41 C 83/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci žalobkyně: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 936 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení ročně od 14. 4. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 852 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].</b> 1. Žalobním návrhem podaným soudu dne 28. 5. 2021, ve znění částečného zpětvzetí žaloby ze dne 13. 6. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 000 Kč s úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které dne 14. 3. 2019 poskytla na bankovní účet žalovaného částku 4 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 4 920 Kč do 13. 4. 2019, a to v jediné splátce. Dále tvrdila, že úvěrová smlouva byla uzavřena elektronicky pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný zažádal o poskytnutí úvěru na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí jeho kopie, po dokončení žádosti mu byly právní předchůdkyní žalobkyně zaslány předsmluvní informace s parametry úvěrové smlouvy. Žalobkyně uvedla, že poté právní předchůdkyně žalobkyně zahájila schvalovací proces, jehož součástí bylo nahlížení do registrů jako, např. Bankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a poté byl úvěr žalovanému schválen. Žalobkyně uvedla, že pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou ze dne 19. 8. 2020, postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem dne 8. 9. 2020. Současně tvrdila, že žalovaný dlužnou pohledávku žalobkyni nezaplatil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne 9. 7. 2020.

2. K výzvě soudu žalobkyně v podání ze dne 13. 6. 2022 vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 2 906 Kč představující smluvní pokutu ve výši 1 936 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 970 Kč. Usnesením zdejšího soudu ze dne 18. 7. 2022, č. j. 41 C 83/2022-33, bylo řízení co do částky 970 Kč a 1 936 Kč zastaveno.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s poplatkem ve výši 920 Kč ve lhůtě 30 dnů. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Z výpisu z bankovního účtu [číslo] bylo zjištěno odeslání částky 4 000 Kč na účet č. [bankovní účet] dne 29. 3. 2018 s poznámkou„ Pujcka od [webová adresa] c. [číslo]“. Z výpisu z bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeném na jméno žalovaného bylo zjištěno připsání částky 4 000 Kč dne 14. 3. 2019 s poznámkou„ Pujcka od [webová adresa] c. [číslo]“ Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. 8. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno z přípisu ze dne 8. 9. 2020. Upomínkou ze dne 3. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k dlužné částky.

5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným prostředky internetové komunikace smlouvu o úvěru, kterou se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal peníze vrátit společně s poplatkem ve výši 920 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně odeslala částku 4 000 Kč na bankovní účet žalovaného, tato částka byla na účtu žalovaného připsána. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena, postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného o zaplacení.

6. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v ustanovení § 2395 tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Součástí právní úpravy občanského zákoníku jsou zvláštní ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných distančním způsobem, tedy ze smluv sjednávaných prostřednictvím prostředku komunikace na dálku (tímto se rozumí i veřejná komunikační síť, například internet) obsažená v jeho ustanoveních § 1824 až § 1827.

7. Podle § 551 o. z., o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

8. Podle § 559 o. z. každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem.

9. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. V posuzované věci se soud zabýval, zda předložená smlouva o úvěru byla platně uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku.

12. Jak uvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 1. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, písemná forma právního jednání (ve smyslu § 561 a § 562 o. z.) předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012, jejichž závěry, byť se týkají formy právního úkonu podle ustanovení § 40 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, lze aplikovat i na formu právního jednání podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z.).

13. Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby (§ 562 odst. 1 o. z.). V návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 (označované též eIDAS) byl přijat zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve znění pozdějších předpisů účinný od 19. 9. 2016, jenž ve svém § 7 stanoví, že k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

14. S ohledem na výše uvedené je soud nucen konstatovat, že v posuzovaném případě žalobkyní navrženými důkazy nelze prokázat, že by k jí tvrzenému průběhu událostí (žalovaný požádal o poskytnutí úvěru elektronickým formulářem na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a odesláním žádosti o úvěr odsouhlasil znění návrhu smlouvy, tak i obchodních podmínek, čímž byla uzavřena smlouva) došlo. Žádná z předložených listin projev vůle žalovaného k uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru se, žalobkyní tvrzeným obsahem, nezachycují a její uzavření právě se žalovaným neprokazují. Žalobkyně nepředložila soudu žádný důkaz, že s tvrzeným zněním smlouvy o úvěru byl žalovaný seznámen a že projevil vůči žalobkyni vůli k jejímu zavření se žalobkyní tvrzeným obsahem. Žalobkyní navržené důkazy neprokazují, že by žalovaný (elektronickým) podpisem vyjádřil svůj souhlas s jí tvrzenou smlouvou a že by jí tedy byl vázán.

15. Soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 26. 5. 2022, č. j. 41 C 83/2022-20, k doplnění tvrzení a označení důkazů k uzavření smlouvy s tvrzeným obsahem. Žalobkyně byla v usnesení soudem poučena o následcích nesplnění uložené povinnosti. Žalobkyně ve svém podání ze dne 13. 6. 2022 žádná tvrzení o uzavření smlouvy neuvedla, neoznačila ani důkazy.

16. Vzhledem ke shora uvedenému dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o úvěru se žalovaným.

17. Pokud ale v řízení bylo výpisem z účtu, který byl veden na jméno žalovaného, prokázáno, že žalovaný převzal částku 4 000 Kč od právní předchůdkyně žalobkyně, pak na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení.

18. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Vzhledem k výši uvedenému soud výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 14. 4. 2019, tedy od data, kdy ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byl žalovaný v prodlení se zaplacením svého závazku, když nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z § 1970 o. z., přičemž jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně procesně úspěšná, a proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 852 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 400 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 1 452 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 4 úkony právní služby po 200 Kč, když odměna byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, předžalobní výzvě, podání žaloby k soudu a zpětvzetí žaloby (§ 11 advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 1 200 Kč navýšeny o 21% DPH ve výši 252 Kč na částku 1 452 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).