42 C 10/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený JUDr. jméno příjmení , Ph.D., advokátkou se sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 31 500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč za dobu od 11. 2. 2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 9 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 000 Kč od 29. 4. 2020 do 10. 2. 2022 a z částky 9 000 Kč od 11. 2. 2022 do zaplacení, dále zaplacení částky 7 500 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 2 500 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27.6.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 24 000 Kč, na smluvní pokutě částku 7 500 Kč, na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 2 500 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 000 Kč od 29.4.2020 do zaplacení. Žalobce uvedl, že uzavřel se žalovanou dne 29.1.2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které jí zapůjčil finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to na její účet, který v žalobě specifikoval. Žalovaná se měla zavázat vrátit poskytnutou zápůjčku a uhradit poplatek ve výši 9 000 Kč ve lhůtě do 28.4.2020. Žalobce k procesu uzavření smlouvy doplnil, že zápůjčku poskytl prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná přečetla nabídku, nastavila dostupné parametry zápůjčky. Poté vyplnila žádost o poskytnutí zápůjčky, zadala osobní údaje. Tím měla učinit návrh vůči žalobci na uzavření smlouvy, zaškrtnutím textu odsouhlasila obchodní podmínky. Totožnost žalované měla být před uzavřením smlouvy ověřena i pomocí korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je i informace o majiteli účtu, na který je následně zápůjčka vyplacena. Smlouva měla být žalovanou podepsána elektronicky, PINem zaslaným na její telefonní číslo. Smlouva o zápůjčce byla následně zaslána i na email žalované. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalované vyžádal informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech, kdy tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalované, případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace byly vyhodnoceny tak, že není pochyb o schopnosti žalované splácet poskytnutou zápůjčku. Žalovaná ve lhůtě splatnosti ani následně po zaslání předžalobní výzvy žalobci ničeho neuhradila. Žalobce se tak vedle vrácení jistiny zápůjčky spolu se sjednaným poplatkem domáhá rovněž zaplacení nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč za odeslání pěti písemných výzev k úhradě a zaplacení sjednané smluvní pokuty v částce 7 500 Kč, kdy jde o smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení vypočítanou z jistiny za dobu od 29.4.2020 (den následující po splatnosti zápůjčky) do 16.6.2022 (den vyhotovení žaloby).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 19.4.2023, žalobce a právní zástupkyně žalobce se z účasti na jednání omluvili, žalovaná se k jednání, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými a soudem vyžádanými listinami, kdy zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce označené datem 29.1.2020 soud zjistil, že jako smluvní strany jsou označeni účastníci tohoto řízení, žalobce jako věřitel a žalovaná jako klient. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí zápůjčky ve výši 15 000 Kč žalované, která se měla zavázat tuto vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 9 000 Kč ve splátkách po 8 000 Kč splatných třicátý, šedesátý a devadesátý den ode dne poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka měla být poskytnuta na účet žalované specifikovaný v textu smlouvy. S ohledem na právní hodnocení věci soud dále podmínky smlouvy blíže nerozebírá. Listina neobsahuje podpis žalované, v místě pro podpisy je vytištěno její jméno, datum 29.1.2020, čas 15:44:08, PIN kód: 2532. Z listiny Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], [anonymizováno] má soud za prokázané, že obsahuje základní podmínky pro uzavírání smluv touto společností s klienty, obsahuje definici pojmů. Listina neobsahuje podpis žalované, v místě pro podpisy je vytištěno její jméno, datum 29.1.2020, čas 15:44:08, PIN kód: 2532. Soud z uvedených listin nemá za prokázané tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) za podmínek dle předložené smlouvy, když listiny neobsahují podpis žalované. Pokud je namísto podpisu vytištěn PIN kód pak žalobce dostatečně netvrdil a neprokazoval skutečnosti k tomu, kdy, kam a jak byl žalované takový PIN kód poskytnut, co svědčí o tom, že měl nahradit podpis právě na smlouvě o obsahu, jak ji žalobce k důkazu předložil. Žalobce nepředložil záznamy z interního systému, které by prokazovaly tvrzený způsob uzavření smlouvy, tedy tvrzení o zaslání konkrétního kódu na telefon žalované za účelem nahrazení jejího podpisu na smlouvě o předloženém obsahu (na obchodních podmínkách), vložení tohoto kódu do systému žalobce za účelem nahrazení podpisu žalované na předložených listinách. Z části výpisu z účtu žalobce má soud za prokázané, že dne 29.1.2020 poukázal na účet č. [bankovní účet] částku 15 000 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] má soud za prokázané, že uvedený účet byl v danou dobu účtem žalované. Z výpisu z tohoto účtu je pak prokázáno, že dne 29.1.2020 byla na tento účet žalobcem poukázána částka 15 000 Kč. Žalobce předložil k důkazu listiny, jejichž obsahem jsou výzvy vůči žalované k úhradě dlužné částky, a to výzvy ze dne 2.3.2020, 13.3.2020, 1.5.2020, 31.5.2020 a 9.6.2020, kdy však tyto listiny neprokazují, kdy a jakým způsobem byly zaslány či doručeny žalované. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3.2.2022 spolu s podacím lístkem z téhož dne má soud za prokázané, že právní zástupkyně žalobce před podáním žaloby žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky, a to ve lhůtě do tří dnů. Žalobce nepředložil žádný důkaz k tvrzení o tom, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce posoudil úvěruschopnost žalované.

5. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce měl vůli se žalovanou uzavřít smlouvu o zápůjčce, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 tohoto zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o úvěru mohla být platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím tvrzeným uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Soud přitom odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, ve kterém se podává, že spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20, ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87/1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.

12. Soud přitom činí jednoznačný právní závěr o tom, že žalobce ohledně toho, zda před případným uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovanou prověřil její schopnost poskytnutý úvěr splácet, neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Žalobce totiž v tomto směru jen obecně tvrdil, že od žalované před uzavřením smlouvy požadoval informace o jejích poměrech, tyto pak ověřil z listin žalovanou poskytnutých, případně z relevantních databází. Netvrdil však, jaké konkrétní údaje k poměrům žalované zjistil a jak tyto hodnotil. Ke svým tvrzením pak nepředložil žádný důkaz. Soud dále konstatuje, že žalobce neunesl ani břemeno tvrzení a břemeno důkazní k tomu, že k případnému uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru došlo aktivním jednáním žalované. Žalobce totiž dostatečně netvrdil, jakým konkrétním jednáním žalované mělo dojít k podpisu smlouvy o tvrzeném obsahu, důkazy, které k nedostatečným tvrzením předložil, jednání žalované směřující k uzavření smlouvy neprokazují (viz skutková zjištění v bodě 4 odůvodnění rozsudku). Nebylo tak prokázáno, že žalovaná projevila vůli uzavřít se žalobcem závazek a řídit se obsahem dané smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Žalobce ve smyslu § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy ze svého elektronického systému, které by zachycovaly jednání žalované směřující k uzavření smlouvy, z nichž by byl patrný úkon žalované nahrazující její podpis na tvrzené smlouvě. Soud jen pro úplnost dodává, že za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

13. Soud tedy uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobcem a žalovanou byla dne 29.1.2020 uzavřena tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které by žalobce žalované poskytl spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná by se zavázala mu úvěr za sjednaných podmínek vrátit. Pokud tedy žalobce uhradil na účet žalované částku 15 000 Kč, pak nejde o plnění dle smlouvy. I za situace, kdy by snad uzavření tvrzené smlouvy bylo prokázáno, pak soud s ohledem na neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ze strany žalobce, činí závěr, že žalobce nesplnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách. Za této situace by šlo o neplatnou smlouvu a žalovaná by tak byl povinna v přiměřené lhůtě odpovídající jejím poměrům vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

14. Pokud žalobce bez právního důvodu (když nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy a tedy důvod poskytnutí částky 15 000 Kč žalobcem na účet žalované), případě na základě neplatné smlouvy (když nebylo prokázáno prověření úvěruschopnosti žalované) poskytl žalované na její účet částku 15 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku).

15. Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzvána až v předžalobní výzvě, která jí byla zaslána dne 3.2.2022. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyla, neboť uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaná se tak do prodlení mohla dostat nejdříve po doručení předžalobní upomínky, neboť žádná dřívější výzva k úhradě, u níž by bylo prokázáno odeslání žalované, k důkazu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne 3.2.2022, má se tedy za to, že došla žalované dne 7.2.2022. Žalované byla poskytnuta lhůta k úhradě do 3 dnů, kdy tato uplynula dne 10.2.2022. Ode dne následujícího, tedy od 11.2.2022, tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

16. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 15 000 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě dle předžalobní výzvy, tedy ode dne 11.2.2022, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení částek, které byly odvozeny ze smlouvy o úvěru, jejíž platné sjednání nebylo v řízení prokázáno, když rovněž nebyly předloženy žádné důkazy k odeslání upomínek žalované před zasláním předžalobní výzvy. Dále soud zamítl žalobu ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení za období, kdy žalovaná ještě v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyla.

18. O nákladech řízení bylo soudem ve výroku III. rozhodnuto podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. a contrario tak, že soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci většinově úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.