42 C 11/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem jméno příjmení sídlem adresa, obec a číslo proti žalovanému: celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 16 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 8.800 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 7.400 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6.219,91 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.095,24 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 10.000 Kč od datum do datum a z částky 1.200 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne datum, kdy následně byla věc z důvodu místní příslušnosti postoupena k projednání a rozhodnutí soudu zdejšímu, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 16 200 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od datum do datum v částce 2 095,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 219,91 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce – společnost právnická osoba uzavřel dne datum se žalovaným smlouvu o půjčce číslo na základě které uvedená společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Uvedená částka byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podepsání smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal poskytnuté prostředky ve výši 10 000 Kč vrátit a zaplatit nad rámec této částky úrok ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 4 000 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka připadla na den datum. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, když při jejím hodnocení vycházel z informací od žalovaného, které zaznamenal do zákaznické karty, ověřil je předloženými doklady. Dále nashromážděné a ověřené údaje odeslal do informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat, a který schopnost žalovaného splácet vyhodnotil kladně. V důsledku fúze sloučením se dne datum stala právním nástupcem společnosti právnická osoba (IČO) společnost právnická osoba, dnes pod názvem právnická osoba (IČO). Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky. Za celou dobu tak uhradil pouze částku 1 200 Kč, kdy tato částka byla započtena na úrok a poplatek za hotovostní inkaso splátek (žalobce zápočty v žalobě přesně specifikoval). Poslední splátku uhradil dne datum. Dlužná částka nebyla ve lhůtě splatnosti uhrazena, ode dne datum je tak dle sjednaných podmínek dále úročena úrokem ve výši 23,72 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena přípisem z téhož dne. Ke dni postoupení pohledávky činila výše dlužné pohledávky 16 200 Kč, kdy šlo o dlužnou jistinu 10 000 Kč, dlužný úrok za sjednanou dobu smlouvy ve výši 475,88 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost v částce 2 000 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 3 724,12 Kč. Dále s ohledem na prodlení žalovaného byl vyčíslen ke dni postoupení pohledávky úrok z prodlení v zákonné výši, kdy šlo o částku 2 095,24 Kč, vyčíslenou z dlužné jistiny za období od datum do datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po datu pro úhradu poslední splátky do postoupení pohledávky. Dále byl za období ode dne uplynutí lhůty k úhradě celé půjčky dne datum do postoupení pohledávky dne datum vyčíslen sjednaný úrok ve výši 23,72 % z dlužné jistiny na částku 6 219,91 Kč. Žalovaný následně žalobci ničeho neuhradil, a to ani přes písemnou upomínku jeho právního zástupce. Žalobce se proto po něm domáhá úhrady dlužné částky na jistině, úrocích a poplatcích dle smlouvy celkem v částce 16 200 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, smluvního úroku z dlužné jistiny ode dne datum do zaplacení a úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil, skutková tvrzení nikterak nevyvrátil. K jednání nařízenému na den datum se žalovaný, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, žalobce a jeho právní zástupce se z nařízeného jednání omluvili, když souhlasili s tím, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal bez přítomnosti účastníků.

3. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o půjčce spolu se Smluvními podmínkami smlouvy ze dne datum bylo prokázáno, že uvedeného dne zástupce právního předchůdce žalobce – společnosti právnická osoba, IČO a žalovaný podepsali listinu označenou jako smlouva o půjčce, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Uvedenou smlouvou měl právní předchůdce žalobce žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, kdy žalovaný potvrdil převzetí této částky. Žalovaný se měl zavázat splatit spolu s poskytnutou částkou souhrnný poplatek ve výši 7 400 Kč, který byl tvořen úrokem v částce 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost v částce 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek v částce 4 000 Kč Celkem tak měl uhradit částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, kdy první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od uzavření smlouvy. Z karty zákazníka podepsané oběma smluvními stranami, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl osobní údaje o sobě, adresu výběru v obec, adresu trvalého pobytu, uvedl mobilní telefon, totožnost byla ověřena z občanského průkazu. Dále uvedl náhradní kontaktní adresu rovněž v obec, s odlišným mobilním telefonem, aniž by bylo zřejmé, o jakou náhradní adresu jde a kdo se na ní zdržuje. V kartě je dále uvedeno, že žalovaný je svobodný bez vzdělání. K druhu bydlení pak to, že bydlí jako nájemník, za poslední tři roky měl 2 bydliště. Neuvedl, že by s někým sdílel společnou domácnost. K zaměstnání žalovaného je vyplněno, že pracuje jako zedník u jméno příjmení v obec, kdy tento pracovní poměr končí dne datum. Je vyplněno, že žalovaný nemá jinou půjčku. K výši příjmu je uvedena částka 19 500 Kč jako čistá mzda, měsíční výdaje jsou uvedeny v částce 7 500 Kč, kdy 3 000 Kč má připadat na nájem a 4 500 Kč na výdaje domácnosti. Údaje v kartě měly být ověřeny z výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a SIPa. Takové listiny k důkazu předloženy nebyly. Z přehledu půjčky má soud za prokázané, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce ve dnech datum, datum, datum a datum vždy částku 300 Kč, celkem tedy částku 1 200 Kč. Z úplných výpisů z obchodního rejstříku ohledně společnosti právnická osoba, IČO a společnosti právnická osoba, IČO (dříve právnická osoba) má soud za prokázané, že společnost právnická osoba, IČO je nástupnickou společností prvně jmenované společnosti, která byla smluvní stranou výše popsané smlouvy o půjčce, když v důsledku fúze sloučením na ní přešlo jmění zanikající společnosti ke dni datum. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum spolu s přílohou ohledně postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce touto smlouvou postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o půjčce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum spolu s poštovním podacím lístkem ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno, byl vyzván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní upomínky ze dne datum spolu s poštovním podacím lístkem z datum je prokázáno, že žalobce písemně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.

4. Důkazní břemeno o tom, že žalovaný uhradil žalobci větší částku, než žalobce tvrdil, případně že celou tvrzenou dlužnou částku již splatil, leželo na straně žalovaného. Žalovaný však v tomto směru nic netvrdil a neprokazoval. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce o provedených úhradách.

5. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o zápůjčce přenechává zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

6. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 9 odst. 1 tohoto zákona věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli se žalovaným uzavřít smlouvu o zápůjčce, která byla ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona zabýval tím, zda smlouva o zápůjčce byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud přitom vycházel i z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Soud při znalosti citovaných postulátů hodnotil žalobcem tvrzený a prokázaný postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nedostál, když v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a především břemeno důkazní. Soud má přitom za to, že z předložené karty zákazníka je zřejmé, že právní předchůdce žalobce při zkoumání poměrů žalovaného vyšel v podstatě pouze z informací, které mu tento o sobě poskytl, a které zástupce právního předchůdce žalobce poznamenal v zákaznické kartě. Ač žalobce tvrdil, že došlo k prověření údajů žalovaným uváděných, pak ze zákaznické karty je sice zřejmé, že mělo dojít k předložení nájemní smlouvy, ústřižků SIPO, pracovní smlouvy či výplatních pásek, takové důkazy však žalobce k důkazu nepředložil. Pokud z citované judikatury zcela jednoznačně vyplývá, že je na poskytovateli úvěru, aby postupoval s odbornou péčí, kdy takovým postupem není spolehnutí se pouze na údaje poskytnuté spotřebitelem, pak žalobce nedostatečně tvrdil, že by takto v dané věci postupoval. Pokud uváděl, že údaje získané od žalovaného zadal do nějaké interní databáze, kdy byl vyhodnocen skóring žalovaného, pak k takovému postupu nepředložil žádný důkaz. Navíc vůbec netvrdil, co takovým postupem o poměrech žalovaného zjistil, co jej vedlo k závěru o možnosti poskytnout úvěr. Ničeho pak netvrdil k tomu, že by nahlížel do jakýchkoliv externích databází, což je při zkoumání schopnosti splácet zcela běžné, aby si ověřil tvrzení žalovaného o tom, že nemá jiné závazky, případně to, jakým způsobem jiné závazky hradí. Za situace, kdy spotřebitel sám vyplnil, že nemá žádné vzdělání, z karty zákazníka vyplynulo, že tvrzený, avšak v řízení nedoložený, pracovní poměr je uzavřen pouze na dobu určitou, která končí před konečným uhrazením úvěru, měl úvěrující postupovat při prověření poměrů žalovaného velmi pečlivě, zjistit si dostatečné informace zejména k jeho výdajům, které rovněž v tomto řízení nebyly jakkoliv doloženy, prověřit jeho tvrzení o neexistenci dalších závazků, neboť jedině takovým postupem bylo možné objektivně stanovit, zda bude žalovaný schopen po celou dobu splácet poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách. Pokud žalobce netvrdil a neprokazoval, že soudem naznačeným způsobem při ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy postupoval, pak nelze uzavřít, že by právní předchůdce žalobce v této věci postupoval s odbornou péčí, jak je zákonem o spotřebitelském úvěru vyžadováno. Je třeba poukázat i na to, že smlouva i zákaznická karta byla podepsána v jednom dni, zřejmě i v jeden okamžik, což rovněž nesvědčí pro to, že by právní předchůdce žalobce jakkoliv informace poskytnuté žalovaným prověřoval a následně pečlivě hodnotil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr. O tom, že žalovaný nebyl schopna úvěr ve sjednaných splátkách splácet, svědčí i žalobcem předložená informace o splácení půjčky, kdy došlo k úhradě pouze čtyř z 58 sjednaných splátek. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení o ověření úvěruschopnosti žalovaného a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Je sice skutečností, že žalobce obecně ve své omluvě z jednání uvedl, že v případě, že nebudou tvrzení dostatečná, pak žádá o odročení jednání a o to, aby byl k jejich doplnění vyzván, nicméně, jak již bylo řečeno, uvedeného poučení se účastníku dostává toliko při soudním jednání a nelze je nahrazovat písemnou výzvou soudu. Pro úplnost lze dodat, že chybějící tvrzení nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

12. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách. Z tohoto důvodu je žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci, který je právním nástupcem původního věřitele (byla prokázána fúze původního věřitele, přechod pohledávky na jinou společnost a následné postoupení pohledávky touto společností na žalobce v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, kdy o postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn a je tak dána aktivní legitimace žalobce k vedení tohoto sporu) jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Pokud žalovaný již právnímu předchůdci žalobce dle žalobních tvrzení uhradil částku 1 200 Kč, pak je povinen zaplatit žalobci rozdíl v částce, o kterou se obohatil (10 000 Kč), když bylo prokázáno, že tuto částku v hotovosti přijal, a uhrazenou částkou (1 200 Kč), tedy částku 8 800 Kč. Žalobce žalovaného vyzval ke vrácení dlužné částky dopisem, kterým bylo oznamováno postoupení pohledávky, odeslaným na jeho adresu dne datum, teprve následně se tak mohl žalovaný dostat do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, když není možné zohlednit splatnost zápůjčky danou dle neplatně uzavřené smlouvy. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě tedy dne datum. Ode dne datum tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení od tohoto dne je pak dán v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce se tak s ohledem na uvedené po žalovaném oprávněně domáhá zaplacení částky 8 800 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně (když zákonný úrok z prodlení byl v daném období vyšší) z této částky ode dne datum. Ve výroku I. tohoto rozsudku proto soud v této části žalobě vyhověl.

13. Ve zbývající části soud ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul, neboť šlo o nároky z neplatné smlouvy nad rámec bezdůvodného obohacení žalovaného a dále o nárok na zaplacení úroku z prodlení ohledně přiznané částky za období předcházející výzvě k jeho vydání, kdy žalovaný ještě v prodlení se zaplacením rozsudkem přiznané částky nebyl.

14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, když ve sporu většinově úspěšnému žalovanému (neboť je třeba zohlednit i výši kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení ke dni rozhodnutí) žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas povinnost, která mu byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.