účetnictví za období březen 2019. Žalovaná fakturou č. 2019 splatnou dne 22. 7. 2019 vyúčtovala žalobkyni částku ve výši 33 178 Kč, představovanou škodou způsobenou porušením smlouvy o vedení účetnictví ze dne 1. 9. 2006, dle čl. IV. odst. 4.3 a přípisem ze dne 9. 7. 2019 nazvaným„ Oznámení o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek“ žalovaná žalobkyni oznámila, že oproti pohledávce žalované započítává pohledávku žalobkyně ke dni 9. 7. 2019 ve výši 33 178 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 29. 3. 2022 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 33 178 Kč s tím, že žalované sdělila, že zápočet, který byl žalovanou proveden, neuznává.

21. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.).

22. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

23. Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

24. Podle § 1987 odst. 1 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

25. Podle § 1987 odst. 2 o. z. pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

26. Podle § 1908 o. z. splněním dluhu závazek zaniká.

27. V posuzované věci bylo mezi účastníky nesporné, že mezi žalovanou jako objednatelem a žalobkyní jako dodavatelem byla dne 1. 9. 2006 uzavřena smlouva o vedení účetnictví, na základě které žalobkyně zpracovávala účetnictví žalované za sjednanou odměnu a že žalovaná přípisem ze dne 31. 1. 2019 oznámila žalobkyni, že odstupuje od smlouvy o vedení účetnictví, a to ve sjednané tříměsíční době k 30. 4. 2019. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyně po dobu výpovědní doby vykonávala činnost sjednanou ve smlouvě o vedení účetnictví a vyúčtovala žalované částku 33 178 Kč za zpracování účetnictví za období březen 2019.

28. Za situace, kdy žalovaná namítala zánik pohledávky žalobkyně v důsledku realizovaného zápočtu, který učinila přípisem ze dne 9. 7. 2019 nazvaným„ Oznámení o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek“ bylo důkazní břemeno na žalované, aby prokázala, že nastaly právní skutečnosti, na jejichž základě došlo k zániku vymáhané pohledávky.

29. Z přípisu žalované ze dne 9. 7. 2019 nazvaným„ Oznámení o vzájemném zápočtu závazků a pohledávek“ vzal soud za prokázané, že žalovaná započetla svou pohledávku za žalobkyní do výše 33 178 Kč ke dni 9. 7. 2019 a z faktury č. 2019 splatné dne 22. 7. 2019 vzal soud za prokázané, že žalovaná vyúčtovala žalobkyni částku ve výši 33 178 Kč, představovanou škodou způsobenou porušením smlouvy o vedení účetnictví ze dne 1. 9. 2006, dle čl. IV. odst. 4.3., a to zejména v chybném zaúčtování dokladů, chybném zpracování mzdové agendy, poškození zaměstnanců a firmy. Z přípisu žalované ze dne 29. 4. 2020 vzal soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni sdělila, že žalobkyně odpovídá dle čl. IV odst. 3 smlouvy o vedení účetnictví za škodu způsobenou chybným zpracováním účetnictví a oznámila jí, že pracuje na odstranění škod, způsobených nekvalitně poskytovanými službami ze strany žalobkyně, a vyčísluje způsobenou škodu.

30. Z e-mailové komunikace mezi účastníky nevzal soud za prokázané, že žalovaná vytkla žalobkyni vady ve vedení účetnictví a poskytla žalobkyni lhůtu k jejich odstranění. Vytknutí vad a výzvu k odstranění ze strany žalované adresovanou žalobkyni nevzal soud za prokázanou ani z knihy vydaných faktur žalované za období od 31. 12. 2016 do 31. 3. 2019, z hlavní knihy žalované za období od 1. 1. 2019 do 31. 3. 2019, hlavní knihy žalované za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, za období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, výplatní pásky [jméno] [příjmení], mzdového listu [jméno] [příjmení] za rok 2019 a prohlášení poplatníka k dani z příjmu pro zdaňovací období roku 2019.

31. Platebním výměrem na pokutu za opožděné tvrzení daně ze dne 5. 11. 2018 bylo prokázáno, že žalované byla uložena pokuta za opoždění tvrzení daně z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2016 v částce 583 Kč.

32. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020 uvedl, že započtení představuje způsob zániku závazků, k němuž dochází buď jednostranným právním jednáním jedné strany, jako v posuzované věci anebo dohodu obou dotčených stran. Jednostranné započtení umožňuje započítávající straně vynutit si (a to bez ohledu na vůli druhé strany)„ uspokojení“ své pohledávky, aniž by byla nucena ji uplatnit u soudu. Občanský zákoník upravuje (i proto) řadu předpokladů, jejichž naplnění je nezbytné pro způsobilost jak aktivní pohledávky (tj. pohledávky užité k započtení), tak i pasivní pohledávky (tj. pohledávky, proti které je započítáváno), a to zejména k jednostrannému započtení. V prvé řadě, jde-li o aktivní pohledávku, musí být zásadně splatná (§ 1982 odst. 1 věta druhá o. z.) a uplatnitelná u soudu (§ 1987 odst. 1 o. z.); občanský zákoník uvedeným požadavkem brání především tomu, aby si věřitel aktivní pohledávky, jejíhož splnění by se nemohl domáhat u soudu, vynutil její„ uspokojení“ cestou jednostranného započtení. Aktivní (tedy k započtení použitá) pohledávka dále nesmí být„ nejistá nebo neurčitá“ (§ 1987 odst. 2 o. z.), a to především z důvodu, že započtení sleduje odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob, nikoli vyvolávání nejasností a následných sporů. Za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává nebo že je sporná její právní kvalifikace; musí zde být objektivní nejistota, zda pohledávka vznikla a z jakého důvodu, např. zda je splatná, kdo je jejím věřitelem či dlužníkem, jaká je její výše (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019 sp. zn. 26 Cdo 4795/2017 uveřejněný pod [číslo] 2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro posouzení, zda jednostranné započtení odporuje znění § 1987 odst. 2 o. z. jsou přitom rozhodné jen okolnosti, které tu byly v okamžiku, kdy je započtení účinné. V občanském zákoníku je upravena likvidita aktivní pohledávky jakožto hmotněprávního předpokladu započtení; není-li aktivní pohledávka„ jistá a určitá“, odporuje započtení zákonu a je zpravidla neplatné. Pokud se však jeví aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo její výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. V úvahu je třeba vzít i stav řízení v okamžiku vznesení námitky započtení. Námitka započtení uplatněná až na konci nalézacího řízení či dokonce jako obrana v exekučním řízení, obstojí pouze v případě, bude-li aktivní pohledávka (započítávaná) pohledávka zcela nepochybná (nebude-li nutné k jejímu zjištění provádět žádné složitější dokazování).

33. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k právnímu závěru, že žalovaná v případě své aktivní – započítávané pohledávky neunesla břemeno tvrzení a důkazní v tom směru, že netvrdila a ani neprokázala splatnost své pohledávky. Tato skutečnost se z oznámení žalované o zápočtu ze dne 9. 7. 2019 nijak nepodává. Dále je soud toho názoru, že pohledávka žalované je nejistá nebo neurčitá“ (§ 1987 odst. 2 o. z.), a to především co do své výše. Z přípisu žalované ze dne 9. 7. 2019 mohl vzít soud za prokázané, že výše pohledávky činí částku 33 178 Kč. Z přípisu žalované z pozdějšího data (ze dne 29. 4. 2020) vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalobkyní, představovaná náhradou škody způsobenou žalobkyní, se„ vyčísluje“ a její přesná výše bude teprve uvedena. S ohledem na tuto skutečnost, když smyslem započtení je odstranění vzájemných pohledávek zúčastněných osob a nikoli vyvolávání nejasností a následných sporů, pak tato nejasnost způsobuje, dle názoru soudu, neurčitost započítávané pohledávky.

34. Za dané situace dospěl soud k závěru, že vymáhaný nárok žalobkyně je důvodný, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně po dobu výpovědní doby vedla účetnictví pro žalovanou a žalovaná jí za vykonanou práci nezaplatila vyúčtovanou částku ve výši 33 178 Kč, když žalovaná neprokázala zánik svého závazku. V řízení nebylo žalovanou prokázáno, že její závazek zanikl uskutečněným započtením co do výše 33 178 Kč ke dni 9. 7. 2019, neboť započítávaná pohledávka žalované není splatná a současně ji soud shledal neurčitou a nejistou a z tohoto důvodu nemohl zápočet vyvolat zamýšlené právní následky.

35. S ohledem na výše uvedené soud výrokem I. žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 33 178 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/12013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

36. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v částce 19 749 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 1 659 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 18 090 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupkyni žalobkyně byla přiznána odměna v plné výši za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne 9. 8. 2022 a účasti u jednání soudu dne 29. 9. 2022 a 3. 11. 2022 (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu) a poloviční odměna za předžalobní výzvu. Výše odměny je odůvodněna § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu (1 úkon á 2 460 Kč). Za každý úkon právní služby (celkem 7 úkonů) pak byl zástupkyni žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu).